Fosa

Fosa může působit jako zmenšená forma pumy americké.[9] Jedná se o dobře osvaleného savce se štíhlým tělem a ocasem, který je téměř tak dlouhý jako samotné tělo. Mozkovna je podobná jako u promykovitých šelem a širší než u kočkovitých šelem. Čenich je široký a krátký, uši zaoblené a velké.[4] Oči s hnědými duhovkami jsou posazené daleko od sebe, zřítelnice jsou rozšířené a zužují se do štěrbin. Stejně jako ostatní druhy šelem, které loví převážně v noci, i oči fos odrážejí světlo. Odražené světlo má oranžový odstín.[3] Délka těla dospělé fosy je 70 až 80 cm, ocas má mezi 65 a 70 cm. Pohlavní dimorfismus je u fos zřetelný: Zatímco samci váží 6,2 až 8,6 kg, váha samic se pohybuje od 5,5 do 6,8 kg. Byly dokonce hlášeny případy fos o váze až 20 kg, ale tyto údaje byly popřeny na základě nedůvěryhodného zdroje. Severní a východní Madagaskar většinou obývají menší jedinci, naopak na jihu a západě žijí urostlejší kusy.[4] Fosy mají dobře vyvinutý zrak, sluch i čich. Navíc se jedná o zvířata, která ani v zajetí netrpí chorobami, které sužují jiné druhy šelem.[10]

Samci i samice mají krátkou, rovnou a hustou srst bez skvrn nebo jiných znaků. Zbarvení bývá červenohnědé na většině těla, na slabinách, břiše a vnitřní straně nohou je světlejší až krémové. Kvůli načervenalému sekretu, který vylučují hrudní žlázy, mohou samci v období říje mít oranžovou srst na břiše, ale nejedná se o pravidlo. Ocas této šelmy bývá světlejší než zbytek těla. Mláďata jsou šedá až bílá.[4]

Fosy jsou fyziologicky přizpůsobeny lezení po stromech.[3][9] Používají ocas pro udržení rovnováhy a zatahovatelné drápy, aby lépe šplhaly po stromech. Kotník a chodidla fos jsou velice flexibilní a díky tomu se může noha zvířete natočit tak, aby mohla správně uchopit kmen a vylézt po něm nebo naopak slézt hlavou dolů.[4] Fosy umějí také skákat ze stromu na strom.[3] Tlapy jsou chráněny silnými polštářky.[4]

Fosy mají množství pachových žláz, avšak u samic méně vyvinutých. Stejně jako vyhynulý rod z čeledi hyenovitých Herpestides mají perianální žlázy umístěny v análním váčku, který obklopuje řitní otvor. Penilní žlázy se zase nacházejí převážně v okolí penisu nebo pochvy a produkují silný pach. Stejně jako již zmíněný rod šelem Herpestides nemají šourek. Samci fos mají neobvykle velký penis a pyjovou kost[11]: Při erekci dosahuje až k předním nohám a průměrná tloušťka je 20 mm. Jedinečné jsou ale spíše samičky: Těm mezi prvním a druhým rokem života začne růst velký klitoris, pokrytý ostrými výrůstky i s pyjovou kostí, takže připomíná spíše samčí pohlavní orgán.[12] Vylučuje navíc stejný naoranžovělý sekret, jako je tomu u samců.[13] Se stárnutím se pyjová kost zmenšuje.

Odpočívající fosa

Fosy jsou aktivní během dne i v noci. Vrchol jejich aktivity nastává brzy ráno nebo naopak pozdě odpoledne či dlouho v noci.[9] Během dne se přesouvají a spí na příhodných místech, jen samice s mladými se na noc vrací do nory.[9] Během jednoho dne urazí dospělí jedinci 2 až 5 km, ve výjimečných případech to může být i 7 km.[9] Jednotlivci si vymezují svá území: Například samci v rezervaci Kirindy mívají teritorium o rozloze až 26 km², zatímco území samic v této rezervaci bývá poloviční, tedy 13 km². V období sucha se vymezená území, pravděpodobně kvůli nedostatku potravy a vody, zvětšují. V roce 1998 se odhadovalo, že v rezervaci Kirindy připadá jedna fosa na 4 km².[3] Podobná pozorování proběhla i mezi léty 1994 a 1996 a tehdy jedna dospělá fosa připadala na 5,6 km².[14]

Vyjma samic s mladými žijí fosy většinou jednotlivě.[4][14] Nicméně existují i případy větších skupin: V roce 2009 vyšla studie, během níž byla zaznamenána smečka tří fos, které společně lovily sifaku malého (Propithecus verreauxi).[15]

Fosy komunikují pomocí zvuků, pachů i gest. Mezi zvukové projevy patří například vrčení a výstražné volání. Naopak dlouhé a vysoké tóny slouží k přivolání dalších fos. Během páření pak samice vydávají zvuky podobné kočičímu mňoukání.[4] Fosy celoročně produkují sekret z análních žláz na stromy nebo skály, což slouží především ke značení teritoria. Umějí komunikovat i pomocí grimas a pohybů; co přesně ale jednotlivá gesta znamenají, je nejisté.[4] Agresivita se u dospělých jedinců projevuje jen v období páření, především pak samci svádějí souboje se soky. Rvačka je většinou krátká a pro poraženého nebývá smrtelná.[4] V zajetí nejsou fosy vůči lidem agresivní.[10]

První odchov fos v zajetí se uskutečnil roku 1974 ve Francii.[19] V Česku tato zvířata v minulosti chovala například zoo v Olomouci a v Ústí nad Labem, kde se podařily i odchovy.[19] Roku 2011 byl jeden samec z Ústí nad Labem dovezen do zoo v Plzni.[19]

V současnosti jsou fosy v České republice chovány ve dvou zoologických zahradách – v Safari parku Dvůr Králové a v ZOO Tábor.

První fosy sem byly dovezeny již v 80. létech 20. století[20] a chov zde probíhal nepřetržitě až do roku 2010, kdy byl chov ukončen.[21] Za tuto dobu se podařilo odchovat šestnáct mláďat, Královédvorský safari park byl dokonce 5. na světě, kde se podařilo odchovat mládě. V roce 2017 došlo k obnově chovu. Nejprve byl dovezen samec z Lipské zoologické zahrady a později k němu přibyla i samice. V následujícím roce 2018 se narodila a podařila odchovat dvě mláďata.

Fosa je zde umístěna v expozici pavilónu Madagaskar a tropický les.