Říšský komisariát Ostland

Po německé invazi do Sovětského svazu byla podmaněna rozsáhlá území na východ od Německa. Zpočátku zůstaly tyto oblasti pod vojenskou správou wehrmachtu, ale jakmile to vojenská situace dovolila, byla zavedena stálejší forma správy pro tato území pod německou vládou.[4]

17. července 1941 vydal Adolf Hitler nařízení o vzniku Říšských komisariátů na Východě. Každé z těchto území spadalo pod vedení německého civilního správce známého jako Reichskommissar, který byl jmenován Hitlerem a zodpovídal se pouze jemu.[5] Vedoucím představitelem pro Ostland byl jmenován Hinrich Lohse, předtím Gauleiter (župní vedoucí) Šlesvicko-Holštýnska. Pokyn pro správce území (Allgemeine Instruktion für alle Reichskommissäre in den besetzten Ostgebieten) předem připravil Reichsleiter Alfred Rosenberg.

Sovětské operace od 19. srpna do 31. prosince 1944.

Ve skutečnosti byla Rosenbergova ministerská pravomoc hodně omezena. Prvním důvodem bylo, že mnoho záležitostí bylo nařízeno jinde: wehrmacht a SS řídily vojenské a bezpečnostní otázky, říšský ředitel pracovní služby Fritz Sauckel měl kontrolu nad pracovními silami. Do hospodářské správy zasahovali také Hermann Göring a Albert Speer. Tyto zásahy ústředních ministerstev v záležitostech Ostlandu byly známy jako „zvláštní správa“ (Sonderverwaltung). V září 1941 byla založena civilní administrativa.

V červenci 1941 byla vyhlášena německá civilní správa na většině okupovaného sovětského území. Mocenské vakuum před jejím skutečným ustanovením vyplnily oddíly SS, vykonávající neomezenou policejní moc. Vzdaly se jí neochotně na podzim 1941, vztahy mezi SS a civilní správou nicméně zůstávaly napjaté. Na území Ostlandu byly věci dále komplikovány místním vedoucím SS Friedrichem Jeckelnem, který byl i v německých kruzích napadán za údajnou korupci, brutalitu a záchvaty šílenství.

Při postupu na západ od roku 1943 a zejména v létě 1944 Rudá armáda získala většinu území zpět, odříznutá německá skupina armád Sever však od října 1944 až do konce války izolovaně vzdorovala v "kuronské kapse". S kapitulací nacistického Německa v květnu 1945 Říšský komisariát Ostland zanikl.

Krátkodobé politické cíle pro Ostland se poněkud lišily od správy ostatních dobytých sovětských území. Baltské země měly být spojeny s Běloruskem, aby sloužily jako prostorné vnitrozemí pobřežních oblastí, a byly organizovány jako jeden poněmčený protektorát. Rosenberg řekl, že tyto země měly v podstatě „evropský“ charakter vyplývající ze 700 let staré historie pod švédskou, dánskou a německou nadvládou. Měly by proto poskytnout Německu "Lebensraum". Nicméně Bělorusové byli považováni podle učenců RMfdbO (říšského ministerstva pro obsazená východní území) za „malé a slabé rolníky“ přebývající v „netečnosti“, ale také za „neškodné a na východním území pro nás nejméně nebezpečné“ a za ideální předmět zkoumání.[6] Rosenberg tvrdil, že Bělorusko bude v budoucnu vhodnou oblastí pro příjem různých nežádoucích obyvatel z baltské části Ostlandu a Německem okupovaného Polska.[7] Také si hrál s myšlenkou proměnit zemi v obrovskou přírodní rezervaci.[7]

Tento režim plánoval podpořit poválečné osídlování Němců do této oblasti, aby na ni bylo pohlíženo jako na region tradičně obývaný Němci, až později zaplavený Slovany. Během války byli do oblasti Pskova a estonského pohraničí přesídleni etničtí Němci s několika Nizozemci. Kolonizace holandských osadníků byla podpořena Nederlandsche Oost-Compagni, Holandsko-německá organizace.[8]

Historická němčina a německy znějící místní jména byly zachovány (nebo navrženy) pro mnoho baltských měst jako Reval (Tallinn), Kauen (Kaunas), and Dünaburg (Daugavpils). Aby se zdůraznilo plánované začlenění regionu k Německu, někteří nacističtí ideologové dále navrhli budoucí použití jmen Peipusland pro Estonsko a Dünaland pro Lotyšsko, jakmile se stanou částí Německa.[9] Starobylý ruský Novgorod, nejvýchodnější město Hanzy, měl být přejmenován na Holmgard.[10]

Během okupace Němci vydávali místní noviny v německém jazyce, Deutsche Zeitung im Ostland.

administrativní dělení

Říšský komisariát Ostland byl rozdělen do čtyř „obecných oblastí“ (Generalbezirke), jmenovitě Estonsko, Lotyšsko, Litva, a Bělorusko. Tři baltské státy byly dále rozděleny na okresy (Kreisgebiete), které byly seskupeny do „hlavních okresů“ (Hauptgebiete), zatímco Bělorusko bylo složeno jen z okresů. Dobytá území dále na východ byla po celou dobu okupace pod vojenskou správou. Záměrem okupantů bylo po německém vítězství rozšířit Ostland v budoucnu o Ingrii (Ingermannland), Pskov a Novgorod. Nová východní hranice Estonska se měla prodloužit k linii Leningrad-Novgorod s Ilmeňským jezerem po řeku Volchov, zatímco k Lotyšsku měla být připojena oblast Velikije Luki[11][10] a k Bělorusku Smolensk.[12]

Místní správa Reichskommissariatu Ostland byla řízena Reichskommissarem Hinrichem Lohsem. Jemu byli podřízeni generální komisaři, níže byli v hierarchii hlavní komisaři a okresní komisaři.

Správním střediskem celého říšského komisariátu byla Riga.

Německé a místní bezpečnostní orgány byly zaneprázdněné sovětskými partyzánskými aktivitami v Bělorusku. Zpozorovaly, že "nakažené oblasti" partyzánskou činností zahrnovaly převážně lesnatou a močálovitou oblast o rozloze až 500 x 600 km s hlavními silnicemi a železnicemi okolo Minsku, Pinsku, Gomelu, Brjansku, Smolensku a Vitebsku.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reichskommissariat Ostland na anglické Wikipedii.

• Generální gouvernement
• Říšský komisariát Ukrajina
• Lebensraum

• Statistical and Cartographic Report on the Reichskommissariat Ostland published in 1942
• "Deportationen in das "Reichskommissariat Ostland", 1941/42"
• "Deutsche Post Ostland"
• "German Occupation of the Estonia, Latvia, Lithuania, Belarus and North Russia"
• "Ostland Kalender 1944" (cover)
• "Reichskommissariat Ostland" (map)
• SS-Brigadeführer Franz Walter Stahlecker's "coffin map" Archivováno 25. 12. 2005 na Wayback Machine
• Map