Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Fjodor Michajlovič Dostojevskij (rusky Фёдор Михайлович Достоевский; 30. říjnajul./ 11. listopadu 1821greg. Moskva – 28. lednajul./ 9. února 1881greg. Petrohrad) byl ruský spisovatel a filozof, jeden z nejvýznamnějších světových spisovatelů, vrcholný představitel ruského realismu a současně předchůdce moderní psychologické prózy. Počátky jeho tvorby jsou spojeny s tzv. naturální školou, postupně však její rámec přerostl. K nejznámějším jeho dílům patří romány Zločin a trest, Idiot a Bratři Karamazovi.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij | |
---|---|
Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1872) | |
Narození | 30. říjnajul. / 11. listopadu 1821greg. Moskva |
Úmrtí | 28. lednajul. / 9. února 1881greg. (ve věku 59 let) Petrohrad |
Příčina úmrtí | epilepsie a emfyzém |
Místo pohřbení | Tichvinský hřbitov |
Pseudonym | Д. |
Povolání | překladatel, romanopisec, esejista, povídkář, novinář, filozof, životopisec, spisovatel a publicista |
Národnost | Rusové |
Alma mater | Vojenská ženijně-technická univerzita Nikolajevské ženijní učiliště |
Významná díla | Zápisky z podzemí Zločin a trest Idiot Běsi Bratři Karamazovi … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Marija Dmitrijevna Dostojevská (od 1857) Anna Grigorjevna Dostojevská (od 1867) |
Děti | Ljubov Fjodorovna Dostojevská |
Rodiče | Michail Andrejevič Dostojevskij a Maria Fiodorovna Dostoïevskaïa |
Příbuzní | Michail Michajlovič Dostojevskij a Andrej Michajlovič Dostojevskij (sourozenci) |
Vlivy | Alexandr Sergejevič Puškin Michail Jurjevič Lermontov Nikolaj Vasiljevič Gogol Vladimir Sergejevič Solovjov Vissarion Grigorjevič Bělinskij … více na Wikidatech |
Podpis | |
oficiální stránka | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. V roce 1843 zakončil studia na vojenském technickém učilišti (obor konstrukce mostů) v Petrohradě,[1] ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského (tzv. "Petraševci"), která vystupovala proti carovi Mikuláši I.[2] V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti.[3]
Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií.[4] Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Avšak také získal na Sibiři schopnost soustředění a jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností.[5]
Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná.[6] Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic.[7] Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie.
K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Doba (Vremja) a rok poté časopis Epocha. V letech 1873–1874 byl redaktorem konzervativního časopisu Občan. Když Michail zemřel, Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů.
Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností.[zdroj?!] Odmítal se sžít se soudobým Ruskem.[zdroj?!] Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy.[zdroj?!] Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal.[zdroj?!] Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století.
Dostojevskij zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem.[8]
Díla
- Chudí lidé (Бедные люди; 1846) – román v dopisech. Touto prvotinou navázal na tradici gogolovského realismu, ale svůj zájem už zde soustřeďoval především do nitra postav. Snažil se vyložit jejich vnitřní svět, a také proces deformace, jemuž lidé podléhají v střetu s krutým okolím.
- Bílé noci (1848) – lyrická povídka, vymyká se jeho další tvorbě. O dívce, která každý večer čeká na svého milého u břehu řeky. Nesmělý mladík jí začne dělat společnost a po čase se do ní zamiluje, ale dívka chce, aby zůstali přáteli. Přesto jí vyzná lásku, dívka se rozhoduje, zda přijmout jeho lásku, ale právě tehdy se vrátí její milý a ona jde bez váhání za ním.
- Dvojník (1849) – novela, první z hlubinných analýz rozdvojené psychiky člověka.
- Nětočka Nězvanovová / Strýčkův sen (1849) – Dostojevskij poprvé v ruské literatuře vylíčil osud bezprávného „mladého“ člověka jako sociální tragédii a objevil v něm hlubokou lidskost. Na tragiku vlastního života reagoval Dostojevskij i svým černým humorem. Z nejlepších jeho prací tohoto gogolovského období jsou satirické novely: Nětočka Nězvanovová / Strýčkův sen a Ves Štěpančikovo – charakterová studie ruského Tartuffa.
- Uražení a ponížení (1861) – román se sentimentální tematikou. Zde Dostojevskij opět zdůrazňuje nutnost zastat se chudých a bezmocných proti krutosti mocných.
- Zápisky z mrtvého domu (1861) – autobiografický román, svědectví o pobytu v omské káznici a o lidech, jež tam poznal. Zabýval se otázkou, proč se člověk stane zločincem a zda má vůbec následovat trest. Podle motivů tohoto románu později složil operu Z mrtvého domu Leoš Janáček.
- Zápisky z podzemí (1864) – novela předjímající existencialismus, drásavý portrét člověka, jehož přesvědčením je nenechat sebou nikdy manipulovat, i kdyby to bylo ospravedlňováno „prospěchem“ a „pokrokem“.
- Zločin a trest (1866) – hlavním hrdinou je chudý petrohradský student Rodion Romanovič Raskolnikov, který se cítí být výjimečný. Má svou vlastní teorii o tom, že život některých lidí je bezcenný a že tudíž není hříchem jim ho vzít. Jde k lichvářce a zabije ji, jenže za lichvářkou přijde její sestra, která vše viděla, a tak musí zabít i ji (sekerou). Po činu uteče, po čase se dostane do rodiny alkoholika Marmeladova. Zde pracuje (jako prostitutka) jeho dcera Soňa. Raskolnikov se do Soni zamiluje a svěří se jí se svým činem. Soňa ho přesvědčí, aby se šel přiznat, za svůj čin je odsouzen na 8 let na Sibiř, kde je mu Soňa oporou. Dílo bylo mnohokrát zfilmováno.
- Hráč (1867) – román, ve kterém použil autor své zkušenosti s hráčskou vášní.
- Idiot (1868) – hlavní hrdina kníže Lev Nikolajevič Myškin, nedoléčený epileptik, se po dlouhé době léčení ve Švýcarsku vrací do Petrohradu, do ruské společnosti, v níž je zprvu kvůli své nemoci označován za „idiota“, ale svým chováním velmi rychle dovede předsudky ostatních změnit, a většinou dokonce zcela vyvrátit. Svou lidskostí, nesobeckou ušlechtilostí a zdánlivě až naivní dobrotivostí dokonce nad ostatní ruskou společností výrazně vyniká. Dílo bylo mnohokrát zfilmováno.
- Běsi (též Běsové, 1871–72) – hlavní myšlenka tohoto díla je vyjevena v soudobém Rusku, které hlavnímu hrdinovi Štěpánu Trofimovičovi přijde nemocné, plné neduhů a morových ran, plné běsů a běsíků, co se v jeho milém Rusku nashromáždilo. Roku 1988 zfilmováno (Režie: Andrzej Wajda hrají: Isabelle Huppertová, Philippine Leroy-Beaulieu).
- Deník spisovatele (1873) – rozsáhlý komentář doby a jejích problémů.
- Výrostek (1875) – román, vykresluje morální rozpor chlapce, který poznává, že základem společenské skutečnosti jsou peníze a kariéra, touží vlastnit milion, aby si ho nikdo netroufl urážet.
- Něžná (1876) – povídka o tragickém milostném vztahu dvou lidí z odlišných společenských vrstev.
- Bratři Karamazovi (1879) – poprvé vydáno 1879–1880, Dostojevského vrcholné dílo, psychologický a filosofický román s kriminální zápletkou. Otec Fjodor Pavlovič Karamazov je zhýralec, který se o žádného svého syna nestaral (Dimitrij, Ivan, Aljoša, Smerdakov už vůbec) Starší syn Dimitrij je vášnivý stejně jako otec, Ivan je nadaný, racionálně uvažující ateista, nejmladší Aljoša žije zasvěceným životem v klášteře. Dimitrij se s otcem soudí o majetek, který mu má odkázat, i když vina je na obou stranách. Jednoho dne je však Fjodor zavražděn a z vraždy je obviněn Dimitrij. Kniha čtenářovi neodpovídá na otázku, kdo vraždu skutečně spáchal. Román má mnoho dalších důležitých dějových linií, např. lásky Dmitrije, který se rozhoduje mezi Kateřinou a Agrafenou, na niž má zálusk i jeho otec Fjodor.
- Věčný manžel – krátký román.
Překládal Balzaca, jeho překlady však nejsou považovány za příliš kvalitní.
Odkazy
Reference
- DOSTOJEVSKIJ, Fjodor Michajlovič. Zločin a trest. Frýdek-Místek: Alpress, 2014. 504 s. ISBN 978-80-7466-541-7. Kapitola Doslov, s. 503–504.
- DOLININ, A. S. Dostoevsky among the Members of the Petrashevsky Circle. Soviet Studies in Literature. 1987-07-01, roč. 23, čís. 3–4, s. 137–177. Dostupné online [cit. 2021-09-10]. ISSN 0038-5875. DOI 10.2753/RSL1061-1975230304137.
- Fyodor Dostoevsky is sentenced to death. History.com [online]. [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. (anglicky)
- MORGAN, H. Dostoevsky's epilepsy: a case report and comparison. Surgical Neurology. 1990-06, roč. 33, čís. 6, s. 413–416. PMID: 2161565. Dostupné online [cit. 2021-09-10]. ISSN 0090-3019. DOI 10.1016/0090-3019(90)90155-i. PMID 2161565.
- ROBINSON, Harlow. How Siberia Concentrated His Mind. The New York Times. 1986-08-31. Dostupné online [cit. 2021-09-10]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- FRANK, Joseph. Dostoevsky: The Encounter with Europe. The Russian Review. 1963, roč. 22, čís. 3, s. 237–252. Dostupné online [cit. 2021-09-10]. ISSN 0036-0341. DOI 10.2307/126268.
- KOHN, Hans. Dostoevsky's Nationalism. Journal of the History of Ideas. 1945, roč. 6, čís. 4, s. 385–414. Dostupné online [cit. 2021-09-10]. ISSN 0022-5037. DOI 10.2307/2707342.
- Fjodor Dostojevskij – Životopis / Info – FDb.cz
Literatura
- Ljubov Dostojevská – Dostojevskij, jak jej líčí jeho dcera, Praha 1920
- Dějiny ruské literatury, II. díl, Svoboda 1948, překlad z ruského originálu
- Radegast Parolek, Jiří Honzík – Ruská klasická literatura, Svoboda, 1978
- František Kautman – F. M. Dostojevskij, 2004
- BACHTIN, Michail. Dostojevskij umělec. Praha: Československý spisovatel, 1971.
- Natalie Sarautová – Věk podezírání
- Kirpičnikov, Aleksandr Ivanovič. Dostojevskij a Pisemskij: pokus o srovnávací charakteristiku. Prostějov : J.F.Buček, 1918.
Dostojevského díla na internetu v češtině
- Aninka Nezvanova. Překlad Hynek Jaroslav Mejsnar. Tábor: Arnošt Pešl, 1882. Dostupné online.
- Běsové. Překlad Stanislav Minařík. Praha: Kvasnička a Hampl, 1925. Dostupné online.
- Hráč. Překlad V. Prach. Praha: Čas, 1900. Dostupné online.
- Chudí lidé a drobné povídky. Překlad Jaromír Hrubý. Praha: J.Otto, 1892. Dostupné online.
- Politické úvahy. Překlad Josef Skružný. Praha: [s.n.], 1907. 173 s. Dostupné online.
- Uražení a ponížení. Překlad Vilém Mrštík. Praha: F. Šimáček, 1888. Dostupné online.
- Věčný manžel. Překlad Stanislav Minařík. Praha: Stanislav Minařík, 1924. 188 s. Dostupné online.
- Zápisky z podzemí : povídka. Překlad Josef Pelíšek. Praha: [s.n.], 1911. 195 s. Dostupné online.
- Zločin a trest. Překlad Josef Penížek. Praha: Národní listy, 1883. Dostupné online.
- Zločin a trest, část první (nutný DjVu plugin)
- Zločin a trest, část druhá (nutný DjVu plugin)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Fjodor Michajlovič Dostojevskij na Wikimedia Commons
- Osoba Fjodor Michajlovič Dostojevskij ve Wikicitátech
- Autor Fjodor Michajlovič Dostojevskij ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Fjodor Michajlovič Dostojevskij
- Plné texty děl autora Fjodor Michajlovič Dostojevskij na projektu Gutenberg
- Digitalizovaná díla Fjodora Michajloviče Dostojevského v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
- Heslo 'Fjodor Michajlovič Dostojevskij' na Lib.ru
- Byl odsouzen k smrti zastřelením, byl deportován na Sibiř... (Krátký průřez těžkým životem slavného spisovatele)