Mlčení – Bajka

Mlčení – Bajka (v anglickém originále „Silence – A Fable“) je krátká povídka amerického spisovatele a literárního teoretika Edgara Allana Poea z roku 1838. Spíše než o bajku se jedná o báji, mýtus.

Mlčení – Bajka
AutorEdgar Allan Poe
Původní názevSiope – A Fable [1]
ZeměSpojené státy americké
Jazykangličtina
Žánrpovídka / mýtus / bajka
VydavatelBaltimore Book
Datum vydání1838
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V češtině vyšla např. v knize Krajina stínů (Aurora, 1998)[2].

Neznámý posluchač si vyslechne démona, jenž mu vypráví o bezútěšné krajině v oblasti Libye. Na skále sedí majestátní muž oděný do římského roucha a čelí zkouškám ďábla, který na něj sesílá živly. Muž statečně snáší veškeré nepřízně a uprchne teprve poté, co démon sešle na krajinu absolutní ticho.

Edgar Allan Poe napsal v dopise Jamesi Russellu Lowellovi, význačnému americkému básníkovi té doby:

„Můj život byl až dosud pouhý vrtoch – impuls – vášeň – touha po samotě – opovržení vším, co mě obklopuje – a upřímná touha po budoucnosti,“ [3]

Podobnou osamělost lze vypozorovat v postavě Římana sedícího na skále.

Příběh

Ďábel vypráví historku neznámému posluchači o bezútěšné oblasti v okolí řeky Zaire, kde není ticho ani mlčení. Lekníny se pohupují v bahnité vodě a vzdychají jeden k druhému. Na břehu řeky se kymácejí pravěké stromy a u kořenů se jim splétají podivné jedovaté rostliny. Není zde ticho ani mlčení.

V noci padal déšť a měnil se v krev, když démonův zrak spočinul na skále, do níž je vyryt nápis:

BEZÚTĚŠNOST

Démon pohlédne vzhůru a spatří na skále vznešeného muže oděného v římské tóze. Majestátní muž hledí zamyšleně do nedaleké pouště a z jeho tváře lze vyčíst zármutek, únavu z lidstva i touhu po samotě. Démon vyzve hrochy, aby zařvali pod úpatím skály a sleduje počínání muže. Ten sedí neochvějně dál na skále.

Démon sešle bouři, ale ani ta neodradí vytrvalého muže. Démon je rozlícen a prokleje krajinu mlčením. Vše ztichne a na skále se objeví nápis:

MLČENÍ

Tvář muže je poznamenána hrůzou. Napjatě naslouchá, zda neuslyší sebenepatrnější zvuk, ale nic se neozývá. Muž se otočí a utíká pryč.

Posluchač považuje tuto báji za nejkrásnější ze všech. Když ďábel dovypráví příběh, spadne do hlubin hrobu a směje se. Posluchač se nedokáže smát s ním a je démonem proklet. Z hrobky – svého domova – vyjde rys, ulehne k nohám opět přítomného démona a zahledí se mu do tváře.

Poznámky

V báji jsou uvedena některé geografické pojmy:

Odkazy

Reference
  1. Sova, Dawn B. (2001). Edgar Allan Poe: A to Z. New York: Checkmark Books. ISBN 0-8160-4161-X. str. 219 (anglicky)
  2. POE, Edgar Allan. Krajina stínů. Praha: Aurora, 1998. ISBN 80-85974-44-4. Kapitola Obsah, s. 364.
  3. POE, Edgar Allan. Krajina stínů. Praha: Aurora, 1998. ISBN 80-85974-44-4. Kapitola Podoby Edgara Allana Poea (1809–1849), s. 337–338.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.