Hubert Salvátor Rakousko-Toskánský

Hubert Salvátor Toskánský (německy: Hubert Salvator Rainer Maria Joseph Ignatius, Erzherzog von Österreich, Prinz von Toskana; 30. dubna 1894, zámek Lichtenegg u Welsu24. března 1971, zámek Persenbeug, Dolní Rakousy) byl rakouský arcivévoda a princ toskánský z vedlejší toskánské linie Habsbursko-Lotrinské dynastie.

Hubert Salvátor Toskánský
Arcivévoda Hubert Salvátor v roce 1914
Rodné jménoHubert Salvátor Rainer Maria Josef Ignác Habsbursko-Lotrinský
Narození30. dubna 1894
zámek Lichtenegg u Welsu, Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. března 1971
(ve věku 76 let)
zámek Persenbeug, Dolní Rakousy, Rakousko
Alma materUniverzita Innsbruck
ChoťRosemary Salm-Salm
DětiFridrich Salvátor
Anežka Kristýna
Marie Markéta
Marie Ludovika
Marie Adelheid
Alžběta Matylda
Ondřej Salvátor
Josefa Hedvika
Valerie Isabela
Marie Alberta
Marek Emanuel Salvátor
Jan Maxmilián
Michael Salvátor
RodičeFrantišek Salvátor Toskánský
Marie Valerie Habsbursko-Lotrinská
Rodtoskánští Habsburko-Lotrinkové
Funkcečlen Panské sněmovny (1917–1918)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ

Byl třetím potomkem a druhým synem arcivévody Františka Salvátora a Marie Valerie Habsbursko-Lotrinské, dcery císaře Františka Josefa I.. Studoval ve Feldkirchu, na střední škole „Stella Matutina“.

První světová válka

Na počátku první světové války byl zadržen v Anglii. Poté bojoval jako poručík a rytmistr u 4. dragounského pluku na Bugu, u Dubna a u Gorvchova[kde?]. Později zastával funkci ordonančního důstojníka v Dolomitech u velitelství 9. horské brigády. Na podzim roku 1917 vedl spolu s orientalistou Aloisem Musilem rakouskou misi do Osmanské říše, Sýrie a Palestiny, kterou ho pověřil císař Karel I. Mise spočívala v upevnění zájmů proti vlivu Německa. Mimo to se starali o křesťany a zakládali dobročinná zařízení.

Konec monarchie

V roce 1919 se Hubert Salvátor v prohlášení zřekl privilegií Habsburků, aby mohl dál žít v Rakousku. V Innsbrucku studoval práva na tamní universitě, která roku 1920 ukončil promocí a doktorátem. Později byl jeho majetek vyvlastněn a Hubert Salvátor perzekvován. I přesto pracoval jako lesník v jednom významném lesním hospodářství.

V roce 1946, v době ruské okupace, byl předsedou obecního výboru v obci Persenbeug. Byl pohřben ve zdejší rodinné hrobce.

Manželství a potomci

V roce 1926 se oženil s princeznou ze Salm-Salmu, Rosemary. Svatba se konala na zámku Anholt ve Vestfálsku. Manželům se během pětačtyřicetiletého manželství narodilo třináct dětí:

  • Fridrich Salvátor (1927 – 1999)
  • Anežka Kristýna (1928 – 2007) ∞ 1949 Karel Alfréd Lichtensteinský
  • Marie Markéta (* 1930)
  • Marie Ludovika (1931 – 1999)
  • Marie Adelheid (* 1933)
  • Alžběta Matylda (1935 – 1998) ∞ 1959 Jindřich z Auersperg-Breunneru
  • Andreas Salvátor (* 1936)[1]
  • Josefa Hedvika (* 1937) ∞ 1969 hrabě Klemens z Waldstein-Wartenbergu
  • Valerie Isabela (* 1941) ∞ 1966 Maxmilián Bádenský
  • Marie Alberta (* 1944)
  • Markus Emanuel Salvátor (* 1946)
  • Jan Maxmilián (* 1947)
  • Michael Salvátor (* 1949)

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Ferdinand III. Toskánský
 
 
Leopold II. Toskánský
 
 
 
 
 
 
Luisa Marie Neapolsko-Sicilská
 
 
Karel Salvátor Rakousko-Toskánský
 
 
 
 
 
 
František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
Marie Antonie Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Marie Isabela Španělská
 
 
František Salvátor Rakousko-Toskánský
 
 
 
 
 
 
František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
Ferdinand II. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
Marie Isabela Španělská
 
 
Marie Imakuláta Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
 
 
Marie Terezie Rakousko-Těšínská
 
 
 
 
 
 
Jindřiška Nasavsko-Weilburská
 
Hubert Salvátor Toskánský
 
 
 
 
 
František I. Rakouský
 
 
František Karel Habsbursko-Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Marie Tereza Neapolsko-Sicilská
 
 
František Josef I.
 
 
 
 
 
 
Maxmilián I. Josef Bavorský
 
 
Žofie Frederika Bavorská
 
 
 
 
 
 
Karolína Frederika Vilemína Bádenská
 
 
Marie Valerie Habsbursko-Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Pius Augustus Bavorský
 
 
Maxmilián Josef Bavorský
 
 
 
 
 
 
Amálie Luisa Arenberková
 
 
Alžběta Bavorská
 
 
 
 
 
 
Maxmilián I. Josef Bavorský
 
 
Ludovika Bavorská
 
 
 
 
 
 
Karolína Frederika Vilemína Bádenská
 

Odkazy

Reference

Literatura

  • HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 157-158.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.