Karel Sýs

Karel Sýs maturoval v roce 1964 a poté vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické (1969).

Od roku 1974 byl redaktorem týdeníku Tvorba, od roku 1976 vedl kulturní rubriku. Tamtéž byl i aktivním členem Lidových milicí a účastnil se jejich cvičení.^[zdroj?!] Po roce 1980 začal externě spolupracovat s několika nakladatelstvími, ve kterých působil jako lektor poezie. Roku 1988 se stal zástupcem šéfredaktora literárního časopisu Kmen. Roku 1989 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.

V letech 1990–1992 redigoval erotický časopis Sextant. V roce 1993 byl redaktorem časopisu Domácí lékař.

V 90. letech tvořil především satirickou prózu, kritizující tehdejší poměry v politice a společnosti (Bordel v Čechách atp.). Otevřeně se hlásí ke KSČM, za niž v roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu v obvodu č. 81 – Uherské Hradiště.[3]

Do dubna 2014 byl vedoucím (spolu)redaktorem literární přílohy Haló novin Obrys-Kmen, než došlo k jejímu ukončení Danielem Strožem. Od května 2014 je vedoucím redaktorem nástupnického týdeníku Literatura-Umění-Kultura.

V posledních letech se věnuje tvorbě historických knih, které mapují neotřelou formou některé kapitoly české historie v 20. století a svým stylem se mnohdy podobají nenávistné komunistické propagandě 50. let 20. století (př. Protektorát ve fotografii, Akce Heydrich, Praha před 100 lety).^[zdroj?]

V roce 2018 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal Medailí Za zásluhy I. stupně.

Jedná se o básníka razantní materialistické obraznosti a dychtivého prožitku. Jeho tvorba vždy zahrnovala erotické prvky a zachovával si i smysl pro humor.

Básnické sbírky

Část literární skupiny „Pětatřicátníků“ – Karel Sýs, Jaromír Pelc, Jiří Žáček, Jaroslav Holoubek a Petr Skarlant, zakrývající nejmenovanou sedící ženu, v redakci poezie Československého spisovatele 1988

• Newton za neúrody jablek, 1969
• Pootevřený anděl, 1972
• Dlouhé sbohem, 1977
• Nadechni se a leť, 1978
• Americký účet, 1980
• Stroj času, 1984
• Písecká domovní znamení, 1985
• Atomový pléd, 1986
• Ze Země na Měsíc a zpátky, 1988
• Ztráty a nálezy, 1989
• 1+1 aneb Nesoustavný rozhovor o poezii, psáno ve spolupráci s Jiřím Žáčkem
• Rodné číslo Homéra, 1986 výbor z jeho tvorby let 1962–1983

Po listopadu 1989 ztratil své výsadní postavení v české literatuře, a přešel do otevřené opozice vůči nové době.

• Zasklené kalhoty dospělého muže, 1992, vydal v cizině
• Píšu báseň, zatímco za oknem padá muž, 1992
• Načas v očistici, 1993
• Pět let v mrtvém domě, 1994
• Praha zezadu, 1999
• Džbán s dvojitým dnem, 2006
• Omráčená schránka, 2006
• Básně až na zem, 2006
• Pouhý jen básník, 2009
• Apokalypsa podle Joba, 2013
• Má abeceda, 2014
• Tři vzkazy spáčům, 2015

Ostatní tvorba

• Návštěvy v ateliérech, 1981, rozhovory s výtvarnými umělci, spoluautor Jaromír Pelc

Instalace výstavy v Galérii Fronta 1. 2. 1976 – zleva František Dvořák, Karel Sýs, Kamil Lhoták, Jaromír Pelc a jeho manželka Tamara

• Básník a spol., 1981, eseje
• Pero nikoli za kloboukem, 1985, eseje
• Pražský chodec II, 1988 próza
• K. ještě po deseti letech, 1989, aforismy
• Kapsa, 1992 próza

• K. dostal k vánocům boty. Byly příliš velké. „Nic nevadí, počkám na jaro a budu si pod chodidla dávat včely.“
• K. podpořil přihlášku J.Slivovice do Svazu spisovatelů. Důvod: „Ta píše!“
• K. potřeboval ženu už jen proto, že si neuměl sám ostříhat nehty na pravé ruce.
• K. trávil tak rychle, že mohl jíst v restauracích zadarmo. Ani rentgenem mu nedokázali, že něco pozřel.
• „A. je dítětem Štěsteny“ referoval K. „Jen si představte, že dostopoval z Prahy do Košic i s nábytkem.“
• K. tři neděle před cestou do Řecka nepil a šetřil si játra. „Co kdyby mě přikovali ke skále? Co by si orel pomyslel?“ vysvětloval.
• K. často tvrdil: „Nejvíc chutná med od tureckých včel.“
• „Cuká sebou, jako by jí Galvani sáhnul na stehno,“ kritizoval K. jistou netýkavku.
• K. napsal učebnici prvních vět. Například radil román začít slovy: „P. seděl u umyvadla a máčel si nohy ve formaldehydu, když vstoupila kněžna.“
• „Tenhle I. je takový antisemita, že by nejraději prodával své knihy nerozřezané,“ povzdechl si K., a protože se I. blížil, ze strachu se pustil do anglické slaniny.
• K. se tak bál zubaře, že když ho rozbolely zuby, provokoval rvačky v hospodě s nadějí, že mu je někdo vyrazí.
• K. vysvětloval dialektiku na příkladu vody v bytě: „Když se vyleje na záchodě, chybí v koupelně.“
• „Neznám lepšího lékaře, než dr. Klid Nalůžku,“ tvrdil K.
• „Peníze nesmrdí,“ učil K., „pokud je ovšem nenosíte v zadní kapse kalhot.“
• K. propadl filatelii, a opustil svou vášeň teprve tehdy, když mu na prsou vyrašil aršík.
• Když mělo dojít na placení, K. se schoulil do bezbarvé kuličky a bohatší přátelé ho vynesli v aktovce ven.
• Nežli se K. vydal na návštěvu, tvrdě trénoval: obíral vidličkou a nožem sádrový model kuřete.
• K. omlouval nešiku: „Nemá na to muňky.“
• K. býval zlý i na přátele. Buď přišel na schůzku pozdě a láteřil, že na něj nepočkali, anebu přišel brzy a vztekal se, že tam ještě nejsou.
• „D. všecko prošustroval,“ posteskl si K. „A z jak podnikavé rodiny pochází! Jeho dědeček na Velikonoce pojišťoval proti ukřižování!“
• K. přivezl dětem z ciziny facku v pytlíčku. „Utrhnete růžek a facka se sama pěkně posadí na tvář,“ vysvětloval už z podlahy.