Česká tisková kancelář

Budova ČTK v Praze 10-Záběhlicích - zde ovšem agentura nesídlí

Vstup do budovy ČTK - zde ovšem agentura nesídlí

28. října 1918 byla založena Československá tisková kancelář, užívající zkratku ČTK, slangově přezdívaná Četka.

Dnešní ČTK byla založena v roce 1992 zákonem č. 517/1992 Sb., o České tiskové kanceláři, jako veřejnoprávní médium a zároveň jako následnická organizace Československé tiskové kanceláře. Od roku 1996 ČTK není dotována ze státních prostředků.

ČTK má vedle pražského ústředí 13 krajských poboček v České republice a zahraniční zpravodaje ve třech zemích. Zpracovává také zprávy světových agentur jako Reuters, AFP, AP, TASS, DPA a spolupracuje i s řadou dalších agentur.

K 1. lednu 2016 měla ČTK 263 zaměstnanců, z toho 187 redakčních pracovníků (redaktorů, zpravodajů, fotoreportérů, kameramanů atd.). Její multimediální produkce zahrnuje slovní zpravodajství v češtině a v angličtině, obrazové a zvukové zpravodajství, infografiku, videozpravodajství a další služby. ČTK denně poskytuje v průměru 700 textových zpráv, 400 fotografií, 35 zvukových záznamů a zhruba 200 videoreportáží měsíčně. Provozuje vlastní zpravodajský portál ČeskéNoviny.cz.[3]

Poslání agentury definuje zákon o ČTK[4] ve svém druhém paragrafu takto: „Posláním tiskové kanceláře je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Tisková kancelář poskytuje službu veřejnosti šířením slovního a obrazového zpravodajství z České republiky a ze zahraničí. Stejnou službu poskytuje tisková kancelář i do zahraničí.“

Zpravodajství agentury se řídí také Kodexem,[5] který přijala zhruba v roce 1993, a obsáhlými vnitřními normami, které jsou průběžně aktualizovány.

ČTK na rozdíl od ostatních dvou českých veřejnoprávních médii není financována státem, ani veřejností. Zákon o ČTK stanoví, že stát sice může agentuře poskytnout účelovou dotaci, ta ale nesmí být použita ke krytí ztráty z hospodaření (poslední dotaci od státu dostala agentura v roce 1995). Zákon dále stanoví, že ČTK hospodaří s vlastním majetkem a že stát neručí za její dluhy.[6]

Obchodní model ČTK je obdobný jako u řady západoevropských agentur. Prodává licence ke svému zpravodajství, fotografiím a dalším informačním zdrojům a poskytuje další služby. Ty pokryjí náklady na provoz agentury. Největšími klienty jsou česká a slovenská média, následují státní a samosprávné orgány, firmy a jednotlivci, jak je podrobně popisováno ve výročních zprávách.[7]

Výsledky agentura pravidelně předkládá prostřednictvím Rady ČTK Poslanecké sněmovně a obchodnímu rejstříku.

Fotoarchiv ČTK je databáze fotografií, která vznikla od 20. let 20. století. Obsahuje snímky od doby vzniku Československa v roce 1918, ale i dodatečně získané starší snímky. Na počátku 21. století fotoarchiv čítal kolem sedmi milionů políček, z nichž zpracována, digitalizována a zařazena do digitální fotobanky byla v roce 2021 přibližně šestina, a to odborně selektovaných většinou klíčových snímků ze všech hlavních období dějin státu.[8]

Základem současného fondu je kmenový archiv fotooddělení ČTK, do kterého byly v období 1945–1948 převedeny fotoarchivy agentur Centropress, Čechopress a Pragopress. Reportáže mapují celou historii Československa, ČR a částečně i zahraničí.

ČTK se digitalizací archivních fotografií zabývá od poloviny 90. let minulého století, kdy začaly být digitální technologie dostatečně kvalitní, aby digitalizace měla smysl. Zhruba od poloviny 90. let rovněž pořizuje nové fotografie výlučně digitální technikou.  

„Otcem“ digitalizace fotografií ČTK a současného způsobu péče o archivní fondy je dlouholetý šéfredaktor obrazové redakce Dušan Veselý (šéfredaktor fota v letech 1990 až 2008) a bývalý ředitel ČTK Milan Stibral (ředitelem v letech 1993–2011).[8]  

Podle výročních zpráv[7] dostupných na webu agentury (www.ctk.cz) v letech 2009 až 2012 ČTK provedla hlavní část odborné probírky archivního fondu. Na projektu pracoval čtyřčlenný redakční tým a ČTK ze svého zisku prostřednictvím tzv. Fondu digitalizace do tohoto projektu investovala 8,3 miliónu korun.[8]

V roce 2010 byla dokončena probírka reportáží z první republiky, druhé republiky a období protektorátu. Intenzivní digitalizace archivů skončila na konci roku 2011. Poté přešla znovu ČTK na model „digitalizace na objednávku“, tedy při zájmu klientů.

V roce 2012 pokračovala pomalejším tempem digitalizace archivních fondů především ze 70. a 80. let 20. století, která byla dosud v archivu zastoupena spíše namátkově.

V srpnu 2013 dokončila ČTK první část poměrně velkého projektu skenování několika tisíc fotografií z negativů pro Ottovo nakladatelství a připravovanou dvoudílnou publikaci Protektorát v obrazech.

Koncem roku 2015 odstartoval projekt digitalizace popisových knih, kde jsou obsažené veškeré, jedinečné a úplné textové informace o každém jednotlivém políčku filmu uloženém ve fotoarchivu. V těchto knihách jsou strojově či ručně psané texty (popisy) k fotografiím, které redaktoři dopisovaly editorky digitalizace dopisují ke každé fotografii naskenované z negativu a vložené do databáze. Fotoarchiv negativů tak popisuje zhruba 400 knih, které byly digitalizovány do formátu pdf.[8]

Po dokončení této části projektu na něj ČTK v roce 2020 ve spolupráci s externí firmou navázala a pracuje na další fází, tedy na převodu těchto textových dat v digitální podobě do podoby databázové, čímž ČTK získá „digitální klíč“ ke všem svým fotografiím, tedy i těm, které zatím nejsou zdigitalizovány.  

Koncem milénia se ve volebním výboru poslanecké sněmovny uvažovalo o přidělení dotace na digitalizaci archivu ČTK ze státního rozpočtu. Ačkoli dotace na dokončení digitalizace byla v roce 2018 načtena jako pozměňovací návrh ke státnímu rozpočtu na rok 2019, sněmovna tento návrh neschválila.[7]

V březnu 2019 podepsala ČTK memorandum o spolupráci s Národní knihovnou a v říjnu byl zahájen společný projekt kompletní digitalizace fotoarchivu ČTK, který se do "ostré fáze" dostal v únoru 2020.[9][10] Od konce roku 2019 na něj ve prospěch Národní knihovny uvolnilo prostředky ministerstvo kultury, a to nejprve čtyři miliony korun, v roce 2020 pak deset milionů korun.  

Proces digitalizace je velmi důležitý také s ohledem na postupnou degradaci použitých fotografických materiálů. Součástí projektu je proto také ošetření fotografických nosičů a jejich uložení ve speciálních obalech podle nejnovějších poznatků.[8]

Obsahuje zpravodajství ČTK v češtině a v angličtině, dokumentační databáze, archiv všech deníků a dalších periodik vycházejících v České republice, jakož i další textové, obrazové i zvukové informace. V roce 2015 uvedla agentura novou verzi Infobanky přizpůsobenou moderním technologiím a designu. Nová verze například ukazuje související zprávy, fotografie a zvuky. Klientům je dostupná na adrese http://ib.ctk.cz.[11]

Dokumentační databáze (například údaje o zemích světa, o Evropské unii, biografie významných lidí, databáze českého fotbalu) jsou součástí Infobanky ČTK. Jsou stejně jako ona přístupné na internetu za poplatek předplatitelům. V elektronické podobě začaly vznikat po roce 1993. Z doby před tím roky existují archivy papírové, případně mikrofišové (mikrofiche).

V roce 2021 koupila ČTK fotobanku Profimedia.cz.[24] Svůj záměr veřejně oznámila o rok dříve.[24][25] Od 1. července 2021 je jejím jediným vlastníkem.

ČTK v 90. letech 20. století vlastnila podíl ve firmě Newton Information Technology (dnes Newton Media) a také v dnes již neexistující společnosti Čekia a.s. Obě ještě před konce 20. století prodala. Rovněž v 90. letech 20. století založila internetovou dceřinou firmu Neris s.r.o., která vydávala zpravodajský web České noviny a poskytovala zpravodajské služby dalším zpravodajským webům. Neris byla později integrována zpět do ČTK. Další bývalou dceřinou společností je ČTK Repro a.s., která byla rovněž začleněna do ČTK, ale agentura již tiskařské služby nenabízí.

V roce 2004 získala redaktorka Radka Marková Novinářskou křepelku.[26]

Český klub skeptiků Sisyfos udělil v roce 2006 ČTK zlatý Bludný balvan v kategorii družstev za „podporu propagace okultních nauk“.[27]

V roce 2009 získal technický ředitel ČTK Jan Kodera cenu Evropské aliance EANA za svoji vůdčí roli při vývoji a zavedení nového Multimediálního redakčního systému agentury (MRS), který převzala a dále rozvíjí např. německá nezávislá tisková agentura dpa.[28]

Bývalý zpravodaj ČTK v Itálii a Vatikánu Karel Weirich byl v roce 2015 posmrtně oceněn prezidentem republiky medailí Za zásluhy.[29]

Sportovní redaktor ČTK Radek Smékal získal v roce 2020 cenu FIS Journalist Award, kterou mu udělila Mezinárodní lyžařská federace.

• Jan Hajšman (1918)
• Emil Čermák (1920–1930)
• Richard Kalman ( –1929)
• Ladislav Tvarůžek (1930–1939)
• Miloš Novotný (1939–1945)
• František Bauer (1945–1948)
• Václav Kořínek (1950–1952)
• Bedřich Vorel (1952–1955)
• Adolf Hradecký (1955–1959)
• Jaroslav Šmíd (1959–1961)
• Miroslav Sulek (1962–1969)
• Jindřich Suk (1968–1969)
• Otakar Svěrčina (1969–1989)
• Otto Čmolík (1989)
• Aleš Benda (1989–1990)
• Petr Uhl (1990–1992)
• Tomáš Kopřiva (1992–1993)
• Milan Stibral (1993–2011)
• Jiří Majstr (od 2011)

• Emil Čermák (novinář) (1864–1949)
• Karel Mečíř (1876–1947)
• Dušan Porubský (1876-1924)
• Cyril Dušek (1881–1924)
• Václav König (1897–1944)
• Karel Weirich (1906–1981)
• Arnošt Bareš (1898–1974)
• Antonín Pešl (1891–1942)
• Zdeněk Schmoranz (1896-1942)
• Václav König (1897-1944)
• Bohumil Klein (1898-1939)
• Artuš Černík (1900-1953)
• Stanislav Budín (1903-1979)
• František R. Kraus (1905-1967)
• Jiří Hronek (1905-1987)
• Jiří Rublič (1910-1969)
• Emil Bican (1916-1991)
• Miroslav Houštecký (1926-1994)
• Jozef Kšiňan (* 1927)
• Bohumil Hlaváček (1934–2020)
• Ivan Mráz (* 1941)
• Čestmír Sládek (1927–2010)
• Karel Mevald (* 1932)
• Michal Doležal (fotograf) (* 1954)
• Josef Vosolsobě (1905–1986)
• Vladimír Miltner (1933-1997)
• Petr Holubec
• Dušan Veselý (* 1946)
• Jan Lipold (* 1966)
• Jaroslav Kmenta (* 1969)
• Roman Vondrouš

Bývalý ředitel Milan Stibral byl v roce 1996 zvolen viceprezidentem evropského sdružení agentur EANA a v letech 1997 a 1998 stál v jejím čele. Ředitel Jiří Majstr byl do vedení (Boardu) EANA zvolen v letech 2012 až 2015 a znovu v roce 2018.[28]

Od února 2018 je šéfredaktorkou ČTK Radka Matesová Marková.[33] Jejím předchůdcem byl Jiří Majstr, který tuto funkci vykonával společně s funkcí generálního ředitele a převzal ji od Petra Holubce.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Česká tisková kancelář na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo ČTK ve Wikislovníku
• Stránky ČTK
• Zpravodajský server ČTK
• Výroční zprávy ČTK (ctk.cz) od roku 1993