František Salvátor Rakousko-Toskánský

Byl druhým synem Karla Salvátora a jeho ženy Marie Immaculaty, dcery krále Obojí Sicílie Ferdinanda II. Rodiče Františka Salvátora byli blízcí příbuzní, neboť Karel Salvátor byl bratrancem své ženy.

Od mládí byl veden k vojenství a také se zajímal o techniku. Svou vojenskou karieru zahájil v roce 1881 jako poručík. Roku 1889 byl jmenován rytmistrem a od roku 1911 měl hodnost generála jezdectva. V období I. světové války zastával funkci generálního inspektora dobrovolných zdravotníků a mimo jiné velel akci při záchraně zajatců v Rusku. 1. prosince 1918 byl dán do civilu a vzdal se svých nároků na trůn, aby mohl dál žít s rodinou v Rakousku, které se stalo republikou. Proslul zájmem o automobily a podporou firmy Porsche. Byl amatérským fotografem a rád maloval. Zemřel roku 1939 a jeho tělo bylo uloženo na hřbitově v Sindelburgu.

Dne 31. července 1890 se v Bad Ischlu oženil s nejmladší dcerou rakouského císaře Františka Josefa I., arcivévodkyní Marií Valerií (1868–1924), se kterou měl deset dětí.

Manželství, jež bylo zpočátku harmonické, se časem zhoršilo a František Salvátor se začínal ohlížet po jiných ženách. Měl jednu aférku s princeznou Stefanií z Hohenlohe (1891–1972), též známou jako pozdější „Hitlerova špiónka“ a s ní měl nemanželského syna, kterého uznal za života Valerie.

V roce 1934, deset let po smrti Valerie, se oženil podruhé s Melanií z Risenfelsu (1898–1984).

• Alžběta Františka (Elisabeth) (1892–1930)
• František Karel Salvátor (1893–1918)
• Hubert Salvátor (1894–1971)
• Hedvika (1896–1970) ∞ 1918 hrabě Bernhard Stolberg ze Stolbergu (1881–1952)[1]
• Theodor Salvátor (1899–1978)
• Gertrud (1900–1962)
• Marie (1901–1936)
• Klement Salvátor (1904–1974)
• Matylda (1906–1991) ∞ 1947 dr. Ernest Hefel (1888–1974)[2]
• Anežka (*/† 1911)
• František Josef z Hohenlohe-Schillingsfürst (1914) (nemanželský)