Vought SB2U Vindicator

Vznikl jako kombinace dvouplošníkové technologie a moderního jednoplošníkového typu. Jeho vývoj spadá až do roku 1934, kdy byla vypsána soutěž na tento druh stroje. Námořní letectvo stroj objednalo v říjnu 1934.

Prototyp letounu označený XSB2U-1 (SB = Scout and Bombing) byl zalétán 4. ledna 1936, testy byly zahájeny v červenci v Anacostii. Přestože první prototyp v srpnu havaroval, byl v říjnu podepsán kontrakt na 54 sériové stroje SB2U-1.

Po zavedení do služby v prosinci 1937 se ukázalo, že letoun SB2U-1 kvůli značné hmotnosti výzbroje zaostává za svými plánovanými parametry, takže bylo vyrobeno pouze 260 kusů všech verzí. Letouny SB2U-1 poháněly čtrnáctiválce Pratt & Whitney R1535-96. Hlavňovou výzbroj tvořil jeden pevný kulomet ráže 7,62 mm s 500 náboji a jeden pohyblivý stejné ráže s 600 náboji. Pod trupem byla vidlice pro svrhování pumy o hmotnosti 227 kg nebo 454 kg. Pod konci centroplánu byly instalovány závěsníky pro pumy do hmotnosti 227 kg. V březnu 1938 stroje obdržela letka VB-3 na letadlové lodi USS Saratoga (CV-3) a v dubnu následovala VB-2 na lodi USS Lexington (CV-2).

První SB2U-2 se změněnou výstrojí zařadila v srpnu 1938 do výzbroje letka VB-4 na lodi USS Ranger (CV-4).

Pro letectvo americké námořní pěchoty bylo určeno 57 strojů varianty SB2U-3. Prototyp verze -3 vznikl přepracováním posledního sériového SB2U-1, který byl zalétán v únoru 1939. Za pohonnou jednotku byl zvolen motor R1535-02 a nádrže v trupu byly vybaveny ochrannými obaly. Výzbroj tvořil jeden pevný a jeden pohyblivý kulomet ráže 12,7 mm. Dodávky letounů započaly v únoru 1941 a obdržely bojové jméno Vindicator. Po bitvě u Midway na jaře 1942 byly převedeny k výcviku.

Exportní variantu pro Francii poháněla motorová jednotka R1535-SB4-G a letouny vyzbrojené třemi kulomety Darne ráže 7,5 mm dostaly označení V-156-F. Francouzské stroje byly navíc vybaveny aerodynamickými brzdicími ploškami na křídle. Aéronavale stroje zařadilo na letadlovou loď Béarn, většina ze 40kusové dodávky splněné koncem roku 1939 však zůstala na pozemních letištích.

Stroje přeznačené na V-156-B1 obdrželo Spojené království v létě roku 1941 a dostaly zde bojové jméno Chesapeake. Byly vyzbrojeny čtyřmi pevnými kulomety v křídle ráže 7,62 mm.^[zdroj?!] Podobně jako americké letouny brzy skončily u výcvikových jednotek.

Údaje podle[1]

Vought SB2U-1 Vindicator

• 
  Testy SB2U-1 v NACA během vývoje
• 
  Prototyp XSB2U-3 (BuNo 2044) vybavený plováky, 1939
• 
  Vought SB2U-3 jednotky VMSB-231 zničený při útoku na Pearl Harbor v roce 1941
• 
  Vought SB2U-2 Vindicator v U.S. National Museum of Naval Aviation v Pensacole