Miloslav Hořava

Odchovanec kladenského klubu si debut v nejvyšší soutěži odbyl v sezoně 1978/79. Za mateřský klub hrál až do ročníku 1988/89, v jehož průběhu odešel do Severní Ameriky. Jedinou výjimkou bylo působení v Dukle Jihlava v letech 1983–85 v rámci vojenské služby, kde získal svůj druhý a třetí titul mistra republiky. Ten první v sezoně 1979/80 slavil s rodným Kladnem, s nímž jednu sezonu strávil také ve druhé lize (1986/87).

V závěru sezony 1988/89 oblékl v šesti utkáních dres New York Rangers v NHL. Do sestavy tohoto klubu se snažil probojovat do roku 1991, kdy se v létě rozhodl pro návrat do Evropy. Celkem v NHL odehrál 80 utkání, ve kterých nastřádal 22 bodů (5 branek a 17 asistencí). V sezoně 1989/90 za Rangers dvakrát nastoupil v playoff a připsal si jednu asistenci.

V letech 1991–1994 hrál švédskou ligu za MODO Hockey. V sezoně 1994/95 nastupoval v české extralize za nováčka soutěže – pražskou Slavii, jejíž barvy hájil do roku 1997. V sezoně 1997/98 po krátkém angažmá v prvoligových Kralupech hrál za Karlovy Vary, které se s ním v týmu dokázaly udržet ve své premiérové sezoně v samostatné extralize. Po krátkém angažmá v HKm Zvolen ve slovenské extralize v úvodu sezony 1998/99 posílil HC Chemopetrol Litvínov, v jehož dresu v roce 2000 ukončil kariéru.

Hořava se po ukončení hráčské kariéry věnuje trénování, vedl Znojmo, Karlovy Vary, Mladou Boleslav, HC Vagnerplast Kladno, Ústí nad Labem, českou reprezentaci do 20 let, MODO Hockey či Spartu Praha.

Od roku 2013 do konce sezony 2014/15 byl asistentem trenéra Radima Rulíka v týmu HC Litvínov. Tam také zaznamenal svůj dosavadní největší trenérský úspěch – tým v sezoně 14/15 dovedli k mistrovskému titulu.

V následující sezoně se rozhodl absolvovat semináře ve Švédsku a Litvínovu pak pomáhal pouze jako konzultant. Poté následovalo krátké angažmá v Německu. Od prosince 2016 vypomáhal jako konzultant v rodném Kladně. Od sezony 2016/2017 je pak v tomto týmu hlavním trenérem.

V říjnu 2018 se přesunul do týmu BK Mladá Boleslav, kde se stal hlavním trenérem po odvolaném Vladimíru Kýhosovi.[2] Po sezóně 2018/2019 se ale sám rozhodl v klubu skončit.[3] Dne 1. února 2020 se stal hlavním trenérem týmu HC Sparta Praha.[4]

Na velké mezinárodní akci se představil poprvé v roce 1979, kdy na mistrovství Evropy do 18 let 1979 v Polsku se svými spoluhráči z československého výběru vybojoval zlatou medaili. V kategorii hráčů do 20 let startoval na světových šampionátech v letech 1980 ve Švédsku a 1981 v Západním Německu, kde byl vyhlášen nejlepším obráncem a byl vybrán do All star týmu turnaje.

V dresu federálního reprezentačního A-týmu se představil čtyřikrát na mistrovství světa. Poprvé v roce 1981 ve Švédsku, kde reprezentace získala bronz. O rok později si z mistrovství ve Finsku přivezl stříbro. Na šampionátu 1985 v Československu se stal mistrem světa a naposledy se představil za na MS 1987 v Rakousku, kde Československo skončilo třetí. V roce 1993 se již se samostatným českým výběrem zúčastnil MS v Německu, kde vybojoval při své první účasti český tým bronz.

Třikrát si zahrál na Kanadském poháru – v letech 1981 a 1987 skončila reprezentace v semifinále, v roce 1984 obsadila páté místo. Čtyřikrát se zúčastnil olympijských turnajů – 1984 v Sarajevu (stříbro), 1988 v Calgary (6. místo), 1992 v Albertville (bronz) a 1994 v Lilehammeru (5. místo).