Dálnice A9 (Německo)

Na severu A9 přechází 30 km od hranic Berlína v křižovatce Potsdam na dálnici A10, známou jako Berlínský dálniční okruh. Nejkratší cesta do centra by odtud vedla přes A10 (východ) a A115. Jižní část dálnice končí v severní části Mnichova. Na trase prochází A9 spolkovými zeměmi Braniborsko, Sasko-Anhaltsko, Sasko, Durynsko a Bavorsko. Na západ od Lipska dálnice kopíruje hranici mezi Saskem-Anhaltskem a Saskem.

Dálniční most přes řeku Sálu zdobící zájezdový autobus Mercedes-Benz. Most byl za války při bombardování zničen. Poté se stala řeka přírodní hranicí mezi západním a východním Německem.

A9 v Brandenburgu

Dálnice byla slavnostně otevírána po několika částech. V roce 1936 byl otevřen první, 164 km dlouhý, úsek mezi dnešní křižovatkou Schkeuditz (A9 & A14) a Bad Berneckem. V roce 1941 byl u města Schnaittach vybudován druhý pruh na dosavadní silnici a tímto se uzavřela vzniklá mezera mezi jednotlivými úseky. Tímto se stává A9 jednou z nejstarších interregionálních dálnic v Německu. Až do zavedení nového systému číslování dálnic v roce 1974 měla dálnice označení A3.

Během studené války byla A9 jednou ze tří dálnic, ze kterých se dalo dostat z NDR do západního Berlína. Povolené trasy byly označeny žlutými značkami s černými písmeny "TRANSIT". Na cedulích, jenž ukazovaly vzdálenost bylo obvykle "Berlin – Hauptstadt der DDR" (Berlín – hlavní město NDR), nikoliv Berlín (západ). Navzdory financování dálnice z rozpočtu západního Německa byl stav dálnice obecně špatný. Povrch byl spíše z betonových desek, než z asfaltu, či kontinuálně litého betonu. Ve spolkové zemi Durynsko měla dálnice na úseku mezi Schleizem a Rodabornem povrch z dlažebních kostek. Odtud byla A9 vydlážděna až do NDR. V 80. letech byly dlažební kostky nahrazeny betonem.

Mezi lety 1945 a 1965 byla A9 na hranicích mezi Bavorskem a Durynskem přerušena. Důvodem byl most přes řeku Sálu, jenž byl zničen na konci druhé světové války. Provoz do a ze západního Berlína byl odkloněn přes A72 (do roku 1951) a silnici B2 (od roku 1951 do roku 1966).

Po znovusjednocení Německa měla být A9 přestavěna a zmodernizována. Do té doby měla dálnice v obou směrech dva jízdní pruhy. Chyběly ale nouzové pruhy, což pro moderní úroveň provozu, rychlost a očekávanou bezpečnost nebylo vhodné. V roce 1990 byl u Bayreuthu naměřen za den průjezd 50 000 vozidel. To bylo nejvíce, co mohla dálnice zvládnout. V roce 2006 byly modernizační práce u Bayreuthu ukončeny. Jediná část starého části dálnice je v Durynsku mezi městy Schleiz a Triptis. Nicméně plánování na modernizaci tohoto úsek jsou v plném proudu.[1] Až bude tento úsek dokončen, bude mít A9 po celé své délce v každém směru tři jízdní a jeden nouzový pruh.

30. června 2004 byl nejstarší dálniční motorest v Německu, Rodaborn, nedaleko Triptisu, uzavřen v důsledku modernizace ze starého dvoupruhového profilu na moderní třípruhový profil. Rodaborn byl otevřen v roce 1928 jako hostinec pro místní obyvatele. V roce 1936 byla v jeho blízkosti postavena dálnice a okolí hostince bylo přestavěno na dálniční odpočívadlo. Za rozděleného Německa bylo odpočívadlo k dispozici pouze pro transitní cestující, nikoliv pro obyvatele NDR. V roce 2009 byl motorest pronajat jednomu páru, který ho chtěl znovu otevřít jako hostinec pro výletníky.

A9 u Mnichova

Krom dvou výjimek je A9 na celé své délce vedena v profilu tři jízdní pruhy a nouzový pruh v každém směru. První výjimkou je 19 km dlouhý úsek v Durynsku. Druhou je potom část na severu Mnichova mezi Mnichovem-sever a Neufahrnem. Tento úsek byl přestavěn na profil čtyř pruhů v obou směrech. V roce 2008 zde byl naměřen maximální počet 184 000 a průměrný počet 143 000 projíždějících vozidel za 24 hodin.

Od roku 2006 se vedou diskuze na téma přestavby třísměrné dálniční křižovatky Holledau na čtyřsměrnou a prodloužení dálnice A93 až do oblasti u města Pfaffenhofen.

Existují další plány a vize na rozšíření A9 na 6 pruhů mezi městy Triptis a Schleiz v Durynsku a rozšíření na 8 pruhů mezi křižovatkami Norimberk a Norimberk-východ, respektive mezi městy Holledau a Neufahrn.