Ernest Petrič

V roce 1955 maturoval na gymnáziu v Kranji.[1] V roce 1960 promoval na Právnické fakultě Univerzity v Lublani a obdržel univerzitní Prešerenovu cenu. V roce 1965 získal doktorát z právních nauk. Poté nastoupil na Institut etnických studií. V mezidobí se stal profesorem mezinárodního práva na dnešní Fakultě sociálních věd. Na této fakultě byl ředitelem výzkumného ústavu, proděkan a v letech 1986 až 1988 i děkan. Přednášel na lublaňské Právnické fakultě i dalších univerzitách. V letech 1983 až 1986 působil jako profesor mezinárodního práva na Univerzitě v Addis Abebě.[2]

V letech 1967 až 1972 byl členem slovinského výkonného výboru (vlády) – vedené proreformním Stane Kavčičem – zodpovědným za problematiku vědy a techniky. Současně byl v té době poslancem Skupščiny Socialistické republiky Slovinsko.[1] Za účast v akci dvaceti pěti poslanců, která byla politickou dohrou silniční aféry – a za příspěvek k rozvoji slovinské diplomacie – obdržel Petrič v roce 2006 státní vyznamenání zlatý Častni znak svobode Republike Slovenije.[3]

V období let 1971 až 1975 zastupoval Socialistickou federativní republiku Jugoslávii (SFRJ) v Komisi OECD pro vědecké a technologické otázky. Jako expert UNESCO pracoval s vládami Kolumbie (1972) a Iráku (1975).[4] Od roku 1989 do září 1991 zastával funkci velvyslance SFRJ v Indii a Nepálu. V letech 1992 až 1997 byl velvyslancem Slovinska v USA a v Mexiku. Od října 1997 do dubna 2000 zastával funkci státního tajemníka na ministerstvu zahraničních věcí zodpovědného za multilaterální vztahy.[4] V období let 2000 až 2002 působil jako stálý zástupce Republiky Slovinsko při Organizaci spojených národů (OSN) v New Yorku a slovinský ambasador v Brazílii. Jako stálý zástupce Slovinska byl v letech 2002 až 2003 akreditován při Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. V září 2002 se stal mimořádným a zplnomocněným velvyslancem Slovinska v Rakousku a stálý zástupce Slovinska při OSN ve Vídni. Od září 2005 byl zástupcem slovinského guvernéra a od března 2006 guvernérem v Radě guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Předsedou Rady byl v období 2006 až 2007.[5]

V listopadu 2007 vyzval prezident Republiky Slovinsko Danilo Türk k předkládání návrhů možných kandidátů na funkci ústavních soudců. Jedním z navržených kandidátů byl i Petrič, jenž se jako jediný z kandidátů nepřihlásil sám, ale navrhli ho jiní: předseda třetího senátu Evropského soudu pro lidská práva Boštjan Zupančič, profesor Anton Grizold, profesor Bojko Bučarj, profesorka Ljubica Jelušič a děkan Fakulty státních a evropských studií v Kranji profesor Tone Jerovšek.[6] 27. března 2008 zvolilo Státní shromáždění Petriče soudcem Ústavního soudu.[7]

Funkci soudce Ústavního soudu začal vykonávat 25. dubna 2008.[2] 7. října 2010 byl soudci Ústavního soudu zvolen s účinností od 11. listopadu 2010 předsedou Ústavního soudu Republiky Slovinsko.[8] V pozici předsedy Ústavního soudu byl 10. listopadu 2013 nahrazen dosavadním místopředsedou soudu Miroslavem Mozetičem.[9] Dne 24. dubna 2017 pak skončil i na pozici ústavního soudce.[10]