Druhá bitva o Atlantik

Druhá bitva o Atlantik je nejdelší a jedna z nejdůležitějších kampaní[7][8] druhé světové války. Trvala po celý konflikt a z hlediska vývoje války v Evropě ji lze považovat za rozhodující střetnutí. Za její vrcholnou gradaci a rozhodující část se považuje období od půle roku 1940 do půle (resp. konce) roku 1943, kdy vyvrcholilo gigantické střetnutí německých ponorek se spojeneckými zásobovacími konvoji.

Druhá bitva o Atlantik
konflikt: Druhá světová válka

Důstojníci na můstku doprovodného britského torpédoborce vyhlíží nepřátelské ponorky, říjen 1941
trvání: 3. září 1939 – 8. května 1945
místo: Atlantský oceán, Río de la Plata, Severní moře, Irské moře, Labradorské moře, Záliv svatého Vavřince, Karibské moře, Mexický záliv, Severní ledový oceán
výsledek: Spojenecké vítězství
strany
Spojené království Spojené království
Kanada
USA (od 1941)
Norsko Norsko
Polsko Polsko
Svobodná Francie
Belgie Belgie
Brazílie (od 1942)
Nizozemsko Nizozemsko
Francie (1939-40)		 Německá říše Německá říše
Italské království Italské království (1940-1943)
Vichistická Francie (1940-1942)
velitelé
Dudley Pound
Martin Dunbar-Nasmith
Percy Noble
Max Horton
Frederick Bowhill
Philip de la Ferté
John Slessor
Leonard W. Murray
Royal E. Ingersoll
Jonas H. Ingram		 Erich Raeder
Karl Dönitz
H.G. von Friedeburg
Martin Harlinghausen
Günther Lütjens †
Robert Gysae
Angelo Parona
Romolo Polacchini

ztráty
36 200 mrtvých námořníků[1][2]
36 000 námořníků obchodních lodí zabito[1][2]
3 500 obchodních plavidel
175 bojových lodí
741 pobřežních velitelských letadel RAF ztraceno v protiponorkových úkolech[3]		 ~30 000 mrtvých námořníků ponorek[4]
783 ponorek
47 ostatních bojových lodí[5]
~500 padlých
17 ponorek[6]

Průběh
Rozložení ztrát spojeneckých a neutrálních obchodních lodí — hrubá lodní prostornost (v BRT), v jednotlivých letech (samostatně severní a jižní Atlantik, Středomoří, Tichý a Indický oceán)

Bitva o Atlantik začala 3. září 1939 kdy německá ponorka U-30 potopila britský parník SS Athenia. Postupně německé ponorky začaly operovat dále od Anglie, v severním Atlantiku a s podporou dálkových letounů Focke-Wulf Fw 200 Condor. Zlaté období německých ponorek začalo po vstupu USA do války v prosinci 1941, kdy potopily mnoho lodí u východního pobřeží Spojených států a v Karibském moři. Jedna ponorka dokonce ostřelovala ústí řeky Mississippi. Z této oblasti se německé ponorky stáhly zhruba v červnu 1942, ale poslední loď byla u New Yorku německou ponorkou potopena 8. května 1945.

Zhruba v dubnu a květnu 1943 došlo k definitivnímu obratu ve vývoji konfliktu, kdy masivní nasazení letounů B-24 Liberator a Short Sunderland, doprovodných letadlových lodí, nových verzí radaru, ASDICu, vrhačů hlubinných náloží a min (zejména typu hedgehog) a přístrojů umožňujících určit přesnou lokaci vysílající ponorky (H/F D/F) definitivně zvrátilo poměr sil ve prospěch Spojenců. Německá vylepšení ponorek (výkonnější ponorky typů XXI a XXIII, protiletadlové ponorky, Schnorchel a vylepšené typy torpéd) nedokázaly situaci zvrátit a stále se zhoršující situace nakonec vyústila v něco, co už ani nepřipomínalo válku, ale spíše hon na německé ponorky. Velkou roli též hrála schopnost Spojenců číst německé zprávy šifrované přístrojem ENIGMA.

Operace Fork

V květnu 1940, ze strachu, aby Němci neobsadili Island, podniklo Spojené království bleskovou operaci "Fork" a obsadila do té doby neutrální Island. Roku 1941 převzali obranu Islandu od Britů zatím neutrální Spojené státy americké. Na to přistoupili Islanďané s podmínkou vyklizení Islandu ihned po skončení války a respektování suverenity Islandu. USA na Islandu vybudovaly především letiště u města Keflavík a rozmístili na ostrově radarové stanice. Díky Američanům se rapidně snížila nezaměstnanost. V době nejvyššího stavu měly USA na Islandu 47 000 vojáků.

Námořní část operací
  • HMS Repulse
  • Britský tanker jde ke dnu
  • Německá loď Admiral Graf Spee se potápí
  • Kanaďané obsazují německou ponorku U 190, která se vzdala na konci války

Bitva z pohledu pilotů
  • Americký bombardér Vought SB2U Vindicator doprovází konvoj
  • Německý bombardér Focke-Wulf Fw 200 na okružním letu
  • Německá ponorka U 848 krátce před potopením americkými bombardéry, jižní Atlantik, 5. listopadu 1943
  • Německý námořník z potopené ponorky žádá o pomoc

Odkazy

Literatura
  • JORDAN, Roger W. The World's Merchant Fleets, 1939 The Particulars And Wartime Fates of 6,000 Ships. [s.l.]: Naval Institute Press, 2000. 624 s. ISBN 9781591149590. (anglicky)

Reference
  1. WHITE, David. Bitter Ocean: The Battle of the Atlantic, 1939–1945. New York, United States: Simon & Schuster, 2008. ISBN 978-0-7432-2930-2. S. 2. (anglicky)
  2. BENNETT, William J. America: The Last Best Hope, Volume 2: From a World at War to the Triumph of Freedom 1914–1989. United States: Nelson Current, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-59555-057-6. S. 301. (anglicky)
  3. Bowyer 1979, s. 158
  4. BENNETT, William J. America: The Last Best Hope, Volume 2: From a World at War to the Triumph of Freedom 1914–1989. United States: Nelson Current, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-59555-057-6. S. 302. (anglicky)
  5. BRITISH LOSSES & LOSSES INFLICTED ON AXIS NAVIES. National Museum of the Royal Navy. Retrieved Feb. 24, 2018.
  6. Giorgerini 2002, s. 424
  7. Blair 1996a, s. xiii.
  8. Woodman 2004, s. 1

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.