Ferdinand II. Medicejský

Narodil se jako nejstarší syn (druhé dítě), velkovévody Toskánska, Cosima II. Medicejského a jeho manželky velkovévodkyně Marie Magdaleny. Nastoupil na trůn po smrti svého otce 28. února roku 1621. Do roku 1628 vládly za Ferdinanda jako regentky jeho matka a babička velkovévodkyně toskánská Kristina Lotrinská. Dne 26. září roku 1633, si Ferdinand vzal Vittorii della Rovere. Pár měl čtyři syny[1]. Na trůn po jeho smrti nastoupil jeho syn Cosimo III. Medicejský.

Zpočátku zůstala jeho vláda pod vlivem jeho matky a babičky. Postupně se stala samostatnější a jeho významným počinem bylo snížení nákladů na velkovévodský dvůr. Různými opatřeními se snažil zabránit rozšíření morové epidemie, která postihla Toskánsko v roce 1630 a která i přesto zahubila 10 % tehdejšího obyvatelstva. Tyto činy mu přinesly velkou oblibu i proto, že spolu se svými bratry poskytoval osobní půjčky obyvatelstvu. Soulad s jeho bratry je jedním z hlavních příznaků jeho vlády. V zahraniční politice se příliš neangažoval až do roku 1643, kdy vstoupil do neúspěšné války o hrabství Castro, která měla zabránit rozšiřování papežských států. Ferdinand Toskánsko mírně rozšířil tím, že skoupil dědictví dvou malých sousedních hrabství (1633 – Santa Fiora, 1649 – Pontremoli). Za jeho vlády se projevily první známky úpadku toskánské ekonomiky především v důsledku moru a nákladů během války o Castro.[2]

Byt též členem společnosti Accademia del Cimento, kterou založil jeho bratr Leopold.