František Plaček

V roce 1833 absolvoval práva v Praze a nastoupil do zaměstnání ve státní správě. V letech 1838–1844 působil v Mladé Boleslavi; inicioval tam výstavbu nové školy a uspořádání prvního divadelního představení.[2] Roku 1844 získal pozici krajského sekretáře v Chrudimi.[3]

Aktivně se účastnil politického dění v roce 1848: s hrabětem Stadionem pracoval na návrhu obecního řádu, pak se podílel na činnosti Národního výboru.[3] Ve volbách v červenci 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Chrudim (okresy chrudimský, nymburský a benátecký) v Čechách. Uvádí se jako krajský tajemník.[4] Patřil ke sněmovní slovanské pravici.[5]

Usiloval o zlepšení poměrů venkovského obyvatelstva. Na Říšském sněmu, který později zasedal v Kroměříži, byl členem ústavního výboru a pracoval na obecním zřízení; po rozpuštění tohoto sněmu pokračoval v jednáních o zemském zřízení. Stal se sekretářem vyvazovací komise (pro osvobození sedláků z poddanských závazků).[6] Vedle toho působil i jako podkrajský v Březnici. Úřednickou kariéru dovršil v roce 1857 povýšením do funkce místodržitelského rady. Roku 1863 se zasloužil o nákup rytin Václava Hollara.[3]

V mládí uveřejňoval básně v časopisech, některé byly zhudebněny. Roku 1853 vydal německý právnický spis Die österr. Grundentlastungs-Kapitalien. Psal také články o právech a veřejné správě do Riegerova Naučného slovníku.[3]

Plaček byl známou osobností českého veřejného života. Při odchodu do důchodu v roce 1876 dostal za zásluhy Řád železné koruny. O rok později získal i šlechtický titul (rytíř).[3]

Jeho synem byl Boleslav Plaček (1846–1908) advokát a politik. Poslanec zemského sněmu a Říšské rady.[7][8][9]