Politický režim

Politický režim je definován obsahem politických norem, které vytvářejí jeho charakter. Takové normy nastavují závazná pravidla a mantinely politického jednání, co je dovoleno a zakázáno, a to pro každého hráče politické hry.[2]

Politická norma určuje[2]:

• „získávání politické moci,“
• „organizaci politické rivality,“
• „struktury nejvyšších orgánů státní moci,“
• „dělbu moci,“
• „přijímání závazných rozhodnutí rozdělování statků a závazků,“
• „vykonávání politické odpovědnosti.“

Nejfrekventovanější způsob určení politických režimů vychází ze čtyř pojetí, která jsou vždy rozdělena na dvě části. Jedná se o politické režimy[3]:

• demokratické a autokratické,
• konsensuální (konsociační) a majoritní (westminsterské),
• parlamentní a prezidentské,
• autoritativní a totalitní.

Z tohoto základu, pak vycházejí další typologie režimů. Mezi rozhodující faktory pro určení politického režimu patří mechanismum^[kdo?], jakým se ve státu dělí výkonná a zákonodárná moc a také charakter propojení, závislosti a vztahů mezi institucemi těchto dvou mocí. Na těchto principech se politické režimy dělí na[4]:

• parlamentní režimy
  • A) podle vztahu vlády a parlamentu
    • s převahou vlády – premiérský parlamentarismus (silný ve Spojeném království, slabý v Německu)
    • s převahou zákonodárného sboru (Čtvrtá Francouzská republika)
    • stranický kontrolovaný parlamentarismus (přibližná rovnováha obou mocí)
  • B) podle vztahu premiéra k ostatním členům vlády (Sartori)
    • prvního nad nerovnými
    • prvního mezi nerovnými
    • prvního mezi rovnými
• prezidentské režimy
  • severoamerický prezidencialismus
  • jihoamerický prezidencialismus
• poloprezidentské režimy

Zvláštním typem je švýcarský konventní režim, jenž nestojí na dělbě moci, ale na principu jednoty státní moci prostřednictvím zákonodárného sboru – parlamentu, který disponuje jak legislativní tak i výkonnou mocí. Představuje tzv. vládu shromáždění.

V nedemokratických režimech není moc rozdělena do jednotlivých pilířů, ale drží ji mocenské centrum – diktátor, politická strana, kolegiální orgán (junta) či jiná entita. Nastolen je tak jednolitý charakter státní moci, jenž vytváří hierarchické vztahy nadřízenosti a podřízenosti (vertikální), místo komunikace horizontální.[6]

Nedemokratický režim může maskovat svou podstatu formální existencí institucí typických pro demokratické státy (parlament, ústava, soudní soustava), které jsou bezvýznamné a neplní svou funkci.[7]