František Mrázek (sochař)

František Mrázek (28. července 1912, České Budějovice – 2002, České Budějovice) byl český sochař a medailér.

František Mrázek
Narození28. července 1912
České Budějovice
Úmrtí2002
České Budějovice
Povolánísochař, medailér
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Narodil se jako třetí z dětí manželů Karla Mrázka a Františky, rozené Šindelářové. V raném dětství přišel o otce, který padl roku 1916 na frontě první světové války. O matku přišel ve čtrnácti letech v roce 1926. V letech 1919–1926 navštěvoval obecnou a měšťanskou školu v Českých Budějovicích. Po smrti matky v roce 1926 nastoupil do učení v keramické dílně J. Tmeje v Českých Budějovicích. Ta záhy ukončila činnost, a tak se v letech 1926–1929 vyučil v keramickém závodě F. Daňka jako modelář–keramik. V letech 1932–1934 absolvoval základní vojenskou službu u dělostřeleckého pluku, bezprostředně poté následoval sňatek s Boženou, rozenou Vančurovou. Roku 1939 byl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde setrval do roku 1940 jako žák prof. Jana Laudy. Následně se vrátil do Českých Budějovic na vedoucí pozici v Daňkově závodu, kde setrval do roku 1945. Již v roce 1944 se stal členem Sdružení jihočeských výtvarníků a v roce 1949 i členem Svazu československých výtvarných umělců, kde zastával i různé krajské funkce. V roce 1950 se poprvé účastnil veřejné sochařské soutěže. Získal první cenu, kterou byla zakázka plastiky Dělnický učitel pro základní školu v Miroticích. Následovaly další soutěže a výstavy. V roce 1956 podnikl studijní cestu do Německa, 1957 do Maďarska a Jugoslávie, 1969 do Rakouska a Itálie, 1972 do Sovětského svazu a 1975 znovu do Jugoslávie a 1976 znovu do Sovětského svazu a Německa, následně do Řecka. Roku 1979 do Belgie, Holandska a Francie.[1]

V roce 1970 byl jmenován členem Přípravného výboru výtvarných umělců v Jihočeském kraji, dva roky poté byl zvolen do výboru krajské organizace Svazu českých výtvarných umělců a do umělecké komise Českého fondu výtvarných umění. Dva roky poté byl jmenován členem Umělecké komise hlavního města Prahy.[1]

Mrázek byl roku 1977 jmenován Zasloužilým umělcem a v roce 1982 mu byl propůjčen Řád práce. Kromě toho se mu dostalo více než 15 dalších poct a ocenění, mimo jiné to byly Pamětní medaile 700 let města Českých Budějovic (1965), Stříbrná medaile ze zásluhy v souvislosti s 100 let založení Jihočeského muzea (1977) a Zlatý odznak města Českých Budějovic (1979).[1]

Dílo

V mládí chtěl být malířem. Tomu však nebyly další životní události nakloněné a umělecké osudy směřovaly k sochařství.[2] Původní zálibu autor uplatnil jen krátce jako malíř porcelánu v Praze,[3] částečně též v době nástupu socializace v zemědělství, kdy dostal ke zpracování politické plakáty a letáky určené pro venkov.[2]

Bořivoj Lauda považoval za první Mrázkovy závažné umělecké práce především hliněné sochy z první poloviny čtyřicátých let. Odrážejí události druhé světové války, jsou zobrazením lidských tragédií a protestem proti bezpráví. Vyznačují se až expresivním výrazem. Sochařské portréty druhé poloviny 40. let (Kebl, Otík, Pavlík) označil Lauda za realisticky přesvědčivé a pozdější portréty jako Renata (1959), Karel Štěch (1977) a Karel Stehlík (1978) považuje za silné stránky Mrázkovy tvorby.[2]

Řada Mrázkových prací (soch, plastik, reliéfů) byla určena pro veřejný prostor a to jak interiéry, tak exteriéry, ve kterých se uplatnila i monumentálnější díla (prvním se stal reliéf pro Památník padlým sovětským vojákům z roku 1956[2] umístěný na hřbitově svaté Otýlie). K nim patřily sochy pro pomníky a památníky související s válečnými událostmi, dekorativní sochy (často součásti vodních prvků) a v menší míře i sochy socialistických funkcionářů (např. portrét pro pomník Klementa Gottwalda v Dačicích nebo socha téhož pro České Budějovice). Většina Mrázkova díla určená pro veřejný prostor se uplatnila v jižních Čechách, především v Českých Budějovicích a blízkém okolí. K nejznámějším patří Malše II. umístěná u Lidické třídy poblíž pivovaru Samson, Labutě na křižovatce Lidické a Mánesovy u domu Experiment (postupující chátrání zanedbané plastiky město omlouvá složitými majetkovými poměry), Volavky pro fontánu v parku Sady (odcizeno 1995) a Basketbalista v parku Dlouhá louka u Sportovní haly. Zcela jedinečným Mrázkovým dílem je bronzové sousoší Soutok Vltavy s Malší (1962), které Miroslav Krajný popisuje jako navzájem se proplétající ženské akty s důrazem na hybnost, dramatičnost a zvýrazněný senzualizmus.[1] Sousoší bylo do roku 2008 umístěno ve fontáně na „náměstí“ Vltava-střed (před KD Vltava na stejnojmenném sídlišti), odkud bylo během rekonstrukce prostranství odstraněno a do veřejného prostoru vráceno až v roce 2021, ovšem na nové místo u Dlouhého mostu. Cenná je rovněž socha Pramen umístěná ve vodárenské areálu Plav.[1]

Mrázkovy pomníky, památníky a pamětní desky byly zejména v souvislosti s rozmachem socialistické výstavby v 70. letech 20. století rozesety po celém Jihočeském kraji. Vytvořil díla pro Dačice, Jindřichův Hradec, Novou Včelnici, Týn nad Vltavou, Zliv a další obce.[2] Jeho dílo bylo bohatě zastoupeno na výstavách v jižních Čechách, ale také v Praze v roce 1964 i ve Švédsku a Maďarsku.[3]

Seznam děl

Díla jsou řazena chronologicky, seznam není kompletní.

ObjektObrázekDatumUmístění MateriálGaleriePoznámka
portrét J. H.1940[1]
Akt1940[1]
Tanec1941[1]
Vzpomínka1942pálená hlínaVýška 110 cm.[3][1]
Portrét Pavla1942Také uváděna jako podobizna syna Pavla.[1]
Lidice1943pálená hlínaVýška 32 cm.[1]
Lidice1943bronzVýška 29 cm.[2]
Chlapec1943pálená hlínaVýška 22 cm.[2]
Průvodčí1943[1]
Jaro1944pálená hlínaVýška 38 cm.[3] Ženský akt.[1]
Léto1944[1]
Podzim1944[1]
Zima1944[1]
Pod tíhou1944[1]
Bolest1944[1]
Zoufalství1944[1]
Nenávist1944[1]
Vzdor1944pálená hlínaVýška 40 cm.[1]
Buchenwald1945[1]
Nad hrobem1945[1]
Nálet1945pálená hlínaVýška 55 cm.[1]
Prosící1945pálená hlínaVýška 22 cm.[1] Podle jiného zdroje pochází z roku 1946.[2]
Drbny1945[1]
V naději1946pálená hlínaVýška 34 cm.[1]
Holý život1946pálená hlínaVýška 35 cm.[1]
Poezie1946Ženský akt.[1]
Pomník účastníků II. národního odboje
(Q95690757)
1946hřbitov Mladé
České Budějovice
leštěná žulaReliéf pro hřbitov v Mladém od F. Mrázka[1] na pomníku podle návrhu V. Háry. Uvádí 15 jmen. Před hřbitovem.
Matka1946patinovaná sádraVýška 29 cm[1] nebo 30cm.[2] Také uváděna jako podobizna matky[1]
Ejhle člověk1946Plastika.[1]
Do kostela1947[1]
Reliéf padlým
(Q94444248)
1947Netolice
Kategorie „Reliéf padlým (Netolice)“ na Wikimedia Commons
[1] U zdi kostela sv. Václava.
Pamětní deska Bohumila Kozlíka1947Deska věnovaná řediteli školy ze Slavče popravenému v Táboře.[1]
Portrét V. Kebla1947pálená hlínaVýška 34 cm.[1]
Dělník1947[1]
Kovák1948[1]
Milicionář1948[1]
Zedník1948K příležitosti zemědělské výstavy v Soběslavi 1950.[1]
Dřevorubec1948[1]
Husité1948[1]
Budování socialismu≥1948K příležitosti zemědělské výstavy v Soběslavi 1950 jako ústřední motiv výstaviště.[1]
V nový život1949[1]
Pavel1949pálená hlínaVýška 36 cm.[1] Také uváděn jako Pavlík[3] nebo Pavlík Trčka.[2]
Ota1949pálená hlínaVýška 36 cm.[1] Také uváděn jako Otík[3] nebo Otík Trčka.[2]
Země1949Ženský akt.[1]
Dělnický učitel1951MiroticePro novou školní budovu.[1]
Stávka1952ŠtěkeňPro školu.[1]
Družstevnice1954[1]
Krmička1954[1]
1955České BudějoviceReliéfy s náměty dětí pro novostavby.[1]
Spartakiáda1955Dívčí postava s kužely.[1]
Malše195x[4]
Památník vojáků Rudé armády
(Q96063177)
1956hřbitov svaté Otýlie
České Budějovice
pískovec
Kategorie „Pomník vojáků Rudé armády (České Budějovice)“ na Wikimedia Commons
170 × 350 cm. Ve spolupráci s architektem Josefem Vítů.[1]
Renatka1957bronzVýška 46 cm, také uváděna jako Renata.[3] Portrét.[1]
1957SokolovReliéfy s náměty dětí pro obytné domy.[1]
Basketbalista1957[1]
Romanovci1957Reliéf.[1]
Hokejisté1957patinovaná sádra30 × 100 cm.[2] Rozměrnější dekorativní reliéf.[1] Podle jiného zdroje pochází z roku 1959.[2]
Toaleta1958bronzVýška 23 cm. V majetku AJG.[2]
Mladá družstevnice1959sádraVýška 56 cm.[1]
Od husitství k socialismu1959Strakonicepatinovaná sádraReliéf. 120 × 350 cm. Sochařská výzdoba kulturního domu motockylových závodů.[1]
1959České BudějoviceŘešení interiéru haly českobudějovického pivovaru.[1]
Portrét ak. malíře Jana Rafaela Schustra1959pálená hlínaVýška 45 cm.[1]
Portrét Renaty1959bronzVýška 35 cm.[1]
Portrét paní M. N.1959patinovaná sádraVýška 55 cm.[3][1]
Rybář1959VodňanyPro rybářskou školu.[1]
Sbírání brambor1959patinovaná sádra50 × 75 cm.[2]
Budování jižních Čech1960Reliéf. Řada figur, nositelů symbolických významů.[1]
Výlov1960patinovaná sádraReliéf. 35 × 100 cm.[1]
Rybář1960patinovaná sádraVýška 60 cm.[1]
Rybář1960Výstaviště
České Budějovice
[1] Ze zdroje nelze jednoznačně rozlišit, zda jde o totožné dílo s výše uvedenou 60cm soškou z patinované sádry nebo odlišnou práci.
Ošetřovatelka telat1960Plastika.[1]
Sázení stromků1960Výstaviště
České Budějovice
Pro výstavu Země živitelka.[1]
Družstevníci1960Plastika.[2]
Ivanka1961Portrét.[1]
Z bojů dělnické třídy. I.1961Jihočeské muzeumpatinovaná sádraReliéf.[1] 80 × 100 cm(?)
Z bojů dělnické třídy. Exekuce II.1961Jihočeské muzeumpatinovaná sádraReliéf. 80 × 100 cm.[1]
Z bojů dělnické třídy. Osvobození III.1961Jihočeské muzeumpatinovaná sádraReliéf. 80 × 100 cm.[1]
Z bojů dělnické třídy. IV.1961Jihočeské muzeumpatinovaná sádraReliéf.[1] 80 × 100 cm(?)
Divadlo1961[1]
Rybář1962Hluboká nad VltavouMonumentálnější verze Rybáře pro Státní rybářství.[1]
Rybář1962patinovaná sádraVýška 130 cm, v majetku AJG.[2] Ze zdroje nelze určit, zda je dílo totožné se sochou pro Státní rybářství.
Soutok Vltavy s Malší
(Q106497108)
1962Fr. Ondříčka 1243/46
Dlouhý most
České Budějovice
bronz
Kategorie „Soutok Vltavy s Malší (František Mrázek)“ na Wikimedia Commons
Socha vznikla v roce 1962; na Vltavě-střed však byla umístěna až roku 1985. Odstraněna v roce 2008 při revitalizaci náměstí Vltava-střed. 6. května 2021 umístěna u Dlouhého mostu na vyhlídce poblíž Zátkovy vily.
Labutě
(Q57436625)
1963Lidická 136/5
České Budějovice
laminát
Kategorie „Labutě u Experimentu“ na Wikimedia Commons
Vodárenství1963PlavReliéf pro „čistírnu vody ve Vidově“.[1]
Mateřství
(Q57504196)
1965Sady
České Budějovice
pískovec
Kategorie „Pomník Mateřství (České Budějovice)“ na Wikimedia Commons
[5] Socha je některými zdroji uváděna jako pomník.
Ukradené volavky
(Q80458695)
1965Sady
České Budějovice
laminátPlastika volavek umístěná na jedné z fontán v parku Sady. Výška 160 cm. Původní název: Volavky.[1] Odstraněná (ukradená) mezi lety 1993–1997,[6] pravděpodobně 1995.[5] Fontána obnovená v roce 2002.
Volavky II.1965Pražská
České Budějovice
laminát[1] V bazénku s okrasnými rybičkami před vchodem do budovy tehdejšího Státního rybářství na Pražské třídě.[6]
Výlov1965České BudějoviceReliéf.[4] Pro státní rybářství.[1]
Malše II.
(Q93769872)
1965Lidická 174/37
České Budějovice
laminát
Kategorie „Malše II.“ na Wikimedia Commons
Výška 120 cm.[1] Po restaurování v zimě 2020 / 2021 byla socha umístěna na původní místo 28. dubna 2021.
Malše III.1965Také označovaná Klečící Malše nebo Malše[1][4]
Pramen
(Q105390971)
1966úpravna vody
Plav
pískovecVýška 144 cm. Ve zdroji uvedeno „ve vodárně ve Vidově“.[1]
Dívčí akt1967VimperkPro sídliště.[1]
Pamětní deska Ondřeje Puklice ze Vztuh
(Q104997330)
1967Krajinská 36/2
České Budějovice
laminát
Kategorie „Pamětní deska Ondřeje Puklice ze Vztuh“ na Wikimedia Commons
Pamětní deska na Puklicově domu.
Rodina
(Q67183987)
1968kulturní dům Máj
Pelhřimov
pískovec
Kategorie „Rodina (Pelhřimov)“ na Wikimedia Commons
Výška 120 cm.[1] Podle jiného zdroje pochází z roku 1967.[2]
Sedící1968[1]
Malše II.1969patinovaná hlínaAbstrahující ženský akt.[4]
Mateřství1969[1] Podle jiného zdroje pochází z roku 1970.[2]
Portrét archeologa V. Dubského1969laminátBusta. Výška 60 cm.[1]
Mašle
(Q96068566)
1969Pekárenská 1060/25
České Budějovice
laminát
Kategorie „Plastika (Pekárenská)“ na Wikimedia Commons
Plastika pro sídliště.[1] Podle[1] z roku 1969, podle [5] z roku 1970. Některými zdroji je dílo označováno jako Kompozice II.
Kompozice
(Q106493834)
1970Čéčova 2092/66
České Budějovice
pískovec
Kategorie „Kompozice (Čéčova)“ na Wikimedia Commons
Výška 160 cm.[1]
Jižní Čechy1970České BudějoviceReliéf pro středisko výpočetní techniky.[1]
Sova1970HořepníkpískovecVýška 160 cm.[1]
Květ1970tepaná měďDekorativní plastika pro sídliště. Výška 160 cm. Umístěno ve veřejném prostoru (lokalitu zdroj neuvádí). Jednou uveden letopočet 1970, podruhé 1971.[1]
Vzpomnínka1970laminátVýška 120 cm.[2]
prezident Klement Gottwald1971DačicePortrét pro pomník.[1]
Julie Prokopová1971České BudějovicePortrét pro pamětní desku.[1]
Pomník přátelství1971Reliéf ženy s holubicí.[2]
Antonín Zápotocký1973Busta.[1]
Julius Fučík1973TřeboňsádraBusta. Výška 60 cm. Na pamětní desku v Třeboni.[1]
Ležící žena1974Nová BystřicePro sídliště.[1]
Internacionalismus1974laminátSkica. 27 × 40 cm.[2]
Internacionalismus1975Muzeum dělnického revolučního hnutí
České Budějovice
kovSousoší pěti osob. 220 × 340 cm.[1]
Pomník osvobození
(Q110205504)
1975Týn nad VltavoupískovecVýška 240 cm.[1]
Šamotář1975laminátVýška 120 cm.[2]
Šamotář
(Q94444999)
1975Zlivkámen
Kategorie „Šamotář (Zliv)“ na Wikimedia Commons
Výška 240 cm.[3]
Klement Gottwald1976patinovaná sádraVýška 105 cm.[1] Podle jiného zdroje dosahuje 100 cm, šlo o skicu a byla v majetku KV KSČ.[2]
Zima1977bronzVýška 26 cm[1] nebo 27 cm.[2]
Milenci1977bronzVýška 15 cm.[2]
Rybář1977bronzVýška 27 cm.[2]
Poezie I.1977bronzVýška 25 cm.[2]
Poezie II.1977bronzVýška 27 cm.[2]
Portrét národního umělce Karla Štěcha1977bronzVýška 45 cm. Zdroj uvádí jednou letopočet 1977, podruhé 1979.[1] Podle dalšího zdroje 1977.[2]
Portrét ak. mal. K. Stehlíka1978patinovaná sádra[3]
Jižní Čechy1978laminát22 × 43 cm.[2]
Pomník K. Gottwalda
(Q106768131)
1979bronzVýška 315 cm.[1] Architektonickou úpravu provedl Otto Kubík (Q84494554). V prosinci 1989 odstraněna, od r. 1999 uložena v Mříči, od roku 2005 v soukromém muzeu na Zlínsku.
Přátelství1980České BudějovicepískovecSousoší pro pomník. Výška 270 cm. V exteriéru (přesnou lokalitu zdroj neuvádí).[1]
Rybář
(Q80455971)
1980Třeboňpískovec
Kategorie „Fisherman statue (Třeboň)“ na Wikimedia Commons
[7]
Matka s dítětem a holubicí1981sádraVýška 86 cm.[1]
Mateřství I.1981patinovaná sádraVýška 26 cm.[2]
Mateřství II.1981patinovaná sádraVýška 26 cm.[2]
Mír1981laminát40 × 100 cm.[2]
Soutok1983Drobná soška, snad studie k nerealizovanému většímu dílu.[4]
Košíkář1985laminátVýška 68 cm. Studie (vystavená v roce 1988 v Alšově galerii) k soše Basketbalista.[5]
Basketbalista
(Q97142647)
1985Stromovka 1216/12
České Budějovice
bronz
Kategorie „Basketbalista by František Mrázek“ na Wikimedia Commons
Výška 200 cm.[5]
Řeka I.1987bronzDrobná socha.[4]
Řeka II.1987bronzDrobná socha.[4]
Řeka III.1987bronzDrobná socha.[4]
  • Pamětní medaile města Jindřichova Hradce, bronz, Ø 60 mm, 1969
  • Medaile Město Jindřichův Hradec, bronz, Ø 50 mm, 1970[2]
  • Medaile Země živitelka, bronz, Ø 50 mm, 1974[2]
  • Medaile Mezinárodní výstava poštovních známek, bronz, Ø 60 mm, 1973[2]
  • Medaile k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, bronz, Ø 50 mm, 1975

Reference

  1. KRAJNÝ, Miloslav. František Mrázek. České Budějovice: Jihočeské nakladatelství, 1985.
  2. LAUDA, Bořivoj. Zasloužilý umělec Karel Stehlík, zasloužilý umělec František Mrázek. Hluboká nad Vltavou: Alšova jihočeská galerie, 1982-1983.
  3. LAUDA, Bořivoj. Zasloužilý umělec Karel Stehlík akademický malíř, zasloužilý umělec František Mrázek akademický sochař, Ctirad Stehlík akademický malíř a grafik. Strakonice: Muzeum středního Pootaví v Strakonicích, 1978.
  4. NOVOTNÁ, Anna. Umění ve veřejném prostoru Českých Budějovic v letech 1948–1989. České Budějovice, 2017. 74 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita, Filozofická fakulta, Ústav estetiky a dějin umění. Vedoucí práce Hynek Látal. s. 22.
  5. NOVOTNÁ, Anna; ŽENÍŠKOVÁ, Anna. Panny a labutě. Týniště nad Orlicí: Pravý úhel, 2021. 160 s. ISBN 978-80-907128-3-6. S. 22–25, 82–83, 127.
  6. MARŠÍK, Martin. České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Ještě jednou Volavky. Budějcká drbna [online]. 2018-08-04 [cit. 2018-08-04]. Dostupné online.
  7. ČERNÝ, Ladislav. Vetřelci a volavky [online]. Pavel Karous [cit. 2021-06-08]. Dostupné online.

Literatura

  • KRAJNÝ, Miloslav; HOUDA, František; HOUDEK, Bohumil. František Mrázek: sochař 1912–2002. České Budějovice: APM-CB, 2012. ISBN 978-80-260-2677-8.
  • KRAJNÝ, Miloslav. František Mrázek, Karel Stehlík, Ada Novák. Praha: Svaz českých výtvarných umělců, 1977.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.