Ahmarské hory

Pohoří nemá jasně definované hranice; uvádí se, že leží mezi 9°12′26″ s. š., 40°57′38″ v. d. a 9°33′34″ s. š., 41°28′22″ v. d.,[1] ale z jiných zdrojů lze odvodit podstatně větší délku.[p 1] Střední výška je 1813 m n. m.[2] Podle mapy[1] je nejvyšším bodem Gara Muleta v místě 9°15′24″ s. š., 41°43′51″ v. d. o výšce 3388 m n. m.[p 2] Známými vrcholy jsou Gondela Terara (3111 m), Mutar YeTerara Senselet (2956 m), Ala (2938 m), Adem Gadi Burk'a Terara (2893 m), Gara K'ufa (2775 m), Fednī Terara (2726 m), Dalo Terara (2364 m), Abenyo Terara (2284 m), Dembi Terara (2235 m).[3][p 3]

V horách pramení četné řeky, jednak na severním úbočí (Dechatu), jednak na jižním úbočí (Ramis, Gobele, Erer). Posledně jmenované jsou levostrannými přítoky řeky Šebeli a jsou významné z hlediska vodního hospodářství etiopských svazových států Oromie a Somálsko.[4]

Flóra je polopouštního charakteru. V údolích, kde se udržuje vlhkost, se vyskytují trvale zelené rostliny.

Geologická mapa Afarského trojúhelníku

Z geologického hlediska jsou hory součástí Východního zlomového pohoří Východoafrické příkopové propadliny a tvoří jihovýchodní hranici Afarského trojúhelníku. Skládají se zejména ze čtvrtohorních usazenin, především slepenců. Z menší části se zde nalézají paleogenní afarské stratoidní vrstvy.[7]

Pohořím vede starobylá cesta z Addis Abeby do Hararu, dnes etiopská silnice č. 10. Z Evropanů je poprvé prozkoumal Richard Francis Burton, jenž cestoval podél jeho severního úpatí v lednu 1854 na své cestě do Hararu. Pohoří se stalo nepřekonatelnou překážku pro džibutsko-etiopskou železnici, jejíž první úsek měl končit v Hararu, ale kvůli výškovému rozdílu 869 m od Dire Dawy k nejnižšímu sedlu musela být tomto městě ukončena. Nyní tudy vede etiopská silnice č. 10a v délce 21 km.

Klima je zde tropické, podstatně ovlivněné nadmořskou výškou, která je významným faktorem ovlivňujícím teplotu. Oproti okolí je ve vyšších oblastech v průměru o 10 °C chladněji, a to ve dne i v noci. V noci zde teplota klesá na zhruba 10 až 12,2 °C.