František Parmský

František Parmský
	vévoda z Parmy a Piacenzy
Doba vlády	11. prosince 1694 – 26. února 1727
Narození	19. května 1678
	Parma, Parmské vévodství
Úmrtí	26. února 1727
	Parma, Parmské vévodství
Manželka	Dorotea Žofie Falcko-Neuburská
Rod	Farnese
Otec	Ranuccio II. Farnese
Matka	Marie d'Este
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Parmský (19. května 1678, Parma – 26. února 1727, Parma) vládl od roku 1694 jako sedmý vévoda z Parmy a Piacenzy z rodu Farnese. Oženil se s vdovou po svém bratrovi Doroteou Žofií Falcko-Neuburskou, aby se vyhnul vracení jejího věna, omezil výdaje vévodského dvora, obrovské za jeho otce a předchůdce Ranuccia II. a zabránil okupaci parmského vévodství během válek o španělské dědictví.[1][2]

Vévoda, navzdory jeho snahám, aby vše bylo jinak, viděl, že Parma ke konci války byla prohlášena lénem milánského vévodství, rakouské provincie v Itálii.[3] Jeho neschopnost mít potomky v kombinaci s neplodností jeho bratra a nástupce Antonína vedla v roce 1731 k nástupu na vévodský trůn syna jejich neteře, španělské královny, dona Karla.

Život

František se narodil jako syn parmského vévody Ranuccia II. a jeho druhé manželky Marie d'Este. Vévodou se stal po smrti svého otce 11. prosince 1694 ve věku 16 let.[4] Ranuccio zanechal Parmu, malé, vnitrozemské severoitalské vévodství s malým politickým významem, zadluženou, především kvůli svému extravagantnímu dvoru. Proto raději, než aby vracel věno jejímu bratrovi, falckému kurfiřtovi, oženil se František s vdovou po svém bratru Eduardovi, Doroteou Žofií Falcko-Neuburskou.[1]

V roce 1700, po smrti španělského krále Karla II. bez potomků, vypukly mezi Francií a Habsburskou monarchií války o španělské dědictví. František, ve snaze udržet cizí jednotky mimo své vévodství, přijal politiku neutrality; Evžen Savojský však přesto obsadil část území rodu Farnese. Když si František stěžoval císaři Leopoldovi, v jehož službách Evžen sloužil, císař odpověděl, že bude později řádně odškodněn.[5] Ke konci války Rakousko, kterému nyní vládl Leopoldův syn Josef I., nerespektovalo svůj slib reparací a v rámci konkordátu s církví prohlásilo Parmu za své léno.[3]

S pomocí Giulia Alberoniho František v roce 1714 provdal svou neteř a nevlastní dceru Alžbětu za španělského krále Filipa V., který pocházel z francouzského královského rodu Bourbonů.[6][7] František chtěl, aby se Alžbětin nejstarší syn Karel stal, v případě úmrtí Františkova bratra a nástupce Antonína, parmským vévodou. František se proto pokusil odradit Antonína od sňatku a udržení jeho linie; plán fungoval po celou dobu Františkova života.[8] Přesto, že se Antonín v roce 1728 oženil s Enrichettou d'Este, zemřel v roce 1731 bezdětný. Synovec Karel se tak stal parmským vévodou. O několik let později však Parmu opustil, protože se stal neapolsko-sicilským králem a odešel do neapolského království. S sebou odnesl všechny poklady rodu Farnese.[9]

Vývod z předků

Giovanni Francesco Aldobrandini

Markéta Aldobrandini

Olimpia Aldobrandini

Ranuccio II. Farnese

Ferdinand I. Medicejský

Cosimo II. Medicejský

Kristina Lotrinská

Markéta Medicejská

Karel II. Štýrský

Marie Magdalena Habsburská

Marie Anna Bavorská

František Parmský

Karel Emanuel I. Savojský

Isabela Savojská

Kateřina Michaela Španělská

Marie Kateřina Farnese

Giovanni Francesco Aldobrandini

Markéta Aldobrandini

Olimpia Aldobrandini

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Francesco Farnese, Duke of Parma na anglické Wikipedii.

SOLARI, Giovanna. The House of Farnese: A Portrait of a Great Family of the Renaissance. New York: Doubleday, 1968. OCLC 610395429 S. 259. (anglicky) [dále jen The House of Farnese].
ARMSTRONG, Edward. Elisabeth Farnese: "The Termagent of Spain". New York: Longmans, Green, 1892. Dostupné online. S. 1. (anglicky) [dále jen Elisabeth Farnese].
Elisabeth Farnese, s. 6.
The House of Farnese, s. 258.
The House of Farnese, s. 262.
Elisabeth Farnese, s. 7.
The House of Farnese, s. 270–271.
ACTON, Harold. The Bourbons of Naples (1734–1825). London: Methuen, 1956. S. 13. (anglicky) [dále jen The Bourbons of Naples].
The Bourbons of Naples, s. 28.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu František Parmský na Wikimedia Commons

Předchůdce:
Ranuccio II.

Vévoda z Parmy a Piacenzy
František
1694–1727

Nástupce:
Antonín

Předchůdce:
Giovanni Andrea II. Angeli

Velmistr Konstantinova řádu sv. Jiří
František Farnese
1698–1727

Nástupce:
Antonín Farnese

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[Solari-1] SOLARI, Giovanna. The House of Farnese: A Portrait of a Great Family of the Renaissance. New York: Doubleday, 1968. OCLC 610395429 S. 259. (anglicky) [dále jen The House of Farnese].

[2] ARMSTRONG, Edward. Elisabeth Farnese: "The Termagent of Spain". New York: Longmans, Green, 1892. Dostupné online. S. 1. (anglicky) [dále jen Elisabeth Farnese].

[#1-3] Elisabeth Farnese, s. 6.

[4] The House of Farnese, s. 258.

[5] The House of Farnese, s. 262.

[6] Elisabeth Farnese, s. 7.

[7] The House of Farnese, s. 270–271.

[8] ACTON, Harold. The Bourbons of Naples (1734–1825). London: Methuen, 1956. S. 13. (anglicky) [dále jen The Bourbons of Naples].

[9] The Bourbons of Naples, s. 28.