Cosimo II. Medicejský

Jeho otec, toskánský velkovévoda Ferdinand I. Medicejský, mu ihned v mládí zajistil kvalitní vzdělání: hvězdář Galileo Galilei ho vyučoval v letech 1605 až 1608. V roce 1608 si vzal Marii Magdalenu Habsburskou, dceru arcivévody Karla II. Štýrského. Společně měli osm dětí. Během své vlády si čile dopisoval se svým dětským učitelem.[1] Zemřel v pouhých 30 letech. Po jeho smrti na jeho místo nastoupil jeho syn Ferdinand II. Sám hrál jednu z důležitějších rolí ve válce o mantovské dědictví, ale zabránil zahraniční intervenci. Sám byl zdrženlivý ve vnitrostátní politice, ale vybudoval silné loďstvo.[2] Toto loďstvo pod vedením admirálů Jacopa Inghiramiho a Giulia di Montaut kontrolovalo pohyb Turků ve Středozemním moři a díky tomu měl dobré vztahy s emírem Fakhrem ad-Dinem, prvním libanonským princem, a toto mu také přineslo obchodní výhody v Levantě.[3]

1. Maria Kristýna (1609–1632), zemřela nevdaná
2. Ferdinand II. (1610–1670), následující toskánský velkovévoda, manželkou Vittoria della Rovere, se kterou měl čtyři potomky
3. Gian Carlo (1611–1663), jakožto duchovní zemřel bezdětný
4. Margherita (1612–1679), vzala si Odoarda Farnese, vévodu parmského, se kterým měla čtyři děti
5. Mattias (1613–1667), zemřel neoženěn
6. Francesco (1614–1634), zemřel neoženěn
7. Anna (1616–1676), vzala si Ferdinanda Karla Tyrolského, se kterým měla dvě děti
8. Leopold (1617–1675), jakožto duchovní zemřel bezdětný