Důl Roudný

První písemné zmínky o těžbě zlata v oblasti Roudného pocházejí z roku 1337, kdy král Jan Lucemburský dal doly v Karrenbergu (Kamberku) spolu s některými dalšími zlatými doly na Sedlčansku do zástavy Petrovi z Rožmberka.[5] V okolí řeky Blanice však podle historických zjištění bylo těženo zlato již v době keltského osídlení tohoto kraje.[6] V terénu na svazích kopce nad vsí Roudný jsou dodnes patrné výrazné známky někdejší povrchové těžby. Později byly hloubeny první šachty. Jedna z nich byla objevena v hloubce 60 metrů v pozdější štole Václav. Středověkou těžbu, v jejímž průběhu by podle odhadů mohla být celkem vytěžena až 1 tuna zlata, pravděpodobně ukončilo období husitských válek.

Další pokračování těžby zlata je doloženo až z druhé poloviny 18. století, kdy nedaleká Libouň spolu s celým vlašimským panstvím patřila knížecímu rodu Auerspergů. Kromě štoly Václav zde existovaly štoly Pavlína, Josef, Michal a František. Mezi lety 1769 - 1804 bylo v Roudném vytěženo celkem 21 kg zlata.[1] Poté téměř po celé 19. století byly doly opuštěny.

Důl Roudný na snímku z roku 1930

V roce 1882 navštívil Roudný profesor František Pošepný, který pak tuto lokalitu doporučil důlnímu podnikateli Mořici Beckerovi. Firma Stantien a Becker zahájila v Roudném práce na výstavbě zlatodolu 1. 5. 1893. Jako první vznikla štola Mořic, později zde byla činnost ukončena a soustředila se na novou štolu Jindřiška (Henrieta), propojenou se štolou Václav. Samotná těžba zlata zde probíhala od roku 1896, zlato bylo získáváno z rudy amalgamací a surovina byla odesílána k dalšímu zpracování do německého Freibergu.

Po smrti Mořice Beckera v roce 1901 byl důl dán do dražby a v roce 1903 jej získala anglická společnost Sugdan a Fischer. Následovala rozsáhlá modernizace dolu a 10. 9. 1904 byla obnovena těžba. Zatímco v roce 1901 v dole pracovalo asi 70 osob[5], po modernizaci bylo v Roudném zaměstnáno již na 400 horníků a dělníků.[1] Štola Václav, spojená s Jindřiškou, která sloužila jako větrací šachta, byla dále spojena s jámou Albert (pozdější Aleška). V roce 1912 se již těžilo v hloubce 300 metrů, do roku 1930 dosáhla štola Václav hloubky 450 metrů. Zpočátku představoval výnos 6 kg zlata za měsíc, později dosáhl až 30 kg. Celkem bylo podle záznamů v letech 1904 -1930 vytěženo 660 000 tun rudy, z níž bylo získáno 5,77 tun zlata.

V roce 1929 získal důl nový vlastník, belgicko-francouzská společnost, která však neměla zájem investovat prostředky a důl dále modernizovat. V důsledku toho byla 11. října 1930 těžba zlata v Dole Roudný ukončena a přes určité snahy již nebyla obnovena. Po skončení 2. světové války bylo v červnu 1946 rozhodnuto o obnovení kutacích prací na Roudném. Úkol byl svěřen podniku Příbramské rudné doly. Následovalo odčerpání vody ze zatopeného dolu a vysoušení šachet, jáma Aleška byla proražena na povrch jako náhrada za poškozenou štolu Václav. Probíhalo budování infrastruktury a zázemí pro zaměstnance, byly odebírány vzorky rudy, a to i z nejhlubšího patra, které bylo založeno v hloubce 510 metrů. Bylo zjištěno značné množství zbytkové zlatonosné rudy, avšak z ekonomických důvodů byly přípravné práce ukončeny v roce 1956 a těžba nebyla obnovena. Přesto určité průzkumné práce zde probíhaly i v následujících desetiletích. Velký zájem o Důl Roudný začaly projevovat zahraniční těžařské společnosti po roce 1990 v souvislosti se změnou politické situace po rozpadu tzv. sovětského bloku. Tyto snahy o zahájení geologického průzkumu a následné těžby zlata byly však vždy vládou ČR odmítnuty, přičemž toto odmítnutí podpořila i veřejnost v regionu.[1]

• Štola Josef (Chotilsko)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Důl Roudný na Wikimedia Commons
• Stránky sdružení Čechy nad zlato
• Chráněná území Voticka - PP Roudný