František Adam Petřina

Narodil se v Podkrkonoší v rodině krejčího.[1] V 17 letech byl tkalcovským tovaryšem, poté vystudoval gymnázium v Jičíně a roku 1823 začal v Praze studovat filosofii, matematiku a astronomii. Působil jako vychovatel, roku 1832 se stal adjunktem matematiky a fyziky a suplujícím profesorem experimentální fyziky.

Roku 1836 byl promován doktorem filozofie. Od následujícího roku 1837, ihned po svatbě v Praze, působil 7 roků v Linci jako profesor fyziky a užité matematiky na tamějším lyceu. V Linci se mu také narodil syn Theodor (1842–1928, lékař-internista a profesor).

Poté, co odmítl nabídku arcivévody Jana jít učit do Štýrského Hradce, se na svoji žádost dostal roku 1844 zpět do vlasti – jako řádný profesor fyziky na pražské univerzitě, kde se stal později děkanem (FF UK).

Byl činný v Muzeu Království českého a jako mimořádný a později řádný člen v Královské české společnosti nauk. Také byl členem vídeňské Císařské akademie věd (jako dopisující člen, a to již rok po jejím založení).

Publikoval německy i česky v oborech elektřiny, magnetismu a telegrafie. Vynalezl nebo zlepšil několik přístrojů, např. lékařský magnetoelektrický strojek, jednoduchý přerušovač proudu (tzv. Petřinovu spirálu) a Petřinovu elektrickou harmoniku. Zkonstruoval i vzdáleného předchůdce elektromotoru. Spolupracoval na konstrukci duplexního telegrafu.

Zemřel 5 dní poté, co byl zvolen rektorem.

• Jméno Františka Petřiny bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.
• V rodných Semilech je nyní ulice, kde stával jeho rodný dům, po něm pojmenována (Petřinova 50°36′12″ s. š., 15°20′9″ v. d., původně Na drážkách).

• 
  Pamětní tabulka v rodných Semilech
• 
  Petřinovo jméno na fasádě pražského Národního muzea
• 
  Petřinův hrob na Olšanských hřbitovech