František Mrázek (sochař)
František Mrázek (28. července 1912, České Budějovice – 2002, České Budějovice) byl český sochař a medailér.
František Mrázek | |
---|---|
Narození | 28. července 1912 České Budějovice |
Úmrtí | 2002 České Budějovice |
Povolání | sochař, medailér |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život
Narodil se jako třetí z dětí manželů Karla Mrázka a Františky, rozené Šindelářové. V raném dětství přišel o otce, který padl roku 1916 na frontě první světové války. O matku přišel ve čtrnácti letech v roce 1926. V letech 1919–1926 navštěvoval obecnou a měšťanskou školu v Českých Budějovicích. Po smrti matky v roce 1926 nastoupil do učení v keramické dílně J. Tmeje v Českých Budějovicích. Ta záhy ukončila činnost, a tak se v letech 1926–1929 vyučil v keramickém závodě F. Daňka jako modelář–keramik. V letech 1932–1934 absolvoval základní vojenskou službu u dělostřeleckého pluku, bezprostředně poté následoval sňatek s Boženou, rozenou Vančurovou. Roku 1939 byl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde setrval do roku 1940 jako žák prof. Jana Laudy. Následně se vrátil do Českých Budějovic na vedoucí pozici v Daňkově závodu, kde setrval do roku 1945. Již v roce 1944 se stal členem Sdružení jihočeských výtvarníků a v roce 1949 i členem Svazu československých výtvarných umělců, kde zastával i různé krajské funkce. V roce 1950 se poprvé účastnil veřejné sochařské soutěže. Získal první cenu, kterou byla zakázka plastiky Dělnický učitel pro základní školu v Miroticích. Následovaly další soutěže a výstavy. V roce 1956 podnikl studijní cestu do Německa, 1957 do Maďarska a Jugoslávie, 1969 do Rakouska a Itálie, 1972 do Sovětského svazu a 1975 znovu do Jugoslávie a 1976 znovu do Sovětského svazu a Německa, následně do Řecka. Roku 1979 do Belgie, Holandska a Francie.[1]
V roce 1970 byl jmenován členem Přípravného výboru výtvarných umělců v Jihočeském kraji, dva roky poté byl zvolen do výboru krajské organizace Svazu českých výtvarných umělců a do umělecké komise Českého fondu výtvarných umění. Dva roky poté byl jmenován členem Umělecké komise hlavního města Prahy.[1]
Mrázek byl roku 1977 jmenován Zasloužilým umělcem a v roce 1982 mu byl propůjčen Řád práce. Kromě toho se mu dostalo více než 15 dalších poct a ocenění, mimo jiné to byly Pamětní medaile 700 let města Českých Budějovic (1965), Stříbrná medaile ze zásluhy v souvislosti s 100 let založení Jihočeského muzea (1977) a Zlatý odznak města Českých Budějovic (1979).[1]
Dílo
V mládí chtěl být malířem. Tomu však nebyly další životní události nakloněné a umělecké osudy směřovaly k sochařství.[2] Původní zálibu autor uplatnil jen krátce jako malíř porcelánu v Praze,[3] částečně též v době nástupu socializace v zemědělství, kdy dostal ke zpracování politické plakáty a letáky určené pro venkov.[2]
Bořivoj Lauda považoval za první Mrázkovy závažné umělecké práce především hliněné sochy z první poloviny čtyřicátých let. Odrážejí události druhé světové války, jsou zobrazením lidských tragédií a protestem proti bezpráví. Vyznačují se až expresivním výrazem. Sochařské portréty druhé poloviny 40. let (Kebl, Otík, Pavlík) označil Lauda za realisticky přesvědčivé a pozdější portréty jako Renata (1959), Karel Štěch (1977) a Karel Stehlík (1978) považuje za silné stránky Mrázkovy tvorby.[2]
Řada Mrázkových prací (soch, plastik, reliéfů) byla určena pro veřejný prostor a to jak interiéry, tak exteriéry, ve kterých se uplatnila i monumentálnější díla (prvním se stal reliéf pro Památník padlým sovětským vojákům z roku 1956[2] umístěný na hřbitově svaté Otýlie). K nim patřily sochy pro pomníky a památníky související s válečnými událostmi, dekorativní sochy (často součásti vodních prvků) a v menší míře i sochy socialistických funkcionářů (např. portrét pro pomník Klementa Gottwalda v Dačicích nebo socha téhož pro České Budějovice). Většina Mrázkova díla určená pro veřejný prostor se uplatnila v jižních Čechách, především v Českých Budějovicích a blízkém okolí. K nejznámějším patří Malše II. umístěná u Lidické třídy poblíž pivovaru Samson, Labutě na křižovatce Lidické a Mánesovy u domu Experiment (postupující chátrání zanedbané plastiky město omlouvá složitými majetkovými poměry), Volavky pro fontánu v parku Sady (odcizeno 1995) a Basketbalista v parku Dlouhá louka u Sportovní haly. Zcela jedinečným Mrázkovým dílem je bronzové sousoší Soutok Vltavy s Malší (1962), které Miroslav Krajný popisuje jako navzájem se proplétající ženské akty s důrazem na hybnost, dramatičnost a zvýrazněný senzualizmus.[1] Sousoší bylo do roku 2008 umístěno ve fontáně na „náměstí“ Vltava-střed (před KD Vltava na stejnojmenném sídlišti), odkud bylo během rekonstrukce prostranství odstraněno a do veřejného prostoru vráceno až v roce 2021, ovšem na nové místo u Dlouhého mostu. Cenná je rovněž socha Pramen umístěná ve vodárenské areálu Plav.[1]
Mrázkovy pomníky, památníky a pamětní desky byly zejména v souvislosti s rozmachem socialistické výstavby v 70. letech 20. století rozesety po celém Jihočeském kraji. Vytvořil díla pro Dačice, Jindřichův Hradec, Novou Včelnici, Týn nad Vltavou, Zliv a další obce.[2] Jeho dílo bylo bohatě zastoupeno na výstavách v jižních Čechách, ale také v Praze v roce 1964 i ve Švédsku a Maďarsku.[3]
Seznam děl
Díla jsou řazena chronologicky, seznam není kompletní.
Objekt | Obrázek | Datum | Umístění | Materiál | Galerie | Poznámka |
---|---|---|---|---|---|---|
portrét J. H. | 1940 | [1] | ||||
Akt | 1940 | [1] | ||||
Tanec | 1941 | [1] | ||||
Vzpomínka | 1942 | pálená hlína | Výška 110 cm.[3][1] | |||
Portrét Pavla | 1942 | Také uváděna jako podobizna syna Pavla.[1] | ||||
Lidice | 1943 | pálená hlína | Výška 32 cm.[1] | |||
Lidice | 1943 | bronz | Výška 29 cm.[2] | |||
Chlapec | 1943 | pálená hlína | Výška 22 cm.[2] | |||
Průvodčí | 1943 | [1] | ||||
Jaro | 1944 | pálená hlína | Výška 38 cm.[3] Ženský akt.[1] | |||
Léto | 1944 | [1] | ||||
Podzim | 1944 | [1] | ||||
Zima | 1944 | [1] | ||||
Pod tíhou | 1944 | [1] | ||||
Bolest | 1944 | [1] | ||||
Zoufalství | 1944 | [1] | ||||
Nenávist | 1944 | [1] | ||||
Vzdor | 1944 | pálená hlína | Výška 40 cm.[1] | |||
Buchenwald | 1945 | [1] | ||||
Nad hrobem | 1945 | [1] | ||||
Nálet | 1945 | pálená hlína | Výška 55 cm.[1] | |||
Prosící | 1945 | pálená hlína | Výška 22 cm.[1] Podle jiného zdroje pochází z roku 1946.[2] | |||
Drbny | 1945 | [1] | ||||
V naději | 1946 | pálená hlína | Výška 34 cm.[1] | |||
Holý život | 1946 | pálená hlína | Výška 35 cm.[1] | |||
Poezie | 1946 | Ženský akt.[1] | ||||
Pomník účastníků II. národního odboje (Q95690757) | 1946 | hřbitov Mladé České Budějovice | leštěná žula | Reliéf pro hřbitov v Mladém od F. Mrázka[1] na pomníku podle návrhu V. Háry. Uvádí 15 jmen. Před hřbitovem. | ||
Matka | 1946 | patinovaná sádra | Výška 29 cm[1] nebo 30cm.[2] Také uváděna jako podobizna matky[1] | |||
Ejhle člověk | 1946 | Plastika.[1] | ||||
Do kostela | 1947 | [1] | ||||
Reliéf padlým (Q94444248) | 1947 | Netolice | [1] U zdi kostela sv. Václava. | |||
Pamětní deska Bohumila Kozlíka | 1947 | Deska věnovaná řediteli školy ze Slavče popravenému v Táboře.[1] | ||||
Portrét V. Kebla | 1947 | pálená hlína | Výška 34 cm.[1] | |||
Dělník | 1947 | [1] | ||||
Kovák | 1948 | [1] | ||||
Milicionář | 1948 | [1] | ||||
Zedník | 1948 | K příležitosti zemědělské výstavy v Soběslavi 1950.[1] | ||||
Dřevorubec | 1948 | [1] | ||||
Husité | 1948 | [1] | ||||
Budování socialismu | ≥1948 | K příležitosti zemědělské výstavy v Soběslavi 1950 jako ústřední motiv výstaviště.[1] | ||||
V nový život | 1949 | [1] | ||||
Pavel | 1949 | pálená hlína | Výška 36 cm.[1] Také uváděn jako Pavlík[3] nebo Pavlík Trčka.[2] | |||
Ota | 1949 | pálená hlína | Výška 36 cm.[1] Také uváděn jako Otík[3] nebo Otík Trčka.[2] | |||
Země | 1949 | Ženský akt.[1] | ||||
Dělnický učitel | 1951 | Mirotice | Pro novou školní budovu.[1] | |||
Stávka | 1952 | Štěkeň | Pro školu.[1] | |||
Družstevnice | 1954 | [1] | ||||
Krmička | 1954 | [1] | ||||
1955 | České Budějovice | Reliéfy s náměty dětí pro novostavby.[1] | ||||
Spartakiáda | 1955 | Dívčí postava s kužely.[1] | ||||
Malše | 195x | [4] | ||||
Památník vojáků Rudé armády (Q96063177) | 1956 | hřbitov svaté Otýlie České Budějovice | pískovec | 170 × 350 cm. Ve spolupráci s architektem Josefem Vítů.[1] | ||
Renatka | 1957 | bronz | Výška 46 cm, také uváděna jako Renata.[3] Portrét.[1] | |||
1957 | Sokolov | Reliéfy s náměty dětí pro obytné domy.[1] | ||||
Basketbalista | 1957 | [1] | ||||
Romanovci | 1957 | Reliéf.[1] | ||||
Hokejisté | 1957 | patinovaná sádra | 30 × 100 cm.[2] Rozměrnější dekorativní reliéf.[1] Podle jiného zdroje pochází z roku 1959.[2] | |||
Toaleta | 1958 | bronz | Výška 23 cm. V majetku AJG.[2] | |||
Mladá družstevnice | 1959 | sádra | Výška 56 cm.[1] | |||
Od husitství k socialismu | 1959 | Strakonice | patinovaná sádra | Reliéf. 120 × 350 cm. Sochařská výzdoba kulturního domu motockylových závodů.[1] | ||
1959 | České Budějovice | Řešení interiéru haly českobudějovického pivovaru.[1] | ||||
Portrét ak. malíře Jana Rafaela Schustra | 1959 | pálená hlína | Výška 45 cm.[1] | |||
Portrét Renaty | 1959 | bronz | Výška 35 cm.[1] | |||
Portrét paní M. N. | 1959 | patinovaná sádra | Výška 55 cm.[3][1] | |||
Rybář | 1959 | Vodňany | Pro rybářskou školu.[1] | |||
Sbírání brambor | 1959 | patinovaná sádra | 50 × 75 cm.[2] | |||
Budování jižních Čech | 1960 | Reliéf. Řada figur, nositelů symbolických významů.[1] | ||||
Výlov | 1960 | patinovaná sádra | Reliéf. 35 × 100 cm.[1] | |||
Rybář | 1960 | patinovaná sádra | Výška 60 cm.[1] | |||
Rybář | 1960 | Výstaviště České Budějovice | [1] Ze zdroje nelze jednoznačně rozlišit, zda jde o totožné dílo s výše uvedenou 60cm soškou z patinované sádry nebo odlišnou práci. | |||
Ošetřovatelka telat | 1960 | Plastika.[1] | ||||
Sázení stromků | 1960 | Výstaviště České Budějovice | Pro výstavu Země živitelka.[1] | |||
Družstevníci | 1960 | Plastika.[2] | ||||
Ivanka | 1961 | Portrét.[1] | ||||
Z bojů dělnické třídy. I. | 1961 | Jihočeské muzeum | patinovaná sádra | Reliéf.[1] 80 × 100 cm(?) | ||
Z bojů dělnické třídy. Exekuce II. | 1961 | Jihočeské muzeum | patinovaná sádra | Reliéf. 80 × 100 cm.[1] | ||
Z bojů dělnické třídy. Osvobození III. | 1961 | Jihočeské muzeum | patinovaná sádra | Reliéf. 80 × 100 cm.[1] | ||
Z bojů dělnické třídy. IV. | 1961 | Jihočeské muzeum | patinovaná sádra | Reliéf.[1] 80 × 100 cm(?) | ||
Divadlo | 1961 | [1] | ||||
Rybář | 1962 | Hluboká nad Vltavou | Monumentálnější verze Rybáře pro Státní rybářství.[1] | |||
Rybář | 1962 | patinovaná sádra | Výška 130 cm, v majetku AJG.[2] Ze zdroje nelze určit, zda je dílo totožné se sochou pro Státní rybářství. | |||
Soutok Vltavy s Malší (Q106497108) | 1962 | Fr. Ondříčka 1243/46 Dlouhý most České Budějovice | bronz | Socha vznikla v roce 1962; na Vltavě-střed však byla umístěna až roku 1985. Odstraněna v roce 2008 při revitalizaci náměstí Vltava-střed. 6. května 2021 umístěna u Dlouhého mostu na vyhlídce poblíž Zátkovy vily. | ||
Labutě (Q57436625) | 1963 | Lidická 136/5 České Budějovice | laminát | |||
Vodárenství | 1963 | Plav | Reliéf pro „čistírnu vody ve Vidově“.[1] | |||
Mateřství (Q57504196) | 1965 | Sady České Budějovice | pískovec | [5] Socha je některými zdroji uváděna jako pomník. | ||
Ukradené volavky (Q80458695) | 1965 | Sady České Budějovice | laminát | Plastika volavek umístěná na jedné z fontán v parku Sady. Výška 160 cm. Původní název: Volavky.[1] Odstraněná (ukradená) mezi lety 1993–1997,[6] pravděpodobně 1995.[5] Fontána obnovená v roce 2002. | ||
Volavky II. | 1965 | Pražská České Budějovice | laminát | [1] V bazénku s okrasnými rybičkami před vchodem do budovy tehdejšího Státního rybářství na Pražské třídě.[6] | ||
Výlov | 1965 | České Budějovice | Reliéf.[4] Pro státní rybářství.[1] | |||
Malše II. (Q93769872) | 1965 | Lidická 174/37 České Budějovice | laminát | Výška 120 cm.[1] Po restaurování v zimě 2020 / 2021 byla socha umístěna na původní místo 28. dubna 2021. | ||
Malše III. | 1965 | Také označovaná Klečící Malše nebo Malše[1][4] | ||||
Pramen (Q105390971) | 1966 | úpravna vody Plav | pískovec | Výška 144 cm. Ve zdroji uvedeno „ve vodárně ve Vidově“.[1] | ||
Dívčí akt | 1967 | Vimperk | Pro sídliště.[1] | |||
Pamětní deska Ondřeje Puklice ze Vztuh (Q104997330) | 1967 | Krajinská 36/2 České Budějovice | laminát | Pamětní deska na Puklicově domu. | ||
Rodina (Q67183987) | 1968 | kulturní dům Máj Pelhřimov | pískovec | Výška 120 cm.[1] Podle jiného zdroje pochází z roku 1967.[2] | ||
Sedící | 1968 | [1] | ||||
Malše II. | 1969 | patinovaná hlína | Abstrahující ženský akt.[4] | |||
Mateřství | 1969 | [1] Podle jiného zdroje pochází z roku 1970.[2] | ||||
Portrét archeologa V. Dubského | 1969 | laminát | Busta. Výška 60 cm.[1] | |||
Mašle (Q96068566) | 1969 | Pekárenská 1060/25 České Budějovice | laminát | Plastika pro sídliště.[1] Podle[1] z roku 1969, podle [5] z roku 1970. Některými zdroji je dílo označováno jako Kompozice II. | ||
Kompozice (Q106493834) | 1970 | Čéčova 2092/66 České Budějovice | pískovec | Výška 160 cm.[1] | ||
Jižní Čechy | 1970 | České Budějovice | Reliéf pro středisko výpočetní techniky.[1] | |||
Sova | 1970 | ZŠ Hořepník | pískovec | Výška 160 cm.[1] | ||
Květ | 1970 | tepaná měď | Dekorativní plastika pro sídliště. Výška 160 cm. Umístěno ve veřejném prostoru (lokalitu zdroj neuvádí). Jednou uveden letopočet 1970, podruhé 1971.[1] | |||
Vzpomnínka | 1970 | laminát | Výška 120 cm.[2] | |||
prezident Klement Gottwald | 1971 | Dačice | Portrét pro pomník.[1] | |||
Julie Prokopová | 1971 | České Budějovice | Portrét pro pamětní desku.[1] | |||
Pomník přátelství | 1971 | Reliéf ženy s holubicí.[2] | ||||
Antonín Zápotocký | 1973 | Busta.[1] | ||||
Julius Fučík | 1973 | Třeboň | sádra | Busta. Výška 60 cm. Na pamětní desku v Třeboni.[1] | ||
Ležící žena | 1974 | Nová Bystřice | Pro sídliště.[1] | |||
Internacionalismus | 1974 | laminát | Skica. 27 × 40 cm.[2] | |||
Internacionalismus | 1975 | Muzeum dělnického revolučního hnutí České Budějovice | kov | Sousoší pěti osob. 220 × 340 cm.[1] | ||
Pomník osvobození (Q110205504) | 1975 | Týn nad Vltavou | pískovec | Výška 240 cm.[1] | ||
Šamotář | 1975 | laminát | Výška 120 cm.[2] | |||
Šamotář (Q94444999) | 1975 | Zliv | kámen | Výška 240 cm.[3] | ||
Klement Gottwald | 1976 | patinovaná sádra | Výška 105 cm.[1] Podle jiného zdroje dosahuje 100 cm, šlo o skicu a byla v majetku KV KSČ.[2] | |||
Zima | 1977 | bronz | Výška 26 cm[1] nebo 27 cm.[2] | |||
Milenci | 1977 | bronz | Výška 15 cm.[2] | |||
Rybář | 1977 | bronz | Výška 27 cm.[2] | |||
Poezie I. | 1977 | bronz | Výška 25 cm.[2] | |||
Poezie II. | 1977 | bronz | Výška 27 cm.[2] | |||
Portrét národního umělce Karla Štěcha | 1977 | bronz | Výška 45 cm. Zdroj uvádí jednou letopočet 1977, podruhé 1979.[1] Podle dalšího zdroje 1977.[2] | |||
Portrét ak. mal. K. Stehlíka | 1978 | patinovaná sádra | [3] | |||
Jižní Čechy | 1978 | laminát | 22 × 43 cm.[2] | |||
Pomník K. Gottwalda (Q106768131) | 1979 | bronz | Výška 315 cm.[1] Architektonickou úpravu provedl Otto Kubík (Q84494554). V prosinci 1989 odstraněna, od r. 1999 uložena v Mříči, od roku 2005 v soukromém muzeu na Zlínsku. | |||
Přátelství | 1980 | České Budějovice | pískovec | Sousoší pro pomník. Výška 270 cm. V exteriéru (přesnou lokalitu zdroj neuvádí).[1] | ||
Rybář (Q80455971) | 1980 | Třeboň | pískovec | [7] | ||
Matka s dítětem a holubicí | 1981 | sádra | Výška 86 cm.[1] | |||
Mateřství I. | 1981 | patinovaná sádra | Výška 26 cm.[2] | |||
Mateřství II. | 1981 | patinovaná sádra | Výška 26 cm.[2] | |||
Mír | 1981 | laminát | 40 × 100 cm.[2] | |||
Soutok | 1983 | Drobná soška, snad studie k nerealizovanému většímu dílu.[4] | ||||
Košíkář | 1985 | laminát | Výška 68 cm. Studie (vystavená v roce 1988 v Alšově galerii) k soše Basketbalista.[5] | |||
Basketbalista (Q97142647) | 1985 | Stromovka 1216/12 České Budějovice | bronz | Výška 200 cm.[5] | ||
Řeka I. | 1987 | bronz | Drobná socha.[4] | |||
Řeka II. | 1987 | bronz | Drobná socha.[4] | |||
Řeka III. | 1987 | bronz | Drobná socha.[4] | |||
- Pamětní medaile města Jindřichova Hradce, bronz, Ø 60 mm, 1969
- Medaile Město Jindřichův Hradec, bronz, Ø 50 mm, 1970[2]
- Medaile Země živitelka, bronz, Ø 50 mm, 1974[2]
- Medaile Mezinárodní výstava poštovních známek, bronz, Ø 60 mm, 1973[2]
- Medaile k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, bronz, Ø 50 mm, 1975
Reference
- KRAJNÝ, Miloslav. František Mrázek. České Budějovice: Jihočeské nakladatelství, 1985.
- LAUDA, Bořivoj. Zasloužilý umělec Karel Stehlík, zasloužilý umělec František Mrázek. Hluboká nad Vltavou: Alšova jihočeská galerie, 1982-1983.
- LAUDA, Bořivoj. Zasloužilý umělec Karel Stehlík akademický malíř, zasloužilý umělec František Mrázek akademický sochař, Ctirad Stehlík akademický malíř a grafik. Strakonice: Muzeum středního Pootaví v Strakonicích, 1978.
- NOVOTNÁ, Anna. Umění ve veřejném prostoru Českých Budějovic v letech 1948–1989. České Budějovice, 2017. 74 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita, Filozofická fakulta, Ústav estetiky a dějin umění. Vedoucí práce Hynek Látal. s. 22.
- NOVOTNÁ, Anna; ŽENÍŠKOVÁ, Anna. Panny a labutě. Týniště nad Orlicí: Pravý úhel, 2021. 160 s. ISBN 978-80-907128-3-6. S. 22–25, 82–83, 127.
- MARŠÍK, Martin. České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Ještě jednou Volavky. Budějcká drbna [online]. 2018-08-04 [cit. 2018-08-04]. Dostupné online.
- ČERNÝ, Ladislav. Vetřelci a volavky [online]. Pavel Karous [cit. 2021-06-08]. Dostupné online.
Literatura
- KRAJNÝ, Miloslav; HOUDA, František; HOUDEK, Bohumil. František Mrázek: sochař 1912–2002. České Budějovice: APM-CB, 2012. ISBN 978-80-260-2677-8.
- KRAJNÝ, Miloslav. František Mrázek, Karel Stehlík, Ada Novák. Praha: Svaz českých výtvarných umělců, 1977.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu František Mrázek na Wikimedia Commons