HC Dukla Jihlava

Na konci roku 1956 byly zrušeny tři armádní prvoligové hokejové kluby: ATK Praha, Křídla vlasti Olomouc a Tankista Praha. Armáda jako zřizovatel těchto klubů si ovšem uvědomovala přínos sportu pro společnost a tak bylo z hráčů těchto tří zaniklých klubů vytvořeno mužstvo nové. Pod názvem ASD Dukla Olomouc bylo zařazeno do A skupiny 2. hokejové ligy, nicméně olomoučtí jej neměli příliš rádi, protože konkurovalo místnímu klubu TJ Spartak Moravia Olomouc. V té době byl v Jihlavě dokončen nový zimní stadion s umělým chlazením a místní Krajský výbor ČSTV podal žádost o přidělení týmu, kterým se nakonec stála právě Dukla Olomouc. Začátky nového klubu provázely potíže, protože hráči byli ubytováni v Praze, trénovali na Kladně a zápasy hráli v Jihlavě, ale i tak se jim podařilo vyhrát svou skupinu a postoupit do první ligy. V roce 1957 pak bylo definitivně rozhodnuto o přemístění klubu do Jihlavy a o změně názvu na ASD Dukla Jihlava.[7]

Hlavním úkolem nového klubu v sezóně 1957/58 byla záchrana a ta se podařila, Dukla skončila devátá z dvanácti týmů tři body od sestupových příček. Následovala dvě sedmá místa, na nichž měla nemalý podíl kladenská trojice Josef Vimmer, Jindřich Karas, Jindřich Lidický, která si na Vysočině plnila dvouletou základní vojenskou službu, nebo reprezentanti Jozef Golonka, Jozef Bárta a Jiří Dolana. Za zmínku stojí rovněž vysoká návštěvnost na Horáckém zimním stadionu, která činila průměrně přes 7 tisíc diváků. Zlomovou sezónou se pak stal ročník 1960/61, ve kterém jihlavští skončili čtvrtí a zařadili se mezi užší špičku domácí ligy. Výrazně k tomu přispěl i mladý odchovanec Jan Klapáč, který se stal nejlepším střelcem týmu s 21 góly. O rok později skončila Dukla dokonce třetí a ke Klapáčovi se přidali další skvělí mladíci Jan Hrbatý, Jaroslav Holík nebo Karel Masopust. V následujících sezónách pak Dukla útočila na příčky nejvyšší, v té době ovšem československému hokeji kralovala Rudá hvězda Brno (dnešní Kometa Brno) a tak nejlepším umístěním bylo druhé místo ze sezóny 1965/66. Nejvýznamnější postavami této éry byli brankář Miloš Podhorský, který byl v Dukle od jejího založení a hrál již v Olomouci a trenér Jaroslav Pitner, strůjce budoucích úspěchů[8].

V již zmíněné sezóně 1965/66 pak došlo na tehdy ještě nekrytém Horáckém zimním stadionu k tragédii, když pořadatelé prodali víc vstupenek než bylo míst ke stání a v nastalé tlačenici byli dva lidé ušlapáni[9].

V sezóně 1965/66 skončila Dukla druhá pouze vinou horšího skóre, o rok později si už prvenství utéct nenechala. Vše začalo kvalitní přípravou ve švýcarském Davosu, pokračovalo úspěšným Spengler Cupem, který jihlavští získali po čtyřech vítězstvích se skóre 32:5. O titulu Dukla rozhodla v předposledním kole, když doma porazila Gottwaldov (dnešní Zlín) a po závěrečném utkání před televizními kamerami v Ostravě mohla slavit historicky první titul hokejové šampiona Československa. Během osmi sezón pak Dukla získala sedmkrát titul, z toho šestkrát za sebou, jedinou výjimku tvořil ročník 1972/73, ve kterém uspěly Pardubice, které ve finále playoff porazily právě Jihlavu poměrem 4:2 na zápasy. Dukla se mezitím rovněž stala historicky prvním vítězem playoff na československém území, v základní části sezóny 1970/71 sice skončila druhá za ZKL Brno, nicméně ve finále porazila právě tohoto soupeře 3:0 na zápasy[10].

I na mezinárodní scéně se dostavily úspěchy: ze šesti účastí na Spengler Cupu v této době Dukla vyválčila tři první místa (1965, 1966, 1968) a tři druhá. V Evropském hokejovém poháru se čtyřikrát probila až do finále, zde ovšem pokaždé prohrála. Celkem třikrát se Dukla zúčastnila Světového poháru v USA, z toho dvakrát skončila druhá a jednou třetí.

Základy této vítězné generace položil trenér Jaroslav Pitner spolu se svým asistentem Stanislavem Neveselým, který navíc pod Pitnerem hrával v Dukle v letech 1965 až 1967. Jádro týmu tvořili havlíčkobrodští odchovanci Jaroslav Holík, Jiří Holík, Jan Suchý, Josef Augusta, Milan Chalupa, dále Jan Klapáč (Karlovy Vary), Jan Hrbatý (Prostějov), Ladislav Šmíd (Plzeň), ale klubem tehdy prošlo mnoho skvělých hráčů, např. Jiří Bubla, Richard Farda, Vladimír Martinec, František Kaberle, Milan Nový nebo Bohuslav Ebermann. Klapáč, Chalupa a oba Holíci se pak jako hráči Dukly stali mistry světa. Navíc se Jan Suchý jako první a zatím jediný obránce v historii československého i českého hokeje stal v sezóně 1968/69 vítězem kanadského bodování soutěže za 30 gólů a 26 asistencí.

Na začátku sezóny 1974/75 přišla Dukla o střelce Milana Nového a tuto ztrátu nebyla schopna několik let zacelit. Navíc opory zlaté éry začaly stárnout a tak trenérská dvojice Pitner–Neveselý začala s přestavbou týmu. Do týmu tak přišly budoucí hvězdy: brankář Jiří Králík, obránci Petr Adamík a Radoslav Svoboda nebo útočníci František Výborný, Oldřich Válek a Libor Dolana. Jihlava sice neopustila špičku 1. ligy, ale titul nezískala, nejblíže byla v sezóně 1976/77, ve které skončila o pouhý bod druhá za Kladnem (sled umístění 3., 3., 2., 5., 2., 2. a 4. ). I v této éře se v dresu Dukly objevila celá řada kvalitních hokejistů, namátkou Jan Neliba, Antonín Micka, Jindřich Micka, Karel Horáček, Jaroslav Benák nebo Jiří Lála [11].

Spengler Cupu se Dukla zúčastnila v letech 1978 a 1979, přičemž první účast proměnila ve čtvrté vítězství.

V sezóně 1981/82 byla přestavba hotova, pozici střelce zaujal českobudějovický Jiří Lála a Dukla získala titul s tehdy rekordním náskokem 12 bodů, když byla v tomto ročníku zrušena remíza a utkání se prodlužovalo nebo rozhodovala trestná střílení. Po skončení sezóny se s aktivním kariérou rozloučil Jaroslav Pitner, jeho pozici zaujal Stanislav Neveselý a asistentem se stal Jaroslav Holík. Nový trenérský tandem zdědil výborně poskládané mužstvo, které vynikalo zejména kvalitní obranou s brankářem Králíkem v čele. Velmi dobře si vedli i odchovanci Dukly Oldřich Svoboda, Bedřich Ščerban, Oldřich Válek a Petr Vlk, kteří se postupem času stali oporami mužstva. Dukla nejenže obhájila titul, ale přidala další dva navíc a zejména ten v sezóně sezóně 1984/85 byl výjimečný. Nejen konečným rozdílem patnácti bodů nad druhým VSŽ Košice, ale velkým počtem dvouciferných výher, kterých bylo hned šest, z toho dva „obdržely“ Pardubice (11:3 a 11:4). Navíc se v kádru reprezentace na domácím mistrovství světa objevilo hned deset hráčů Dukly (Jaromír Šindel, Radoslav Svoboda, Jaroslav Benák, František Musil, Petr Rosol, Oldřich Válek, Michal Pivoňka, Jiří Šejba, Miloslav Hořava, Vladimír Kameš) a všichni se tak stali mistry světa[12].

Počínaje sezónou 1985/86 bylo do 1. ligy natrvalo zařazeno playoff, které ovšem Dukle mnoho úspěchů nepřineslo. Hned v první sezóně se jihlavští dostali až do finále, ve kterém ale podlehli VSŽ Košice 2:3 na zápasy, přičemž rozhodující páté utkání získali získal slovenský tým 3:4 po samostatných nájezdech. O rok později se situace opakovala jen s tím rozdílem, že vítězem se staly Pardubice a pátý zápas vyhrály v prodloužení. Následovaly porážky v semifinále (se Spartou), čtvrtfinále (opět Sparta) a čtvrtfinále (Litvínov). A tak přišla sezóna 1990/91: až na hráče, kterým končila základní vojenská služba, se podařilo udržet celý kádr pohromadě. Mužstvo, které již vedli trenér Jaroslav Holík s asistentem Josefem Augustou ještě posílil Richard Šmehlík a odchovanci Tomáš Chlubna, Leoš Pípa nebo Viktor Ujčík. Dukle vyšla již základní část, kterou vyhrála se stejným bodovým ziskem jako Dukla Trenčín (Jihlava měla lepší skóre), v semifinále zdolala VSŽ košice a ve finále Litvínov 3:1 na zápasy. Ziskem dvanáctého titulu překonala Dukla Jihlava brněnskou Kometu a stala se tehdy historicky nejúspěšnějším klubem československé a české historie[13]. Tento triumf byl prvně vyrovnán brněnskou Kometou v sezóně 2016/17, která se tak vrátila zpátky na mistrovský trůn. Překonán byl tento triumf o sezónu později a to přesně po 27 letech, kdy se Kometa radovala ze svého třináctého titulu, čímž Duklu odsunula zpátky na druhé místo v počtu titulů.[14]

Nové možnosti odchodu do zahraničí využila po úspěšné sezóně řada zkušených hráčů (Ščerban, Dolana, Vlk, Polcar a další), největší ohlas ovšem vzbudila kauza Petra Kuchyni, který doslova utekl do New Jersey. Navíc strategie doplňování kádru mladými hráči přicházejícími na vojnu v nových podmínkách již nebyla možná a tak Dukle nezbylo nic jiného, než sázet na odchovance. Další podstatnou změnou byla změna statutu klubu, který se od 1. prosince 1992 stal příspěvkovou organizací, protože armáda o Duklu již nestála a její finanční příspěvky se oproti dřívějším létům podstatně snížily. Špatná ekonomická situace dokonce přinutila předsedu Dukly Jiřího Holíka jednat o sloučení se Slavií Praha, nicméně tato možnost padla. Neutěšený stav klubu se samozřejmě promítl i na ledě: v sezóně 1992/93 Jihlava ještě skončila devátá a vypadla v prvním kole playoff, o rok později už byla desátá a poprvé zažila boj o záchranu, který dopadl úspěšně. Začátek sezóny 1994/95 se vydařil a po první čtvrtině Dukla dokonce vedla tabulku, jenže po porážce na Spartě z následujících třiceti zápasů zvítězila pouze čtyřikrát, skončila beznadějně poslední a nesestoupila jen díky plánovanému rozšíření extraligy na čtrnáct týmů[15].

Po relativně slušné sezóně 1995/96 a desátém místu Dukla opět propadla a záchranu v ročníku 1996/97 musela vybojovat v baráži, ve které zdolala Kralupy nad Vltavou 4:1 na zápasy. Po nepovedené sezóně se v klubu odehrály mnohé změny, výkonnost týmu šla nahoru a na tribuny Horáckého zimního stadionu se vrátili diváci. Konečné deváté místo bylo velký příslibem do budoucna, jenže přišel ročník 1998/99. Dukle se nepovedla příprava, v extralize šla od porážky k porážce a nepomohly ani výměny trenérů. V baráži jihlavští poměřili síly s ambiciózním Znojmem a poměrně záhy prohrávali 0:3 na zápasy. Ve čtvrtém utkání vedlo Znojmo již 0:2, jenže matadoři Petr Vlk a Ivo Novotný ve třetí třetině zápas otočili. Dukla získala i další dva zápasy v poměrech 8:2 a 3:1 a nikdo z fanoušků nepochyboval o záchraně. Jenže v sedmém utkání šlo Znojmo do dvougólového vedení a i přes snížení v powerplay na 2:3 byl zápas ztracen. Po 42 letech tak Dukla sestoupila z nejvyšší soutěže[16].

Přitom hráči, kteří v Dukle v této éře působili, byli kvalitní: bratři Kaňkovští, Viktor Ujčík, Martin Procházka, Jiří Dopita, František Kučera, Tomáš Kucharčík, Libor Dolana, Dušan Salfický nebo Radek Martínek, z nichž se někteří později stali mistry světa.

Po sestupu prodělal kádr výrazné změny a odcházející hráče nahradili především odchovanci, kteří se nedokázali prosadit do extraligového kádru. Boj o návrat však byl marný, třetí místo v základní části sice Dukla dokázala v playoff přetavit v zisk prvoligového titulu, jenže v baráži byly Vítkovice lepší a zvítězily 4:0 na zápasy. O rok později ztroskotala Jihlava v semifinále na Liberci, tento ročník ovšem poznamenala tragická událost z 22. února 2001, kdy byl v prvním čtvrtfinále playoff se Slavií Třebíč po zákroku jihlavského obránce Mariana Moravy těžce zraněn třebíčský útočník Tomáš Zelenka, který skončil se zlomenými krčními obratli doživotně upoután na invalidní vozík[17].

V sezóně 2001/02 skončila Dukla v základní části potřetí za sebou třetí a dostala se až do finále, kde opět podlehla Liberci, rok nato pro změnu Kladnu. Až přišel ročník 2003/04; nic nenasvědčovalo tomu, že by měl být výrazně úspěšnější než předchozí, nicméně se podařilo vhodně doplnit kádr, což se projevilo zejména ve vyřazovací části. Po zdolání Hradce Králové (3:0 na zápasy) a Chomutova (3:1) se Dukla střetla s vítězem základní části, Berounem. Jihlava získala první zápas v poměru 1:0, třetí 4:1 a rozhodující pátý rovněž 4:1. V baráži se pak střetla se sebevědomými Českými Budějovicemi, díky obětavé obraně a skvělým výkonům brankáře Suchana získala obě utkání na hřišti soupeře a v domácím prostředí nedala budějovickým šanci a postoupila do extraligy. V posledním čtvrtém utkání se s aktivní kariérou dvěma brankami rozloučil Petr Kaňkovský[18].

Ať už byla síla Dukly jakákoliv, veškeré rozložení sil rozmetala stávka hráčů NHL. Prakticky všechny kluby extraligy posílili hvězdní hráči z NHL, Jihlavu jen Petr Buzek. První zápas proti Litvínovu před televizními kamerami začala fantasticky, když se hned v první minutě trefil Ladislav Rytnauer, jenže pak už to šlo s Duklou z kopce, v jednu chvíli dokonce natáhla sérii porážek na 23 zápasů a již dlouho dopředu bylo jasné, že i tento rok čeká žluto-červené baráž. V ní se opět po roce střetli s Českými Budějovicemi, které ovšem posílili borci z NHL (Prospal, Turek, Dvořák, Martínek, Neckář a další) a celá série skončila 1:4 pro vítěze 1. ligy.

Dukla se od počátku sezóny 2005/06 přiřadila ke špici 1. ligy a skončila v základní části druhá, i přesto, že se do popředí tlačili další bohaté kluby jako Mladá Boleslav, Kometa Brno nebo Chomutov. Pak ovšem přišlo zklamání po vyřazení ve čtvrtfinále playoff 2:4 na zápasy s Hradcem Králové. V následujících letech se Dukla pokaždé dostala do vyřazovacích bojů, zde ovšem výraznějšího úspěchu nedosáhla a jejím maximem se stala třetí místa a semifinále v sezónách 2010/11 a 2013/2014. V sezoně 2014/2015 se dostala do semifinále, kde ale neprošla přes Chomutov, který ji vyřadil 1:4 na zápasy. Avšak v následující sezoně 2015/2016 se přes Havířov a Ústí nad Labem, které ve čtvrtfinále vyřadilo Rytíře Kladno, dostala do baráže, ve které byla s dalšími známými kluby jako HC Slavia Praha, HC Energie Karlovy Vary a HC Verva Litvínov, ale skončila poslední se ziskem 10 bodů.

V sezóně 2016/17 se Dukla umístila na 2. místě po základní části. Ve čtvrtfinále play off vyřadila HC Frýdek-Místek v poměru 4:1 na zápasy. V semifinále se jí do cesty postavili Rytíři Kladno, které porazila 4:3 na zápasy. Ačkoliv byla v následné baráži o extraligu v konkurenci týmů HC Energie Karlovy Vary, HC Dynamo Pardubice a ČEZ Motor České Budějovice považována za největšího outsidera, byla již od prvního kola baráže na 1. místě její tabulky a kolo před koncem (21. dubna 2017) mohla slavit návrat do nejvyšší soutěže.

V roce 2020 po postupu HHK Velké Meziříčí do 2. ligy se velkomeziříčský klub dohodl na spolupráci s týmy SK Horácká Slavia Třebíč a HC Dukla Jihlava.[19]

• Jiří Králík (v Dukle 1976–1983)
• Marek Novotný (v Dukle 1989–1999)
• Miloš Podhorský (v Dukle 1956–1967)
• Oldřich Svoboda (v Dukle 1986–1992 a 1994/1995)

• Petr Adamík (v Dukle 1971–1984)
• Jaroslav Benák (v Dukle 1981–1995)
• Karel Horáček (v Dukle 1973–1986)
• Milan Chalupa (v Dukle 1973–1984 a 1993/1994)
• Jan Suchý (v Dukle 1963–1979)
• Radoslav Svoboda (v Dukle 1980–1986)
• Bedřich Ščerban (v Dukle 1983–1997 a 2007/2008)
• Ladislav Šmíd (v Dukle 1958–1971)

• Josef Augusta (v Dukle 1965–1982)
• Oldřich Bakus (v Dukle 2000–2011)
• Jiří Cihlář (v Dukle 1988–2000)
• Tomáš Čachotský (v Dukle 2000–)
• Libor Dolana (v Dukle 1982–1997)
• Jaroslav Holík (v Dukle 1961–1979)
• Jiří Holík (v Dukle 1963–1978)
• Jan Hrbatý (v Dukle 1961–1980)
• Petr Kaňkovský (v Dukle 1988–1993, 1995–1997, 2001–2004 a 2006/2007)
• Jan Klapáč (v Dukle 1961–1975)
• Miloš Kupec (v Dukle 1973–1985)
• Antonín Micka (v Dukle 1979–1989)
• Miloš Novák (v Dukle 1970–1983)
• Aleš Polcar (v Dukle 1985–1991 a 1997–2000)
• Jiří Poukar (v Dukle 1989–1997 a 1999–2001)
• Oldřich Válek (v Dukle 1978–1996)
• Petr Vlk (v Dukle 1984–1991, 1994–1999 a 2002/2003)
• František Výborný (v Dukle 1972–1985)

• Stanislav Neveselý (v Dukle 1964–1987)
• Jaroslav Pitner (v Dukle 1958–1982)

• 1972 – Jan Klapáč, Jaroslav Holík, Jiří Holík
• 1976 – Jiří Holík, Milan Chalupa
• 1977 – Jiří Holík, Milan Chalupa
• 1985 – Jaromír Šindel, Radoslav Svoboda, Jaroslav Benák, František Musil, Petr Rosol, Oldřich Válek, Michal Pivoňka, Jiří Šejba, Miloslav Hořava, Vladimír Kameš

• 1972 – Josef Horešovský, Jiří Bubla, Vladimír Bednář, Jiří Kochta, Richard Farda, Vladimír Martinec
• 1976 – Jiří Bubla, Milan Kajkl, Miroslav Dvořák, František Kaberle, Jiří Novák, Milan Nový, Vladimír Martinec, František Černík
• 1977 – Jiří Bubla, Milan Kajkl, Miroslav Dvořák, František Kaberle, Bohuslav Ebermann, Jiří Novák, Milan Nový, Vladimír Martinec
• 1985 – Jiří Králík, Arnold Kadlec, Eduard Uvíra, Jiří Lála, Igor Liba, Vincent Lukáč, Dušan Pašek, Dárius Rusnák
• 1996 – Roman Čechmánek, Drahomír Kadlec, Viktor Ujčík, Martin Procházka, Jiří Dopita
• 1999 – Roman Čechmánek, František Kučera, Viktor Ujčík, Tomáš Kucharčík, Martin Procházka
• 2000 – Roman Čechmánek, Dušan Salfický, Petr Buzek, František Kučera, Radek Martínek, Martin Procházka, Jiří Dopita
• 2001 – Dušan Salfický, Radek Martínek, Viktor Ujčík, Martin Procházka, Jiří Dopita
• 2010 – Michal Rozsíval, Miroslav Blaťák, Petr Čáslava

• 1972 – Jaroslav Pitner
• 1985 – Stanislav Neveselý
• 1999, 2000 a 2001 – Josef Augusta

Bratrské dvojice, které se objevily v dresu jihlavské Dukly. V závorce uvedena doba působení v Dukle:

• Jaroslav Holík (1961–1979) a Jiří Holík (1963–1978)
• Jan Klapáč (1961–1975) a Miroslav Klapáč (1966–1968)
• Jan Suchý (1963–1979) a Pavel Suchý (1965–1967)
• Jindřich Micka (1977–1984) a Antonín Micka (1979–1989)
• Roman Kaňkovský (1987–1997) a Petr Kaňkovský (1988–2004)
• Ivan Padělek (1992–2005) a Aleš Padělek (1997–2005)
• Ladislav Prokůpek (1992–1998) a Miroslav Prokůpek (1992–1993)
• Patrik Fink (1993–2004) a Karel Fink (2000–2001)
• Martin Krupka (2007–2010) a Lukáš Krupka (2007–2014)

Rodinní příslušníci, kteří si zahráli za jihlavskou Duklu s dobou působení v týmu v závorce:

• Jiří Dolana (1956–1958) + Libor Dolana (1982–1998) + Tomáš Dolana (2004–2005)
• Jan Hrbatý nejst. (1961–1980) + Jan Hrbatý st. (1983–1988) + Jan Hrbatý nejml. (2002–2010) a Filip Hrbatý (2005–2006)
• Jaroslav Holík (1961–1979) + Robert Holík (1987–1990)
• Jiří Holík st. (1963–1978) + Jiří Holík mladší (1994–1997)
• Stanislav Neveselý (1964–1967) + Marek Neveselý (1983–1987)
• Josef Augusta (1965–1982) + Patrik Augusta (1988–1992)
• Jan Suchý (1965–1979) + Šimon Szathmáry (vnuk; 2016–?)
• Karel Dvořák st. (1970–1974) + Karel Dvořák ml. (2000–2001)
• Josef Hronek (1970–1972) + Lukáš Hronek (2003–2005)
• Otta Klapka (1975–1983) + Lukáš Klapka (2001–2002)
• Radoslav Svoboda (1980–1986) + Petr Svoboda (1998–1999)
• František Musil (1984–1986 a 2001–2002) + David Musil (2008–2009)
• Marek Novotný (1990–2000) + Filip Novotný (2002–2007, 2009 a 2011–2013)
• Tomáš Chlubna st. (1990–1994) + Tomáš Chlubna ml. (2015–)

Stručný přehled

Zdroj:[21][22][23]

• 1956–1957: 2. liga – sk. B (2. ligová úroveň v Československu)
• 1957–1993: 1. liga (1. ligová úroveň v Československu)
• 1993–1999: Extraliga (1. ligová úroveň v České republice)
• 1999–2004: 1. liga (2. ligová úroveň v České republice)
• 2004–2005: Extraliga (1. ligová úroveň v České republice)
• 2005–2017: 1. liga (2. ligová úroveň v České republice)
• 2017–2018: Extraliga (1. ligová úroveň v České republice)
• 2018– : 1. liga (2. ligová úroveň v České republice)

Jednotlivé ročníky

Zdroj:[21][22][23]

Legenda: červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení – reorganizace, změna skupiny či soutěže

Československo (1956–1993)
Ročník	Soutěž	Úroveň	PK	ZČ	Play-off	Cel. um.	Pozn.
1956/1957	2. liga – sk. B	2.	6	1.		1.	Kvalifikace
1957/1958	1. liga	1.	12	9.		9.
1958/1959	1. liga	1.	12	7.		7.
1959/1960	1. liga	1.	12	7.		7.
1960/1961	1. liga	1.	12	6.		4.
1961/1962	1. liga	1.	12	4.		3.
1962/1963	1. liga	1.	12	4.		4.
1963/1964	1. liga	1.	12	6.		3.
1964/1965	1. liga	1.	12	4.		4.
1965/1966	1. liga	1.	10	2.		2.
1966/1967	1. liga	1.	10	1.		1.
1967/1968	1. liga	1.	10	1.		1.
1968/1969	1. liga	1.	10	1.		1.
1969/1970	1. liga	1.	10	1.		1.
1970/1971	1. liga	1.	10	2.	Finále (výhra 3:0 na zápasy nad ZKL Brno)	1.
1971/1972	1. liga	1.	10	1.		1.
1972/1973	1. liga	1.	10	2.	Finále (prohra 2:4 na zápasy s Tesla Pardubice)	2.
1973/1974	1. liga	1.	12	1.		1.
1974/1975	1. liga	1.	12	3.		3.
1975/1976	1. liga	1.	12	3.		3.
1976/1977	1. liga	1.	12	2.		2.
1977/1978	1. liga	1.	12	5.		5.
1978/1979	1. liga	1.	12	2.		2.
1979/1980	1. liga	1.	12	2.		2.
1980/1981	1. liga	1.	12	4.		4.
1981/1982	1. liga	1.	12	1.		1.
1982/1983	1. liga	1.	12	1.		1.
1983/1984	1. liga	1.	12	1.		1.
1984/1985	1. liga	1.	12	1.		1.
1985/1986	1. liga	1.	12	3.	Finále (prohra 2:3 na zápasy s VSŽ Košice)	2.
1986/1987	1. liga	1.	12	3.	Finále (prohra 2:3 na zápasy s Tesla Pardubice)	2.
1987/1988	1. liga	1.	12	4.	Semifinále (prohra 2:3 na zápasy s TJ Sparta ČKD Praha)	3.
1988/1989	1. liga	1.	12	3.	Čtvrtfinále (prohra 1:3 na zápasy s TJ Sparta ČKD Praha)	5.
1989/1990	1. liga	1.	12	1.	Čtvrtfinále (prohra 1:2 na zápasy s TJ CHZ Litvínov)	5.
1990/1991	1. liga	1.	14	1.	Finále (výhra 3:1 na zápasy nad HC CHZ Litvínov)	1.
1991/1992	1. liga – sk. Západ	1.	7	3.	Čtvrtfinále (prohra 2:3 na zápasy s HC Vítkovice)	5.–8.
1992/1993	1. liga	1.	14	9.	Osmifinále (prohra 2:3 na zápasy s AC ZPS Zlín)	10.
Česko (1993–)
Ročník	Soutěž	Úroveň	PK	ZČ	Play-off	Cel. um.	Pozn.
1993/1994	Extraliga	1.	12	10.	Ne	10.	O udržení
1994/1995	Extraliga	1.	12	12.	Ne	12.	sk. o udr.
1995/1996	Extraliga	1.	14	10.	Čtvrtfinále (prohra 0:4 na zápasy s HC Sparta Praha)	8.
1996/1997	Extraliga	1.	14	13.	Ne	13.	Baráž
1997/1998	Extraliga	1.	14	9.	Ne	9.
1998/1999	Extraliga	1.	14	14.	Ne	14.	Sestup
1999/2000	1. liga	2.	14	3.	Finále (výhra 3:2 na zápasy nad KLH Chomutov)	1.	Baráž
2000/2001	1. liga	2.	14	3.	Semifinále (prohra 2:3 na zápasy s HC Liberec)	3.
2001/2002	1. liga	2.	14	3.	Finále (prohra 1:3 na zápasy s Bílí Tygři Liberec)	2.
2002/2003	1. liga	2.	14	2.	Finále (prohra 1:3 na zápasy s HC Rabat Kladno)	2.
2003/2004	1. liga	2.	14	3.	Finále (výhra 3:2 na zápasy nad HC Medvědi Beroun 1933)	1.	Baráž
2004/2005	Extraliga	1.	14	14.	Ne	14.	Baráž
2005/2006	1. liga	2.	14	2.	Čtvrtfinále (prohra 2:4 na zápasy s HC VČE Hradec Králové)	5.
2006/2007	1. liga	2.	14	7.	Čtvrtfinále (prohra 0:4 na zápasy s HC Slovan Ústí nad Labem)	7.
2007/2008	1. liga – sk. Východ	2.	8	5.	Předkolo (prohra 2:3 na zápasy s HC Vrchlabí)	5.
2008/2009	1. liga	2.	16	7.	Čtvrtfinále (prohra 0:4 na zápasy s KLH Chomutov)	6.
2009/2010	1. liga	2.	16	6.	Čtvrtfinále (prohra 1:4 na zápasy s HC Olomouc)	6.
2010/2011	1. liga	2.	16	3.	Semifinále (prohra 0:4 na zápasy s KLH Chomutov)	3.
2011/2012	1. liga	2.	14	4.	Semifinále (prohra 1:4 na zápasy s HC Slovan Ústečtí Lvi)	4.
2012/2013	1. liga	2.	14	6.	Čtvrtfinále (prohra 0:4 na zápasy s HC Slovan Ústečtí Lvi)	6.
2013/2014	1. liga	2.	14	3.	Semifinále (prohra 1:4 na zápasy s HC Olomouc)	3.
2014/2015	1. liga	2.	14	4.	Semifinále (prohra 1:4 na zápasy s Piráti Chomutov)	4.
2015/2016	1. liga	2.	14	2.	Semifinále (výhra 4:1 na zápasy nad HC Slovan Ústí nad Labem)	1.	Baráž
2016/2017	1. liga	2.	14	2.	Semifinále (výhra 4:3 na zápasy nad Rytíři Kladno)	2.	Baráž
2017/2018	Extraliga	1.	14	13.	Ne	13.	Baráž
2018/2019	1. liga	2.	15	1.	Semifinále (prohra 1:4 na zápasy s Rytíři Kladno)	3.
2019/2020	1. liga	2.	16	9.	play-off zrušeno kvůli pandemii covidu-19
2020/2021	1. liga	2.	18	2.	Finále (prohra 3:4 na zápasy s Rytíři Kladno)	2.
2021/2022	1. liga	2.	17	4.	Finále (výhra 4:2 na zápasy nad VHK ROBE Vsetín)	1.	Baráž
2022/2023	1. liga		14

• Stav po sezoně 2012/13.

Je zde použita šablona {{Col-begin}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

• Horácký zimní stadion Jihlava – domácí zimní stadion v Jihlavě

• D. Vrbecký, Dukla Jihlava 1956–2006: Půl století legendy. Parola 2006
• Z. Žurman, Dukla mezi mantinely. Naše vojsko 1981

• Obrázky, zvuky či videa k tématu HC Dukla Jihlava na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky (česky)
• HC Dukla Jihlava na stránkách Český hokej (česky)
• HC Dukla Jihlava na Facebooku (česky)