Jodid olovnatý
Jodid olovnatý (PbI2) je toxická nažloutlá, za normálních podmínek pevná látka. Při změně teplot se však může barva lišit. V krystalické formě se využívá jako detektor vysokoenergetických záření, jako jsou RTG paprsky a gama záření. Jodid olovnatý se připravuje rušenou reakcí dusičnanu olovnatého a jodidu draselného, tzv. podvojná záměna.
- Pb(NO3)2 + 2 KI → PbI2↓ + 2 KNO3.
Jodid olovnatý | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Jodid olovnatý |
Anglický název | Lead(II) iodide |
Německý název | Blei(II)-iodid |
Sumární vzorec | PbI2 |
Vzhled | Žlutá práškovitá nebo zlatožlutá krystalická látka |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 10101-63-0 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 233-256-9 |
Indexové číslo | 082-001-00-6 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 461,01 g/mol |
Teplota tání | 402 °C |
Teplota varu | 872 °C |
Hustota | 6,16 g/cm³ (20 °C) |
Rozpustnost ve vodě | 0,044 g/100 g (0 °C) 0,076 g/100 g (25 °C) 0,197 g/100 g (60 °C) 0,436 g/100 g (100 °C) |
Součin rozpustnosti | 9,7×10−9 (18 °C) 7,08×10−9 (25 °C) |
Relativní permitivita εr | 20,8 (20 °C) |
Měrná magnetická susceptibilita | −3,7910−6 cm3 g−1 |
Struktura | |
Krystalová struktura | šesterečná |
Hrana krystalové mřížky | a= 499 pm c= 702 pm |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −175,6 kJ/mol |
Entalpie tání ΔHt | 74,9 J/g |
Entalpie varu ΔHv | 217 J/g |
Standardní molární entropie S° | 174,9 J K−1mol−1 |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −173,7 kJ/mol |
Izobarické měrné teplo cp | 0,168 J K−1g−1 |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
H-věty | H360Df H332 H302 H373 H410 |
R-věty | R20/22, R33, R50/53, R61, R62 |
S-věty | S45, S53, S60, S61 |
NFPA 704 | 0
2
0
|
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jodid olovnatý je rozpustný v roztoku jodidu draselného a roztocích zásad. Za normálních podmínek je prakticky nerozpustný ve vodě, ale s rostoucí teplotou jeho rozpustnost rychle stoupá. Je také nerozpustný v ethanolu.
Reference
- Lead(II) iodide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.