Edgar Allan Poe

Edgar Allan Poe (19. ledna 1809, Boston – 7. října 1849, Baltimore) byl americký romantický básník, prozaik, literární teoretik a esejista.

Edgar Allan Poe
Edgar Allan Poe na daguerrotypii
Rodné jménoEdgar Allan Poe
Narození19. ledna 1809
Boston (Massachusetts)
Úmrtí7. října 1849 (ve věku 40 let)
Baltimore
Místo pohřbeníWestminster Hall and Burying Ground
PseudonymEdgar A. Perry
Povoláníbásník, spisovatel, esejista, literární kritik, dramatik, novinář, autor sci-fi, autor detektivek, romanopisec, autor, textař a literární teoretik
NárodnostAmeričané
StátUSA USA
Alma materUniversity of Virginia
Vojenská akademie Spojených států amerických
Žánrbásně, humoristické, satirické, detektivní, strašidelné a fantastické povídky, román.
Významná dílaTamerlán a jiné básně,
Havran a další básně
Grotesky a arabesky
Černý kocour a jiné povídky
Příběhy Arthura Gordona Pyma
Manžel(ka)Virginia Eliza Clemm Poe
RodičeDavid Poe mladší a Eliza Poe
PříbuzníWilliam Henry Leonard Poe a Rosalie Poe (sourozenci)
Podpis
„Jsou jisté náměty, jejichž poutavost je strhující, a přece jsou příliš hrůzné pro beletristické zpracování.“
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl autorem zpravidla fantastických a mystických příběhů a zakladatelem detektivního a hororového žánru. Dokázal mistrovsky zachytit stav osoby, která příběh vypráví. Další díla lze považovat za ranou science fiction, z jeho pera pochází i několik humoristických příběhů. Svým dílem definoval podobu moderní americké literatury.

Život
plaketa označující místo Poeova narození v Bostonu

Narodil se 19. ledna 1809 v Bostonu, Massachusetts.

Byl jedním ze tří dětí páru kočovných herců Elizabeth a Davida Poeových. Jeho otec trpěl alkoholismem a opustil rodinu roku 1810. Matka zemřela v roce 1811 ve věku 24 let na tuberkulózu[1] a zanechala tak po sobě tři sirotky: malého Edgara, jeho mentálně postiženou sestru Rosalii a bratra Williama, který stejně jako otec propadl alkoholismu a předčasně zemřel.

Jako tříletý sirotek byl Edgar svěřen do sirotčince v Richmondu, kde se jej po relativně krátké době ujala rodina Allanů, velkoobchodníků s tabákem;[2] odtud plyne Poeovo prostřední jméno Allan. Rodina po nějaký čas bydlela v Liverpoolu a v roce 1815 byl Edgar poslán do internátní školy nejdříve ve Skotsku, potom v Londýně.[3] Tajemná Anglie se tak stala mladému Edgarovi zdrojem inspirace po celý život. Dodala jeho pozdějším dílům onu fantaskní, tak typicky poeovskou hrůzostrašnost.

V roce 1820 se vrátil do Richmondu. Už na střední škole vynikal znalostí literatury a historie, studoval francouzštinu a latinu. Od roku 1826 studoval literaturu na University of Virginia, kde však začal mít potíže s alkoholem a s hráčskými dluhy; pro ně se později rozešel se svým nevlastním otcem, jenž je za Edgara odmítal platit. Ten se pokusil vydělat peníze vydáním sbírky Tamerlán a jiné básně, ale o knihu nebyl zájem, přestože obsahovala výborné básně, jako Sen ve snu, Duchové mrtvých či Jezero.[1] Poe ve finanční krizi vstoupil k dělostřeleckému pluku v Bostonu a byl převelen na Sullivanův ostrov do pevnosti Fort Moultrie, kde sloužil od listopadu 1827 do prosince 1828.[4] Na přání pana Allana se zapsal na vojenskou akademii ve West Pointu. Zde se však ukázal jako nedisciplinovaný voják a byl brzy propuštěn. Po propuštění došlo k rozporům a následně i k rozchodu s otčímem.[1] Pokračoval v literární činnosti, pokoušel se prosadit zprvu jako básník, později psaním povídek. Básnická sbírka Básně od Edgara A. Poea z roku 1831 je věnována sboru kadetů Spojených států.[3]

Od roku 1831 do roku 1835 žil v Baltimore u své tety. V roce 1833 se setkal s prvním úspěchem, když získal hlavní cenu na soutěži organizované baltimorským týdeníkem Saturday Visitor se svým příběhem Rukopis nalezený v láhvi. V roce 1836 se oženil se svou třináctiletou sestřenicí Virginií Clemm. Zemřela na tuberkulózu o jedenáct let později v roce 1847. Poe vyjádřil svůj zármutek v básni Annabel Lee.

V roce 1835 se vrátil do Richmondu, kde psal povídky a recenze pro literární měsíčník Southern Literary Messenger. Později pracoval jako redaktor časopisu Gentlemen’s Magazine (Graham’s Magazine). Alkohol a drogy způsobovaly Poeovi intenzivní stavy deprese a ohrožovaly i jeho zaměstnání, přestože jeho přičiněním časopisy zvýšily svou prestiž. Nízký plat ho nutil hledat vedlejší příjmy svou vlastní literární tvorbou.[3]

Postupně si získával jméno v literárních kruzích jako úspěšný vypravěč. Ve svých povídkách stále více využíval prvky napětí a hororu, vyznačovaly se hlubokou psychologickou analýzou postav. Čtenářský úspěch zaznamenaly hlavně povídky Jáma a kyvadlo a Zlatý brouk, která byla krátce po vydání zdramatizována. V roce 1843 časopis Saturday Evening Post zveřejnil jeho životopis a podobiznu.[1] Poe se kromě vlastní tvorby věnoval i literární teorii, psal eseje na téma básnických principů, metody psaní, jazykových prostředků a podobně.

náhrobní kámen na místě původního hrobu E.A.Poea v Baltimore

V roce 1844 se s manželkou usadil v New Yorku, kde předpokládal snazší možnost obživy. Žili v malém venkovském domě ve Fordhamu severně od města (nyní v Bronxu). Pracoval zde pro časopis Evening Mirror, který v lednu 1845 uveřejnil Havrana, báseň kterou doslova ohromil tehdejší veřejnost. Poe tehdy zažil krátké období slávy a mondénních úspěchů. Ve městě Providence měl před dvěma tisíci posluchači přednášku ke své eseji o básnickém principu, v níž představil své pojetí poezie. Rodný Richmond na jeho počest uspořádal slavnostní recepci, které se však nemohl zúčastnit, protože neměl vhodné oblečení.[1] Jeho alkoholové a drogové dluhy jej však z onoho postavení brzy stačily uvrhnout zpět do zoufalé bídy.

Poeova smrt byla hodna děl, kterým se věnoval. Zemřel za nejasných okolností. Dne 3. října 1849 byl nalezen opilý (a zřejmě i pod vlivem omamných látek) na baltimorském chodníku v blízkosti Light Street. Byl urychleně hospitalizován, ale z kómatu, do kterého následně upadl, se po celé čtyři dny neprobral.[1] Zemřel na krvácení do mozku v ranních hodinách 7. října 1849. Pohřbu na presbyteriánském hřbitově v Baltimore se zúčastnili čtyři lidé. Náhrobní kámen, který objednal v roce 1860 básníkův bratranec Neilson Poe, se nešťastnou náhodou rozbil dřív, než mohl být umístěn na hrob.[3] V roce 1865 byla uspořádána sbírka na nový náhrobní kámen s epitafem, který připomíná jeho nejslavnější báseň Havran: Quoth Raven, Nevermore  (Havran říká: „Už nikdy!“).

Od roku 1949 se zde scházeli ctitelé v den básníkova narození 19. ledna. Až do roku 2009 sem v noci přinášel neznámý obdivovatel každý rok tři růže a láhev koňaku.[5]

Později mu byl vybudován nový náhrobek, kde je uložen se svou ženou a její matkou. U příležitosti dvoustého výročí básníkova narození uspořádalo Poeovo muzeum v Baltimoru tichý slavnostní pohřeb 11. října 2009.

Osobnost
Edgar Allan Poe počátkem června roku 1849

Edgar Allan Poe byl obdarován vysokou inteligencí, byl velice zdvořilý, ale také až přehnaně prudký a divoký.

Již od dětství četl díla Lorda Byrona, Samuela Taylora Coleridge a většinu romantických autorů své doby. Hlouběji se rovněž zabýval kosmogonií, přírodními vědami a mysticismem. Tyto své znalosti následně používal při psaní svých děl (např. Pád do Maelströmu, Tisící druhý Šeherezádin příběh, Tři neděle v týdnu), kdy dokázal s matematickou přesností dosáhnout geniálního efektu a zanechat tak ve čtenáři předem psychologicky promyšlenou impresi (většinou strachu či hnusu, často ale i humoru a překvapení).

Ještě za svého života ztratil všechny ženy, které miloval, a znesvářil se se všemi lidmi, kteří by mu byli v těžkých okamžicích schopni pomoci. Žil v takřka nepřetržité bídě, přestože se i za svého života dočkal jisté slávy (zejména svými žurnalistickými pracemi).

Dílo a vliv

Je autorem mnohých povídek a básní. Do Evropy se za Poeova života takřka neznámé dílo dostalo především díky překladům Charlese Baudelaira a částečně i Stéphana Mallarmého. Charles Baudelaire o něm napsal: „Ze všeho, co jsem četl, nabývám přesvědčení, že Spojené státy byly pro Poea jediné velké vězení a jeho vnitřní, duchovní svět básníka nebo i pijáka byl jediným vytrvalým úsilím uniknout vlivu této odporné atmosféry.“

Jeho dílo bylo inspirací mnoha pozdějších autorů (z nichž jmenujme asi nejznámějšího sira Arthura Conana Doyla a jeho kultovního hrdinu Sherlocka Holmese, jehož podoba je výrazně ovlivněna Poeovou postavou výjimečně inteligentního detektiva Dupina).

Svou stopu zanechal nejen na francouzských básnících Charlesi Baudelairovi a Stéphanu Mallarmém, ale například i na Paulu Valérym, Juliu Vernovi (zejména onou až vědeckou přesností popisu) a v neposlední řadě i na Fjodoru Dostojevském a již zmíněném Arthuru Conanu Doylovi. Jeho pravým dědicem a pokračovatelem se však stal Howard Phillips Lovecraft, který v Poem ražené cestě pokračoval do ještě extrémnějších zákoutí hrůzy a hnusu.

Ani v moderní literatuře není Poe zcela bez vlivu. Jeho vliv je přítomen především v britské literatuře (zasáhl i do široce populárního díla Joanne Kathleen Rowlingové). Mnohá z Poeových děl byla nejen zdramatizována, ale i zfilmována a převedena do komiksové podoby. Široce se nechal Poeovou literaturou inspirovat např. Ray Bradbury, který neskrývaje svou adoraci k Poeovu dílu, věnoval jeho osobnosti celou kapitolu z Marťanské kroniky (syntetizoval zde dva zdánlivě odlišné prvky z Masky červené smrti a z Jámy a kyvadla).

Dílo

Sbírky básní

Samostatné básně
  • Ulalume – 1847
  • Euréka – prosaická báseň (Eureka (1848)
  • Zvony (The Bells – 1849) (originál na Wikisource)
  • Eldorado – 1849

Sbírky povídek vydané za Poeova života
  • Grotesky a arabesky (Tales Of The Grotesque And Arabesque), 1839
  • Černý kocour a jiné povídky (The Black Cat And Other Stories), 1843
  • Povídky (Tales – 1845)

Povídky
České vydání z roku 1929

Povídky, v nichž vystupuje postava C. Auguste Dupin (seřazeno podle roku vydání):

Ostatní česky nebo slovensky vydané povídky (seřazeno podle roku vydání):

Povídky v anglickém originále (seřazeno podle roku vydání):

  • The Colloquy of Monos and Una – 1841
  • The Power of Words – 1841
  • Mellonta Tauta – 1849
  • X-ing a Paragrab – 1849

Romány

Eseje

Ostatní díla
  • Maják – nedokončené dílo (povídka nebo román), dle fragmentu textu E. A. Poea dokončil Robert Bloch, nedokončený text E. A. Poea na Wikisource
  • The Conchologist's First Book (1838) – učebnice konchologie, která sice vyšla pod Poeovým jménem, ale napsal ji Thomas Wyatt. E. A. Poe jeho text upravil a zkrátil.[4]

Povídkové sbírky a antologie

(česká a slovenská vydání obsahující povídky či básně E. A. Poea)

  • Jáma a kyvadlo & jiné povídky (Nakladatelství XYZ, Ilustroval Lukáš 'Musa' Musil, 2017)
  • Dobrodružství A.G.Pyma a jiné povídky (vydal Melantrich Praha roku 1929)
  • Anděl pitvornosti (Argo, 2007)
  • Černý kocour (Mladá fronta (edice Četba pro školy), 1988, 23-010-88, překlad Josef Schwarz, brožovaná, 152 stran, náklad 45 000)
  • Černý kocour a jiné hororové povídky (B4U Publishing, 2007, překlad Dana Krejčová, ilustrace Luis Scafati, 2. upr. vyd.: 2013, 96 s., ISBN 978-80-87222-24-9)
  • Démon zvrácenosti: Detektivní a jiné senzační příběhy, Hynek, s.r.o., 1999, ISBN 80-86202-45-3, překlad Josef Schwarz, vázaná, 184 stran, autor obálky: Petr Sacher
  • Edgar (Dryada, 2008)
  • Fantastic Tales / Fantastické příběhy (Fragment, 2004)
  • Havran – šestnáct českých překladů
  • Hrůzný stařec: Deset světových horrorů (Orbis, 1991)
  • Jáma a kyvadlo a jiné povídky / The Pit and the Pendulum and other stories (Garamond, 2001)
  • Jáma & kyvadlo a jiné fantastické příběhy (Nakladatelství XYZ, 2007)
  • Jáma a kyvadlo a jiné povídky (Odeon 1975, 1978, 1987, 1988 a Levné knihy KMa 2002)
  • Krajina stínů, (Aurora, 1998)
  • Lupiči mrtvol: Světové horory (Orbis, 1970)
  • Na slovíčko s mumií: Grotesky a jiné směšné příběhy (Hynek s.r.o., 1999)
  • Pád do Maelströmu a jiné povídky (Argo, 2007, ISBN 978-80-7203-939-5, překlad Josef Schwarz a Ladislav Šenkyřík, vázaná, 248 stran, autor obálky: Alén Diviš)
  • Předčasný pohřeb: Horrory a jiné děsivé příběhy (Hynek s.r.o., 1999)
  • Předčasný pohřeb a jiné povídky (Mladá fronta, 1970)
  • Půlnoční povídky (Albatros, sestavily Zuzana Ceplová a Jarmila Rosíková, 1989)
  • Stráž u mrtvého a jiné hrůzostrašné povídky (Mladá fronta, sestavila Marie Švestková, 1969)
  • V mistrově stínu: Povídky Edgara Allana Poea (Nakladatelství XYZ, 2010, ISBN 978-80-7388-301-0, překlad Vítězslav Nezval, Tomáš Pekárek, Josef Schwarz, Ladislav Šenkyřík, Jaroslav Vrchlický, vázaná, 384 stran, obálka: Isifa Image Service a Jakub Karman)
  • Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky (Mladá fronta 1960, 1964, 1969)
  • Zlatý skarabeus a jiné povídky (Státní nakladatelství dětské knihy, 1967, překlad Vladimír Henzl, brožovaná, 82 stran, náklad 50 000, autor obálky: Marcel Stecker)
  • (slovensky) Zlatý skarabeus (Tatran, 1967, 295 stran)
  • Zlatý skarabeus: Devatero podivuhodných příběhů Edgara Allana Poea (Albatros (edice Klub mladých čtenářů), 1979, překlad Josef Schwarz, 228 stran, náklad 50 000)
  • (slovensky) Havran; Zlatý skarabeus; Príhody Arthura Gordona Pyma (Tatran, 1984, překlad Jana Kantorová-Báliková a kol., 622 stran)
  • Zrádné srdce: Výbor z díla (Naše vojsko, 1959, překlad Josef Schwarz, vázaná s papírovým přebalem, 676 stran)

Odkazy

Reference
  1. CODR, Milan; ZAJÍČEK, Martin. Přemožitelé času sv. 12. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Edgar Allan Poe, s. 31–34.
  2. TUČKOVÁ Táňa a spol. Osamělé dospívání. Týdeník Květy. Prosinec 2007, roč. XVII, čís. 51, s. 62.
  3. POE, Edgar Allan. Jáma a kyvadlo. Doslov Martin Hilský. Praha: Odeon, 1975. S. 423–435.
  4. Sova, Dawn B. (2001). Edgar Allan Poe: A to Z. New York: Checkmark Books. str. 200. ISBN 0-8160-4161-X. (anglicky)
  5. Žádný koňak ani růže. Tajemný návštěvník hrobu E. A. Poea zase nepřišel. iDNES.cz [online]. 2012-01-20 [cit. 2021-01-08]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.