Dusičnan olovnatý
Dusičnan olovnatý je ve vodě dobře rozpustná olovnatá sůl kyseliny dusičné, se vzorcem Pb(NO3)2, kde oxidační číslo olova +II. Je to značně jedovatá chemická látka. Tato látka se v 19. století vyráběla v Evropě a USA za účelem výroby olovnatých pigmentů. Postupně však byly nahrazovány netoxickými barvivy, zejména oxidem titaničitým, tzv. titanovou bělobou.
| Dusičnan olovnatý | |
|---|---|
_nitrate_1.jpg.webp) | |
| Obecné | |
| Systematický název | Dusičnan olovnatý |
| Anglický název | Lead(II) nitrate |
| Německý název | Blei(II)-nitrat |
| Sumární vzorec | Pb(NO3)2 |
| Vzhled | bílé krystalky nebo prášek |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 10099-74-8 |
| Indexové číslo | 082-001-00-6 |
| PubChem | 16683880 |
| ChEBI | 37187 |
| UN kód | 1469 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 331,2 g/mol |
| Molární koncentrace cM | 1,432 mol/dm3 (34% roztok) |
| Teplota rozkladu | 470 °C |
| Hustota | 4,535 g/cm3 (20 °C) 1,394 7 g/cm3 (20 °C, 34% roztok) |
| Dynamický viskozitní koeficient | 1,454 cP (20 °C, 34% roztok) |
| Kinematický viskozitní koeficient | 1,041 cS (20 °C, 34% roztok) |
| Index lomu | nD= 1,781 85 (20 °C) nD= 1,385 0 (20 °C, 34% roztok) |
| Rozpustnost ve vodě | 39,84 g/100 g (0 °C) 55,73 g/100 g (20 °C) 82,27 g/100 g (50 °C) 91,42 g/100 g (60 °C) 127 g/100 g (100 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
methanol 1,42 g/100 g ethanol 0,04 g/100 g glycerol |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech |
pyridin 4,39 g/100 g (0 °C) 5,46 g/100 g (25 °C) |
| Relativní permitivita εr | 37,7 (20 °C) |
| Měrná magnetická susceptibilita | −2,8010−6 cm3 g−1 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | krychlová |
| Hrana krystalové mřížky | a=785,68 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −449,2 kJ/mol |
| Standardní molární entropie S° | 217,9 J K−1 mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −256,9 kJ/mol |
| Bezpečnost | |
 GHS08  GHS07  GHS09 | |
| H-věty | H360Df H332 H302 H373 H410 |
 Oxidující (O)  Toxický (T) | |
| R-věty | R61, R20/22, R33, R62, R50/53 |
| S-věty | S53, S45, S60, S61 |
| NFPA 704 |  0
3
1
OX
|
| Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
Roku 1597 německý alchymista Andreas Libavius popsal látku, kterou nazval calx plumb dulcis, „sladké olovo“ díky chuti této látky. Následně se tato látka využívala na výrobu různých pigmentů, zejména chromová žluť (chroman olovnatý PbCrO4). Z dusičnanu olovnatého se taky připravoval azid olovnatý Pb(N3)2. Tato látka se používala na výrobu tetraethylolova, látky, která se přidávala do olovnatých benzínů na zvýšení oktanového čísla. Na jiné účely se tato látka moc nepoužívala, kupříkladu ve spojených státech byla spotřeba této látky, roku 1974 se ročně průmyslově spotřebovávalo jen 642 tun na jiné účely, než na výrobu barviv a olovnatých benzínů.
Výroba
Výroba je velice jednoduchá a probíhá reakcí kovového olova s kyselinou dusičnou. Záleží na koncentraci kyseliny dusičné. Při použití velice koncentrované kyseliny dusičné vzniká jako vedlejší produkt oxid dusičitý a voda, při použití zředěnější vzniká oxid dusnatý a voda, a při použití velice zředěného roztoku kyseliny dusičné vzniká jako vedlejší produkt dusičnan amonný. Následující reakce platí pro koncentrovanou kyselinu dusičnou:
|
Popřípadě lze využít uhličitan, sulfid či oxid, ale průmyslově se však využívá nejčastěji kovové olovo. Reakce by probíhaly takto:
|
|
|
Reakce
Při zahřívání nad 470 °C (nad 743 K) dochází k rozpadu na oxid dusičitý, oxid olovnatý a kyslík, proto je společně jako ostatní dusičnany dobrým oxidačním činidlem.
|
S vodným roztokem dusičnanu olovnatého se provádí pokus zvaný „zlatý déšť“. Dusičnan olovnatý reaguje s vodným roztokem jodidu draselného, přičemž vznikají žluté krystalky jodidu olovnatého. Vzniklý dusičnan draselný není vidět, jelikož zůstane rozpuštěný ve vodě.
|
Bezpečnost
V případě požití může nastat akutní otrava olovem. Dusičnan olovnatý je považován za pravděpodobný karcinogen (karcinogen 2A), a je spojován s rakovinou ledvin, mozku, plic a rakoviny prsu. Olovo je neurotoxické, reaguje s enzymy obsahujícími cystein, a taky reaguje s enzymy obsahující zinek, sráží bílkoviny a u těhotných žen může poškodit plod. Únik látky do přírody představuje vážný problém, avšak existují výzkumy, které zkoumají, jak zachytit sloučeniny olova. Nejefektivnější se zatím zdá být aktivní uhlí.
Literatura
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu dusičnan olovnatý na Wikimedia Commons