Tropická cyklóna

Slovo cyklón pochází z řečtiny (z κύκλος či κυκλόω). Slovo hurikán pochází z mayské kultury. Huracan byl v mayské mytologii bohem větru. Slovo tajfun pochází z čínského 大風 (velký vítr). (Podle jiného názoru pochází slovo tajfun ze jména řecké mytologické nestvůry Týfóna.)[2]

Tropické cyklóny jsou oblasti relativně nízkého tlaku v troposféře a největší tlakové odchylky se vyskytující v nízkých výškách blízko povrchu. Zaznamenané hodnoty atmosférického tlaku, zpravidla u hladiny moře, jsou jedny z nejnižších, které můžeme na Zemi naměřit. Charakteristická rotace celé bouře je vlivem rotace planety způsobena Coriolisovou silou, to je také důvod proč se na rovníku téměř nevyskytují. Díky tomu na severní polokouli rotují protisměru hodinových ručiček a na jižní ve směru hodinových ručiček. Během této rotace vzduch proudí směrem od okrajů do oka (středu) bouře. Vzdušné proudy cestou do centra vlivem stále zmenšujícího se průměru postupně nabírají rychlost, proto také ve stěně oka je nejvyšší rychlost větru. V oku cyklóny začnou proudy vzduchu stoupat až do horní troposféry, což mimo to rozhoduje i o velikosti samotného oka. To může mít průměr od několika málo kilometrů až do 300 km.

Tropická cyklóna má známý vzhled obrovské rotující oblasti oblaků se silnými větry a bouřkovými jevy. Prvořadým zdrojem energie víru je teplo uvolněné z kondenzujících vodních par (latentní teplo). Vzhledem k tomu si můžeme tropickou cyklónu představit jako obrovský tepelný motor.

Příznivými podmínkami pro vznik tropické cyklóny jsou existující poruchy počasí, teplá voda oceánu, vysoká vlhkost vzduchu a relativně malé pohyby vzduchu. Když takové podmínky panují dostatečně dlouho, může tato kombinace vyvolat silné bouře, vysoké vlny, prudké lijáky a záplavy.

Hnací silou tropické cyklóny je kondenzace, což je základní rozdíl oproti mimotropické cyklóně, která čerpá energii především z výrazných teplotních gradientů v atmosféře. Aby takový tepelný motor dobře pracoval, musí zůstat nad teplou vodní hladinou, která poskytuje dostatek vzdušné vlhkosti.

Výpar vody je zesilován prudkým větrem a sníženým tlakem vzduchu v existující bouři, výsledkem je udržování tohoto cyklu.

Tropické cyklóny jsou v různých částech světa rozdílně nazývány, i když se jedná o bouře působící na stejném principu: v Severní Americe je to hurikán (USA, Kanada), huracan (Mexiko) a taino (Haiti), v Asii je nazývána tajfunem, bagyo (Filipíny), v Austrálii a na Novém Zélandu willy-willy. Tento název se více používá pro prachový vír.[3]

Tajfun

Družicový snímek tajfunu Higos

Jako tajfun jsou označovány tropické cyklóny v jihovýchodní Asii, v evropských jazycích se jedná o přepis z anglického typhoon.

Původ slova je nejasný a existuje více pokusů ho vysvětlit. Podle jedné teorie má být základem řecké Τυφών typhōn, což je možno přeložit jako „točivý vítr“; obr jménem Typhon byl pak v řecké mytologii otec větrů. Z řečtiny se pak pojem mohl ve formě ţūfān (طوفان) dostat do arabštiny a perštiny, a v důsledku arabské expanze pak proniknout do Indie (pojem je znám v jazyku urdu) a později dále na východ.

Jiná teorie poukazuje na čínské výrazy 颱風 tái fung (v různých obměnách) nebo na japonské 台風 tai fū, které lze překládat jako velký vítr.

Tropická cyklóna může během svého vývoje projít třemi stádii: tropická deprese, tropická bouře a plně vyvinutá tropická cyklóna, která, jak již bylo řečeno, se nazývá od oblasti k oblasti jinak.

Tropická deprese je uspořádaný systém oblaků a bouřek s vymezenou povrchovou cirkulací a přetrvávajícími větry do 17 m·s⁻¹ (33 uzlů, 62 km·h⁻¹). Toto stádium nemá vyvinuto oko a typické spirálovité uspořádání silné bouře.

Tropická bouře je systém silných bouří s vymezenou povrchovou cirkulací a přetrvávajícími větry mezi 17 a 33 m·s⁻¹ (34–63 uzlů, 62–117 km·h⁻¹). V této fázi se začíná vytvářet typický cyklonální tvar, ale oko ještě není vyvinuto.

Konečné stádium má charakteristickou strukturu spirálovitých ramen s centrálním okem uprostřed. V centrálním oku panuje bezvětří obklopené nejsilnějšími větry cyklóny, obloha je bez oblaků. Nejsilnější větry, které byly zaznamenány, dosahovaly rychlostí okolo 85 m·s⁻¹ (165 uzlů, 305 km·h⁻¹).

Tropické cyklóny dělí tzv. Saffirova–Simpsonova stupnice hurikánů podle odpovídající síly větru do pěti kategorií, přičemž do 1. kategorie patří nejslabší a do 5. kategorie nejsilnější. Toto členění je trochu zrádné, protože cyklóny 1. kategorie mohou způsobit více škody než kategorie vyšší. Záleží na tom, který z nebezpečných projevů se uplatní. I slabší cyklóna může způsobit velké ztráty na životech především kvůli záplavám.

Americké Národní hurikánové centrum (the U. S. National Hurricane Center) nazývá hurikán kategorie 3 a více major hurricane, americké Středisko pro varování před tajfuny (Joint Typhoon Warning Center) označuje tropickou cyklónu s rychlostí přízemního větru přesahujícím 67 m·s⁻¹ (241 km·h⁻¹) jako supertajfun, superhurikán.

Světová meteorologická organizace definuje „přetrvávající vítr“ jako vítr s průměrovanou rychlostí alespoň z 10 minut. Tuto definici používá většina zemí. Nicméně, několik málo zemí používá jiné definice, například v USA se za přetrvávající větry považují 1minutové průměry větru měřeného v 10 metrech (33 stop) nad povrchem.

Tropická cyklóna se může přeměnit na mimotropickou cyklónu, přičemž americká terminologie je nejednotná v používání tohoto termínu. Přeměna je způsobena přechodem cyklóny přes pevninu nebo chladné vody, což změní množství dodávané vody, resp. energie, jež je nutná pro životní cyklus tropické cyklóny. Takováto cyklóna je stále nebezpečná, protože v ní je stále velmi nízký tlak vzduchu a velmi silné větry.

Ve Velké Británii nazývají „hurikánem“ 12. stupeň Beaufortovy stupnice, který se česky správně označuje jako orkán.

K popisu síly a ničivosti by však měl být spíše používán podtlak ve středu cyklóny než maximální rychlost.[5]

Mapa výskytu tropických cyklón v letech 1945–2006 – je patrné, že v těsné blízkosti rovníku prakticky nevznikají

Každý rok v průměru vznikne okolo 80 tropických bouří.