Rudolf Hofmeister

Narodil se 17. května 1868 jircháři Aloisu Hofmeisterovi a Otilii Hofmeistrové (Reinišové) v Rožmitále jako jedno z dvanácti dětí. Jeho rod pocházel původem z Přeštic a jirchářské řemeslo se v něm předávalo po generace. Otec zakoupil rodinný dům mezi mlýnským náhonem a Jalovým potokem v Rožmitále poté, co se oženil v roce 1864. Původní dřevěné stavení, přestavěl na zděný dům a provozoval v něm jirchářskou dílnu. Rodině se dařilo až do roku 1871, kdy Rožmitál postihl rozsáhlý požár, při kterém shořelo 177 obytných domů, včetně domu Hofmeisterových.[3] Aby si mohli postavit nový dům, musela se rodina silně zadlužit.[4] Dluhy pak rodinu provázely po celý život a z toho důvodu nebylo moc peněz ani na vzdělání dětí, takže mladý a nadaný Rufolf mohl vystudovat jen obecnou školu, která měla v Rožmitále jen čtyři třídy, takže aby vyhověl tehdejšímu zákonu o osmileté školní docházce, musel čtvrtý ročník absolvovat pětkrát. Už v dětství projevoval zájem o literaturu a historii. Jeho lásku k vlasti a národu silně podnítila kniha Václava Beneše Třebízského, Pod Skalami. Poté si začal sám sestavovat sešity s dějepisem Čech, i proto, že nebyl spokojený s dějepisem ve škole. Když mu bylo jedenáct let, přizval si ho jeho téměř slepý strýc dr. Jan Kerber, aby mu podle jeho diktátu zapisoval místopis Rožmitálu. Kerberův nastřádaný historický materiál, ovšem po jeho smrti jeho příbuzní spálili. V této době se také malý Rudolf začala zajímat o zkameněliny, které hledal v uhlí a v Jalovém potoce v Rožmitále.[5]

Když dochodil obecnou školu, rodina na tom nebyla finančně dobře, takže otec rozhodl, že se Rudolf vyučí rukavičkářem. Do učení ho dal k Václavu Muschikovi z Mariánských lázní, kde se Rudolf učil sešívání kůží. Ve firmě byl jediný Čech a němečtí učni si ho proto dobírali. Rudolf zde byl nešťastný i proto, že viděl nádheru a bohatství lázní, která v jeho očích silně kontrastovala s životem udřených rodičů. Prosil otce, aby ho z Mariánských lázní odvezl. Ten sice nejdříve nechtěl, ale poté pochopil, že se syn trápí. Poté Rudolf nastoupil do učení v Karlíně. Učil se stříhat rukavičky a snažil se z nízkého platu ušetřit peníze na knihy. Skládal básně a po večer psal své verze českých dějin. V Praze se seznámil s šefcovským učněm z Hutí u Rožmitálu, Josefem Kotrbatým, který psal rýmovačky, tzv. granáty do Humoristických listů. Rudolf tak díky němu pochopil, že může své básně publikovat a ještě za ně získat i malý honorář. Kotrbatý, kterého mistr posílal za vlivnými zákazníky s obuví, jednou tajně odnesl s polobotkami i Rudolfovy verše Jaroslavu Vrchlickému. Ten pak Rudolfovi vzkázal ať k němu přijde na návštěvu, kde mu některé básně pochválil a jinak ho poučil o základních básnických zákonitostech. Svůj první rukopis básní Rudolf spálil, kvůli nedostatku sebevědomí. Nevěřil si a tak se vydal na pole prózy.[6]

Jeho první pokus o zveřejnění povídky se Rudolfovi nezdařil. Rukopis, který zaslal do časopisu Hvězda, dostal zpět s poznámkou: „příliš rozvláčné, děj je nepatrný a nejasný”. V roce 1885, když mu bylo 17 let skončil s učením. Poté nastoupil v Praze do rukavičkářského závodu Alois Hubek, kde pracoval jako dělník-střihač. Po dvou letech nastoupil u firmy Neuhauser jako rukavičkářský pomocník. Zde dal po dvou měsících výpověď a následně pracoval v rukavičkářské firmě Alfreda Rotha, kde pracoval od roku 1888 až do roku 1894. Stal se knihovníkem Rukavičkářské besedy a několikrát přispěl do Rukavičkářských listů, kde líčil poměry v tomto řemesle. Jako abstinentovi mu vadilo všeobecné opilství dělníků, což vnímal s odporem, který se promítl i do jeho tvorby. V roce 1888 se odvážil poslat do Národních listů svou povídku Obětavost o chudém inteligentním dělníkovi, který nechce mít děti, aby měl dostatek peněz na založení živnosti a tak se svou ženou žije jako se sestrou. Ta miluje jeho přítele, ale sebezapřením zůstává manželovi věrná. Rubriku spravoval Jan Neruda, který Rudolfovi v odpovědi napsal, že má talent, ale děj povídky je čirou nemožností, a měl by si více všímat skutečného života. Další výtku mu udělil M. A. Šímáček z redakce Světozoru, který mu vyčinil, že je na svůj mladý věk příliš depresivní a měl by na svět hledět veseleji. V této době, na tom mladý Rudolf nebyl dobře ani po zdravotní stránce. Dlouhá pracovní doba a čtení na úkor spánku se podepsalo na jeho tělesné zdatnosti natolik, že si dokonce napsal i vlastní epitaf. Proto se rozhodl, že již nebude psát pesimistické básně a nebude se uzavírat před světem. Začal chodit do společnosti a oblíbil si tanec. V roce 1888 mu poprvé zveřejnil básně časopis Jitřenka. O rok později již psal fejetony do méně známých listů, kde si ho všiml redaktor sociálně-demokratického čtrnáctideníku Heslo E. Kreibich, který ho požádal, aby přispíval do jeho listu.[7]

Vyučil se rukavičkářskému řemeslu a u tohoto řemesla i zůstal. Napřed jako dělník, pak dílovedoucí, po čase si zařídil v rodném městě rukavičkářskou živnost. Mezitím stačil vystudovat soukromou obchodní školu a dva roky byl také účetním ve velkoobchodě[8].

Měl dvě velké životní záliby. Studium prehistorie i paleontologie (vědy o pravěkém životě) a psaní. Počátkem 20. století postupně vytvořil sérii knih s pravěkou tematikou – epopej lidstva, kde vymyšlené, mnohdy fantastické příběhy kombinoval s literaturou faktu. Psal také životopisy, cestopisy, povídky a další sci-fi romány. Spolu s Eduardem Štorchem bývá považován za zakladatele „pravěké povídky“ na našem území.

Ve dnech 19. a 20. srpna 1933 probíhala oslava jeho 65. narozenin (přestože se narodil 17. května). Během oslav proběhl promenádní koncert na náměstí v Rožmitále a také byla otevřena turistická stezka R. R. Hofmeistra. Ulice Komenského kde Hofmeister žil byla přejmenována na Hofmeisterovu.[9]

Často rád přeplavával přes Rožmitálský rybník, to se mu také stalo osudným. Zemřel na zápal plic a je pohřben v Rožmitále pod Třemšínem.[10]

Dne 2. srpna 1899 se v Čížové oženil s Marií Němečkovou (1880–??).[11], se kterou měl dceru Ludmilu (1900–??).[12]

• JIRÁSEK, Jindřich, Rudolf Richard Hofmeister. Rudolf Richard Hofmeister: nezasloužený osud průkopníka literární fantastiky. Praha: Double Impact, 2014. 341 s. ISBN 978-80-260-6641-5.
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.
• Sklenář, K.: Bohové, hroby a učitelé: Cesty českých spisovatelů do pravěku, nakl. Libri, Praha 2003 (str. 172–212).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Hofmeister na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Hofmeister
• Studentský film Tomáše Belky Rudolf Richard Hofmeister ke zhlédnutí na YouTube