Dárius Rusnák

S hokejem začal v Banské Bystrici, později jako junior hrával za bratislavský BEZ. V roce 1976 přestoupil do Slovanu Bratislava a začal v jeho dresu nastupovat v nejvyšší československé soutěži. V roce 1979 pomohl Slovanu jako prvnímu slovenskému klubu v historii vybojovat československý titul. V následujícím roce skončil s klubem třetí ve finálové skupině Poháru mistrů evropských zemí. Za Slovan odehrál celkem dvanáct sezón. V nejlepších letech hrál jako centr na křídlech s Mariánem Bezákem a Jánem Jaškem. Výjimkou byla sezóna 1987/1988, kterou odehrál v Dukle Jihlava. Od roku 1989 působil ve finském KalPa Kuopio, za který nastupoval čtyři sezóny. Aktivní kariéru ukončil v roce 1993.

Jeho hra se vyznačovala výbornou technikou, citem pro přihrávku i kvalitním zakončením.^[zdroj?!]

Jako junior reprezentoval ČSSR na mistrovství světa do 20 let 1978 a 1979. V seniorské reprezentaci hrál na mistrovství světa poprvé v roce 1981 a do roku 1986 byl členem reprezentace na všech vrcholných akcích včetně Zimních olympijských her 1984 v Sarajevu (stříbro). V národním týmu hrával většinou ve formaci s Vincentem Lukáčem a Igorem Libou. Vrcholem jeho reprezentační kariéry byl rok 1985, kdy jako kapitán (po Jozefu Golonkovi druhý Slovák v této funkci) dovedl tým k vítězství na mistrovství světa. Do paměti se zapsal mimo jiné jako střelec čtvrtého gólu v rozhodujícím utkání proti Kanadě. Za reprezentaci odehrál celkem 156 utkání a vstřelil 68 branek. Po rozdělení Československa byl v roce 1993 pozván na soustředění nově vznikající slovenská reprezentace v Bojnicích. Do užšího kádru, který v listopadu 1993 vyhrál předolympijskou kvalifikaci, ale nominován nebyl.