Daruvarská čeština

Daruvarská čeština vychází z české nářeční skupiny a dodnes si uchovává její prvky, protože do oblasti Daruvaru přicházeli Češi z celých Čech, převážně pak z okolí Mělníka. Dále daruvarská čeština převzala mnoho slov z chorvatštiny (srbochorvatštiny), především názvy věcí, které čeští osadníci před příchodem neznali. Mnohdy se také používá jak česká, tak chorvatská varianta slova. Daruvarská čeština je v každé lokalitě poměrně rozdílná.[1][2]

Studiu daruvarské češtiny se několik let věnoval bohemista Dragutin Mirković, docent českého jazyka a literatury na bělehradské universitě, a tyto poznatky sepsal do knihy Govori Čeha u Slavoniji (Daruvar a okolina) (vydaná 1968).[1]

Češi přišli na Daruvarsko (ale i jinam do Chorvatska) ve dvou migračních vlnách. První proběhla koncem 18. století, za Rakouska-Uherska, protože bylo potřeba osídlit pusté oblasti, odkud utekli Chorvati před Turky. Druhá vlna Čechů přišla na přelomu 19. století a 20. století. První podrobnější dokumentaci situaci Čechů v Chorvatsku poskytl Jan Auerhan, pozdější předseda Československého ústavu zahraničního ve svém článku Čechové v Chorvatsku. Podle jugoslávského sčítání lidu v roce 1921 se na území celé země (včetně Chorvatska) k české národnosti přihlásilo celkem 46 777 lidí, z toho 32 270 na území Chorvatska a Slavonie. V 60. letech 20. století prováděl Dragutin Mirković výzkum daruvarské češtiny. Dnes žije v Chorvatsku asi 10 510, přitom v Daruvaru jich žije asi 2504 a je zde dokonce i česká škola.[2][3]

Toto je charakteristika daruvarského nářečí:[1]

• Hlásková změna ý > ej (živý > živej) – v některých případech i í > ej (vozík > vozejk), jako u české nářeční skupiny. Daruvarská čeština ovšem takto mění i slova, která se v českých nářečích nemění (blíž > blejš) nebo (zívat > zejvat)
• V se vyslovuje jako obouretné W (např. žiwit)
• Na konci zavřených slabik změna v/f na u (bábovka > bábouka) nebo (mrkev > mrkeu)
• Někdy se zachovává výslovnost znělých souhlásek, a to na konci slov (hlad, muž mňel, vúz)
• Na počátku slov se udržuje i- bez j- (inej, istej, indi, inam, ich)
• Některá slova se prodlužují (kúře, zéli, péři, céra, póle)
• Další prvky severovýchodočeských nářečí (k sousedům > k sousedoj) (pod lavicí > pod lavicej)
• Několik málo prvků z moravských nářečí (slepicema, lavicema > slepicama, lavicama)
• Místo tři se říká tře
• Jiné koncovky, úplně nové tvary (dvě pole > dvě pólata), (toho kafe > toho kafeho)
• Zkracování různých slov (např. zedňik, krajic, žlice, řict, muj, hnuj, pizvnka, zahratka)