Hluboš (zámek)

Pozdně barokní zámek ve středočeské obci Hluboši na Příbramsku vznikl přestavbou někdejší tvrze v polovině 16. století. Kolem roku 1872 byl rozšířen a pseudorenesančně upraven. Počátkem dvacátých let 20. století zámek sloužil jako letní sídlo prezidenta T. G. Masaryka. Od roku 1958 je zámek chráněn jako kulturní památka.[1]

Zámek Hluboš
Zámek Hluboš v roce 2007
Poloha
AdresaHluboš, Česko Česko
Souřadnice49°44′49,92″ s. š., 14°1′4,83″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky15098/2-2429 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
WebOficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1502, ale už na počátku patnáctého století ve vsi sídlil vladyka Zbraslav z Hluboše († 1415), po němž vesnici zdědil syn Oldřich z Drasovic a vnuk Jan z Hluboše. Okolo roku 1455 byl majitelem vsi Václav z Koněprus. Roku 1502 vesnice s tvrzí patřila Janovi ze Svárova, jehož syn ji v roce 1533 prodal Petrovi Vamberskému z Rohatců.[2]

Petrovi potomci Adam, Petr, Hynek a Felix Vamberští z Rohatců Hluboš roku 1575 prodali Bedřichu Hořčici z Prostého. Bedřichovi patřil nejvýše čtyři roky, protože v roce 1579 zde sídlil Václav Šturm z Hyršfeldu a o rok později Albrecht Vtelenský z Vtelna. Jeho syn Karel se zúčastnil stavovského povstání v letech 1618–1620, za což mu byl zabaven majetek. Hlubošské panství, ke kterému patřily vesnice Bratkovice a Sádek s poplužními dvory a ves Drahlín, poté roku 1623 koupil za 12 000 zlatých Václav Bechyně z Lažan.[2] Roku 1629 statek koupila Mandaléna Bechyňová z Olbramovic, po jejíž smrti polovinu zdědil manžel Jan Humprecht z Račína a druhou její dcery Eliška, Alena Markéta a Kateřina. O dědictví se přihlásili také synové Kryštof František a Jindřich Adam, kteří společně se sestrami Hluboš roku 1637 přenechali Janu Humprechtovi.[3]

Po smrti Jan Humprechta v roce 1641 panství zdědili synové Kryštof František a Jindřich Adam z Račína, ale od roku 1648 byl jediným majitelem starší[3] Kryštof František, který zemřel nejspíše roku 1673. Jeho tři synové si rozdělili dědictví na třetiny, z nichž jedna zahrnovala Hluboš se zchátralou tvrzí. Brzy však byly jednotlivé díly spojeny do jednoho a jejich majiteli byli roku 1705 sourozenci Václav, František Karel, Kateřina a Tereza Bechyňové z Lažan.[2]

Roku 1741 panství získal Jan Antonín Hochberg z Hennersdorfu, jehož potomci nechali starou tvrz přestavět na zámek. Panství jim patřilo až do roku 1816, po kterém se majiteli stali v letech 1826–1835 kníže Otto Viktor z Schönberg-Waldenburgu a v letech 1835–1872 hrabě Ludvík Pourtalès. Posledním šlechtickým rodem na Hluboši byli od roku 1872 Oettingen-Wallersteinové, kteří zámek upravili do dochované podoby.[2]

Hochbergové se velmi zasloužili o zvelebení celého kraje. Zámek nechali ve druhé polovině 18. století do základů zbořit a na jeho místě postavili pozdně barokní zámek s kaplí svatého Kříže, obklopený botanickou zahradou a arboretem. Hochbergové ovšem přecenili své finanční možnosti a museli dát zámek do loterie. Na zámku opět začalo střídání majitelů, jehož výsledkem bylo jeho nemilosrdné plundrování a zánik botanické zahrady.[zdroj?!]

Dvacáté století

Po zániku Rakouska-Uherska a vyhlášení Československa se panství ocitlo v záboru, neboť se na něj vztahovala pozemková reforma. V letech 1920 a 1921 sloužil zámek jako letní sídlo prezidenta T. G. Masaryka, pro nějž prezidentská kancelář Hluboš pronajala od knížete Oettingena za 4 000 Kč. V roce 1925 přešel celý majetek do vlastnictví státu.[zdroj?!]

V roce 1926[2] něj ho ještě téhož roku koupil příbramský továrník Josef Kolařík. Rodina Kolaříkových vlastnila zámek s velkostatkem až do znárodnění v roce 1948. Na zámku se poté vystřídala celá řada uživatelů. Byla zde politická škola, kasárna, ubytovna pro dělníky uranových dolů a střední odborné učiliště s internátem.[zdroj?!]

Po roce 1989

Po roce 1989 byla převážná část majetku vrácena v restituci potomkům továrníka Josefa Kolaříka, kteří jej postupně opravovali. Od května roku 2001 byla na zámku zpřístupněna rozsáhlá expozice, která přibližovala pobyt prezidenta T. G. Masaryka na Hluboši a historii zámku.

Od roku 2010 byl zámek uzavřen a nabízen k prodeji.[4] V roce 2017 byl prodán novému majiteli, kterým je společnost Zámek Hluboš. V zámku plánoval vybudovat manufakturu s ruční výrobou potravin bez chemie, barviv a konzervantů, a také minipivovar.[5]

Stavební podoba
Zahradní průčelí

Podle popisu z roku 1623 tvrz tvořila patrová budova se středním rizalitem, který ji převyšoval.[2] Dochovaná podoba zámku je v jádru pozdně barokní s novorenesančními a pozdějšími úpravami. Hlavní budova má obdélníkový půdorys se středovým rizalitem zdůrazněným čtveřicí pilastrů a supraportami oken v dolním patře. Rizalit je zakončen atikou, nad kterou se zvedá volutový štít. Před zahradní průčelí předstupují dvě boční vstupní křídla, mezi nimiž vede arkádová galerie nesoucí terasu.[6] Uvnitř středního traktu se nachází velký sál s pozdně barokními krby. Valeně zaklenuté sklepy jsou nejspíše pozůstatkem původní tvrze.[2]

Odkazy

Reference
  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-06-10]. Identifikátor záznamu 125531 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  2. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Hluboš – zámek, s. 80–81.
  3. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VI. Podbrdsko. Praha: František Šimáček, 1889. 411 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze okolo Příbramě, s. 139.
  4. FEJTKOVÁ, Veronika. Zámek Hluboš, kam jezdil Masaryk, je na prodej za 40 milionů korun. iDNES.cz [online]. 2010-5-29. Dostupné online.
  5. ŠAŠKOVÁ, Jaroslava. Zámek Hluboš na Příbramsku se po letech chátrání dočká revitalizace. iDNES.cz [online]. 2018-6-13. Dostupné online.
  6. Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Hluboš, s. 388.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.