František Labler

Vystudoval gymnázium a stal se učitelem hudby v konviktě u piaristů v Panské ulici v Praze. Hrál v chrámových orchestrech v kostele Zvěstování Panny Marie Na slupi a v klášteře Na Slovanech (Emauzy). V roce 1845 se ucházel o místo ředitele kůru v Katedrále sv. Víta po Robertu Führerovi. Přednost však dostal Jan Nepomuk Škroup, bratr autora české hymny Františka Škroupa.

Od roku 1848 byl ředitelem kůru v kostele Nejsvětější Trojice v Podskalí a v kostele sv. Jana Nepomuckého na Skalce. V roce 1830 založil pražský primátor František Dittrich v Podskalí spolek Várka, později přejmenovaný na Táborka. Pro účely tohoto spolku složil Labler známou píseň „Bývali Čechové statní jonáci“.

Zemřel na tyfus^{[nepřesný odkaz]} v roce 1851.

Po jeho smrti se ředitelkou kůru v kostele Nejsvětější Trojice v Podskalí stala jeho manželka Anna Lablerová. Jejich syn, Vladimír Labler, se stal houslistou a violistou v Prozatímním divadle. Poté přesídlil do Brna a byl členem orchestru městského divadla a ředitelem kůru v kostele sv. Tomáše. Od roku 1872 působil v Olomouci, kde byl ředitelem kůru v kostele sv. Mořice a sbormistrem německých pěveckých spolků. Účinkoval i při wagnerovských slavnostech v Bayreuthu v letech 1886–1896.