Drahlín

Název vesnice je odvozen z osobního jména Drahla. V historických pramenech se objevuje ve tvaru Drahlin (1324, 1394 a 1413).[3]

První písemná zmínka o Drahlínu pochází z roku 1324, kdy na zdejší tvrzi sídlil Heřman z Drahlína a Litně, předek pánů z Valdeka.[4] Tvrz ve vsi pravděpodobně stála už od začátku 14. století. V roce 1413 statek koupili Dobeš z Tmaně a Zdeněk z Podmokel.[4] Od roku 1553 se Drahlín připomíná již jako součást panství hlubošského,[4] takže patřil před třicetiletou válkou Vtelenským z Vtelna a v roce 1623 Bechyňům z Lažan, dále pak Ottingen-Wallersteinům. V 18. století ho vlastnili opět Bechyňové z Lažan, poté Hochbergové z Hennersdorfu, jejichž poslední potomek dal panství do loterie, z které je vykoupil kníže Schonberg-Waldenburg v roce 1816. V roce 1835 se stává panství majetkem hraběte Ludvíka de Pourtales.

Požární zbrojnice

Karel Vtelenský ze Vtelna byl potrestán za účast na stavovské povstání propadnutím poloviny svého majetku. V polích v okolí vesnice se nacházejí staré haldy, které svědčí o povrchovém dobývání železných rud, snad i zlata. Zdejší občan Matěj Beneš se s několika společníky pokusil ještě roku 1856 dobývat zlato, narazil však na mohutný pramen vody, a tím dolování skončilo.

Po třicetileté válce v roce 1650 měla vesnice šest sedláků a osm chalupníků. V historii 18. století a poloviny 19. století stojí za zmínku zavedení popisných čísel v roce 1780 či prvně zvolená samospráva v Hluboši roku 1850. Velkou událostí bylo zřízení školy v domě Jana Beneše v roce 1870, takže děti již nemusely chodit do několik kilometrů vzdálené Hluboše. O čtyři roky později však postihlo obec neštěstí v podobě šíleného pasáka Václava Macegicky, který se chtěl pomstít hospodáři Matěji Kohoutovi a založil v obci požár, který zničil osm usedlostí. Obec se však z neštěstí brzo vzpamatovala a o tři roky později otevřela vlastní školu. V roce 1879 se Drahlín a Sádek oddělili od Hluboše a jejich starostou se stal František Havránek.

Počátkem 20. století se obec rozdělila a rozvíjela až do první světové války. Těsně před válkou žilo v Drahlíně 849 osob v padesáti domech. Ve válce padlo 27 mužů a několik dalších obyvatel podlehlo španělské chřipce. I v Drahlíně došlo k úbytku obyvatelstva mezi válkami, protože obyvatelé se stěhovali do měst, především však do Prahy.

Německá okupace znamenala jako pro ostatní české obyvatelstvo nejen strádání ekonomické, ale i přímé ohrožení života. V roce 1942 byla řada zdejších občanů totálně nasazena v Německu, kde byli vystaveni nebezpečí spojeneckých náletů na německá města a továrny. I v Drahlíně se projevila zvýšená tvrdost nacistů ve druhé polovině válečného období, kdy zvláště přísně stíhali nejen jakékoliv podezření z odbojové činnosti, ale i zatajování zásob masa a obilí. Sedlák V. Kuba byl při razii 30. ledna 1943 zatčen za ukrývání dvou metráků obilí a odsouzen na dva a půl roku vězení, ze kterého se šťastnou náhodou vrátil po pobytu v několika nacistických věznicích. Totéž štěstí neměl 36letý Emanuel Brynda, který byl v srpnu 1943 zatčen gestapem a zemřel v koncentračním táboře Buchenwald koncem války při náletu.

Po druhé světové válce obyvatelstva opět ubylo, protože řada lidí odešla do vysídlených oblastí v pohraničí či do prudce se rozvíjejících průmyslových center v Příbrami, Kladně či Praze, takže v roce 1952 měla obec již jen 488 obyvatel.[5] V souvislosti se zánikem vojenského újezdu Brdy bylo k 1. lednu 2016 k obci připojeno katastrální území Drahlín v Brdech, které vzniklo k 10. únoru 2014.[6] Toto území má rozlohu 2,25 km² a nebyly v něm evidovány žádné budovy ani obyvatelé.[7]

Kaple v obci

Na západním a východním okraji vesnice leží vzájemně oddělené části přírodní památky Louky u Drahlína.

Dne 22. prosince 2004, podle přílohy nařízení vlády č. 132/2005 Sb., byla část obce Malý Drahlín vyhlášena jako evropsky významná lokalita Malý Drahlín,[14] jako lokalita číslo CZ0213044 byla vyhlášena zvláště chráněným územím v kategorii PP.[15]

Obec se nečlení na části, má ale dva základní sídelní jednotky:

• Drahlín
• Malý Drahlín

Dále od 1. ledna 2016 má obec kromě katastrálního území Drahlín i katastrální území Drahlín v Brdech vyčleněné ze zrušeného vojenského újezdu Brdy.

Dopravní síť

• Pozemní komunikace – Do obce vede silnice III. třídy.
• Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.

Veřejná doprava 2012

• Autobusová doprava – V obci měly zastávky autobusové linky Příbram – Sádek – Pičín (v pracovní dny 13 spojů, o víkendu 2 spoje) a Příbram – Obecnice – Sádek – Hluboš – Příbram (v pracovní dny 4 spoje) (dopravce Veolia Transport Praha).

Obcí vede cyklotrasa č. 302 Dolní Líšnice – Příbram – Drahlín – Jince – Hořovice.

Obec má vlastní mateřskou školu, knihovnu, je zde klub TJ Sokol, pod který spadají oddíly fotbalového mužstva mužů, žáků a oddíl hráčů stolního tenisu. V obci je travnaté fotbalové hřiště, asfaltový a antukový tenisový kurt a krytá tělocvična.

Nad obcí se tyčí na kótě 709 m (Sádka), v nadmořské výšce 695 m, radioreléová stanice s názvem Malý Drahlín, která je v současnosti využívána hlavně jako vysílač pro radiové stanice a je významnou dominantou Brdského hřebenu nad obcí.

V jihozápadní části vesnice se dochovalo tvrziště po drahlínské tvrzi ze 13. až 15. století.[16]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Drahlín na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Drahlín v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)