Dusičnan titaničitý

Dusičnan titaničitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem Ti(NO3)4. Je to bezbarvá, diamagnetická pevná látka, která snadno sublimuje. Jde o neobvyklý příklad těkavého dusičnanu přechodného kovu.

Dusičnan titaničitý
Obecné
Systematický název Dusičnan titaničitý
Anglický název Titanium nitrate
Sumární vzorec Ti(NO3)4
Vzhled bílá těkavá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 12372-56-4
PubChem 139314
SMILES [Ti](O[N+]([O-])=O)(O[N+]([O-])=O)(O[N+]([O-])=O)O[N+]([O-])=O
InChI InChI=1S/4NO3.Ti/c4*2-1(3)4;/q4*-1;+4

Key: QDZRBIRIPNZRSG-UHFFFAOYSA-N

Vlastnosti
Molární hmotnost 295,8866 g/mol
Teplota tání 58,5 °C (331,6 K)
Teplota varu rozkládá se
Rozpustnost ve vodě rozpustné
Struktura
Krystalová struktura monoklinická
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příprava

Dusičnan titaničitý se připravuje nitrací chloridu titaničitého za použití oxidu dusičného:[1]

Hydratovaný dusičnan titaničitý se získává rozpuštěním sloučenin titanu v kyselině dusičné.[2]

Vlastnosti

Je rozpustný v nepolárních rozpouštědlech, jako je tetrachlormethan, také se nerozpouští v chloridu křemičitém.[3][4]

Sloučenina má symetrii D2d, se čtyřmi bidentátními dusičnanovými ligandy. Vazebná vzdálenost N-O je 1,29 Å a 1,185 Å pro nekoordinovaný kyslík.[5]

Reakce

Dusičnan titaničitý je hygroskopický a přeměňuje se na špatně definované hydráty.[6] Bezvodý materiál je vysoce reaktivní, dokonce i vůči uhlovodíkům.[6] Dusičnan titaničitý také reaguje s n-dodekanem, p-dichlorbenzenem, anisolem a bifenylem.[7][8]

Teplem se rozkládá na oxid titaničitý.[9]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Titanium nitrate na anglické Wikipedii.

  1. P. Ehrlich "Titanium Tetranitrate" in Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1237.
  2. Wiberg, Egon; Wiberg, Nils (2001). Inorganic Chemistry. Academic Press. p. 1331. ISBN 9780123526519. Retrieved 28 September 2014.
  3. Amos, D.W.; G.W. Flewett (1974). "Raman spectra of titanium (IV) and tin (IV) nitrates". Spectrochimica Acta Part A: Molecular Spectroscopy. 30 (2): 453–461. Bibcode:1974AcSpA..30..453A. doi:10.1016/0584-8539(74)80085-1. ISSN 0584-8539.
  4. Schmeisser, Martin (1955). "Die Chemie der anorganischen Acylnitrate (ein Problem des Nitrylchlorids) und Acylperchlorate (ein Problem des Dichlorhexoxyds)". Angewandte Chemie (in German). 67 (17–18): 493–501. doi:10.1002/ange.19550671708. ISSN 0044-8249.
  5. GARNER, C. David; HILLIER, Ian H.; GUEST, Martyn F. Ab initio self-consistent field molecular-orbital calculation of the ground state of tetranitratotitanium(IV); comments on the reactivity of anhydrous metal nitrates. Journal of the Chemical Society, Dalton Transactions. 1975, čís. 19, s. 1934. Dostupné online [cit. 2020-07-25]. ISSN 0300-9246. DOI 10.1039/dt9750001934. (anglicky)
  6. Amos, D.W.; D.A. Baines, G.W. Flewett (1973). "Nitration by titanium (IV) nitrate". Tetrahedron Letters. 14 (34): 3191–3194. doi:10.1016/S0040-4039(00)79808-X. ISSN 0040-4039.
  7. Coombes, Robert G.; Leslie W. Russell (1974). "Nitration of aromatic compounds by tetranitratotitanium(IV) in carbon tetrachloride solution". Journal of the Chemical Society, Perkin Transactions 2 (7): 830. doi:10.1039/P29740000830. ISSN 0300-9580.
  8. Schofield, Kenneth (1980). Aromatic Nitration. CUP Archive. pp. 97–98. ISBN 9780521233620. Retrieved 27 September 2014.
  9. Allendorf, Mark Donald (1999-01-01). "Titanium Oxide CVD from Titanium (IV) Nitrate ...". Proceedings of the Symposium on Fundamental Gas-Phase and Surface Chemistry of Vapor-Phase Materials Synthesis. The Electrochemical Society. pp. 395–397. ISBN 9781566772174. Retrieved 27 September 2014-
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.