Země izraelská

Název „Země izraelská“ je doslovným překladem hebrejského názvu „ארץ ישראל“ (Erec Jisra'el), který lze nalézt v Tanachu.[2]

Jméno Izrael (ישראל, Jisra'el) bylo poprvé dáno patriarchu Jákobovi po jeho zápase s andělem (doslova znamená „Bůh zápasí“).[3] Později se také používá pro označení židovského lidu, jakožto potomků patriarchy Jákoba (ab bnej Jisra'el, „lid dětí Izraele“).[4]

Židovský národ, který vzešel z dvanácti potomků Izraele (patriarchy Jákoba) se označuje jako „Děti Izraele“ (hebr.: בני ישראל, b^ené Jisra'el). Označuje se také jako izraelský národ nebo Izraelité. Území, které Bůh přislíbil Abrahámovi a které Izraelité získali od Kanaánců, se proto označuje jako Země izraelská. Tohoto historického označení často používá i moderní Stát Izrael („מדינת ישראל“, Medinat Jisra'el).

Tanach obsahuje množství různých popisů hranic Země izraelské. Tři hlavní pasáže jsou Genesis 15:18-21, Numeri 34:1-15 a Kniha Ezechiel 47:13-20.

Numeri

Počítačový model mapy Země izraelské vytvořená podle údajů z knihy Numeri a Knihy Ezechiel.

Numeri 34:1-15 popisuje zemi osídlenou Izraelity po Exodu. Kmeny Rúben, Gad a polovina kmene Manases dostali zemi východně od řeky Jordán.[5] Numeri 34:1-13 detailně popisuje hranice území přiděleného zbývajícím kmenům. Celé území se nazývá země Kanaánská[6]

„	Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Přikaž Izraelcům a řekni jim: Přijdete do kenaanské země, do té země, která vám připadne do dědictví, do kenaanské země vymezené těmito hranicemi: Jižní okraj vaší země povede od pouště Sinu podél Edómu. Na východě povede vaše jižní hranice od konce Solného moře, potom se vaše hranice stočí od jihu ke Svahu štírů, bude pokračovat k Sinu a na jihu bude vybíhat ke Kádeš-barneji, potáhne se na Chasar-adár a bude pokračovat k Asmónu. Pak se hranice stočí od Asmónu k Egyptskému potoku a bude vybíhat k moři. Vaší západní hranicí bude Velké moře s pobřežním územím; to bude vaše západní hranice. Toto pak bude vaše severní hranice: od Velkého moře si vyznačíte jako mezník horu Hór. Od hory Hóru si vyznačíte hranici až k cestě do Chamátu a hranice bude vybíhat k Sedadu. Hranice pak povede k Zifrónu a bude vybíhat k Chasar-énanu. To bude vaše severní hranice. Východní hranici si vyměříte od Chasar-énanu k Šefámu, poté sestoupí hranice od Šefámu k Rible na východ od Ajinu, pak sestupuje, až narazí na východní svah při Kineretském moři. Dál sestoupí hranice k Jordánu a bude vybíhat k Solnému moři. To bude vaše země, vymezená hranicemi kolem dokola.“ Mojžíš tedy vydal Izraelcům takovýto rozkaz: „Toto je země, kterou dostanete losem do dědictví. Hospodin přikázal dát ji devíti a půl pokolením. Pokolení Rúbenovců a pokolení Gádovců již přijala svá dědictví pro svoje otcovské rody; i polovina pokolení Manasesova přijala dědictví. Dvě a půl pokolení přijala svá dědictví v Zajordání, na východ od Jericha, k východu slunce.“	“
—  Numeri 34:1-15

Mapa Země izraelské z roku 1695, amsterodamská Hagada, Abraham Bar-Jakob.

Známá biblická věta používaná pro vymezení území osídlených Izraelity je „od Danu po Beerševu“ (nebo jeho variace „od Beerševy po Dan“), která se objevuje v následujících verších: Soudců 20:1,[11] První Samuelova 3:20,[12] Druhá Samuelova 3:10,[13] 17:11,[14] 24:2,[15] 24:15,[16] První Královská 4:25,[17] 1. Letopisů 21:2[18] a 2. Letopisů 30:5.[19]

Podle židovského náboženského práva mohou být některé náboženské předpisy uplatňovány pouze v Zemi izraelské a v některých oblastech Jordánska a Sýrie (které se pokládají za součást biblického Izraele). Patří mezi ně některé předpisy zemědělského práva jako například šmita (sabatický rok); předpisy o desátku; charitativní zvyky související se zemědělskou činností a zákony týkající se zdanění. Uvádí se, že z celkových 613 micvot je jich 26 platných pouze na území Země izraelské.[20] Mnoho zákonů a příkazů z časů starověku je užíváno i v současném Státu Izrael. Na druhou stranu jiné nebyly obnoveny, jelikož je Izrael sekulární stát.