Hubert Salvátor Rakousko-Toskánský
Hubert Salvátor Toskánský (německy: Hubert Salvator Rainer Maria Joseph Ignatius, Erzherzog von Österreich, Prinz von Toskana; 30. dubna 1894, zámek Lichtenegg u Welsu – 24. března 1971, zámek Persenbeug, Dolní Rakousy) byl rakouský arcivévoda a princ toskánský z vedlejší toskánské linie Habsbursko-Lotrinské dynastie.
| Hubert Salvátor Toskánský | |
|---|---|
 Arcivévoda Hubert Salvátor v roce 1914 | |
| Rodné jméno | Hubert Salvátor Rainer Maria Josef Ignác Habsbursko-Lotrinský |
| Narození | 30. dubna 1894 zámek Lichtenegg u Welsu, Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 24. března 1971 (ve věku 76 let) zámek Persenbeug, Dolní Rakousy, Rakousko |
| Alma mater | Univerzita Innsbruck |
| Choť | Rosemary Salm-Salm |
| Děti | Fridrich Salvátor Anežka Kristýna Marie Markéta Marie Ludovika Marie Adelheid Alžběta Matylda Ondřej Salvátor Josefa Hedvika Valerie Isabela Marie Alberta Marek Emanuel Salvátor Jan Maxmilián Michael Salvátor |
| Rodiče | František Salvátor Toskánský Marie Valerie Habsbursko-Lotrinská |
| Rod | toskánští Habsburko-Lotrinkové |
| Funkce | člen Panské sněmovny (1917–1918) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Původ
Byl třetím potomkem a druhým synem arcivévody Františka Salvátora a Marie Valerie Habsbursko-Lotrinské, dcery císaře Františka Josefa I.. Studoval ve Feldkirchu, na střední škole „Stella Matutina“.
První světová válka
Na počátku první světové války byl zadržen v Anglii. Poté bojoval jako poručík a rytmistr u 4. dragounského pluku na Bugu, u Dubna a u Gorvchova[kde?]. Později zastával funkci ordonančního důstojníka v Dolomitech u velitelství 9. horské brigády. Na podzim roku 1917 vedl spolu s orientalistou Aloisem Musilem rakouskou misi do Osmanské říše, Sýrie a Palestiny, kterou ho pověřil císař Karel I. Mise spočívala v upevnění zájmů proti vlivu Německa. Mimo to se starali o křesťany a zakládali dobročinná zařízení.
Konec monarchie
V roce 1919 se Hubert Salvátor v prohlášení zřekl privilegií Habsburků, aby mohl dál žít v Rakousku. V Innsbrucku studoval práva na tamní universitě, která roku 1920 ukončil promocí a doktorátem. Později byl jeho majetek vyvlastněn a Hubert Salvátor perzekvován. I přesto pracoval jako lesník v jednom významném lesním hospodářství.
V roce 1946, v době ruské okupace, byl předsedou obecního výboru v obci Persenbeug. Byl pohřben ve zdejší rodinné hrobce.
Manželství a potomci
V roce 1926 se oženil s princeznou ze Salm-Salmu, Rosemary. Svatba se konala na zámku Anholt ve Vestfálsku. Manželům se během pětačtyřicetiletého manželství narodilo třináct dětí:
- Fridrich Salvátor (1927 – 1999)
- Anežka Kristýna (1928 – 2007) ∞ 1949 Karel Alfréd Lichtensteinský
- Marie Markéta (* 1930)
- Marie Ludovika (1931 – 1999)
- Marie Adelheid (* 1933)
- Alžběta Matylda (1935 – 1998) ∞ 1959 Jindřich z Auersperg-Breunneru
- Andreas Salvátor (* 1936)[1]
- Josefa Hedvika (* 1937) ∞ 1969 hrabě Klemens z Waldstein-Wartenbergu
- Valerie Isabela (* 1941) ∞ 1966 Maxmilián Bádenský
- Marie Alberta (* 1944)
- Markus Emanuel Salvátor (* 1946)
- Jan Maxmilián (* 1947)
- Michael Salvátor (* 1949)
Vývod z předků
Odkazy
Reference
Literatura
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 157-158.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hubert Salvátor Toskánský na Wikimedia Commons
- (anglicky) Stručný životopis na stránkách The Peerage
