Clarence Seedorf

Vyrostl v Amsterdamském klubu AFC Ajax a v 16 letech a 242 dnech (nejmladším fotbalista v historii klubu) poprvé debutoval v lize. Bylo to 29. listopadu 1992 proti Groningenu (3:0) [4]. První branku vstřelil 28. března 1993 proti Vitesse (2:2) [5]. Nastoupil v lize do 12 utkání a vstřelil 1 branku. Klubu pomohl 3. místu v tabulce a byl vyhlášen talentem roku. První zápas v Evropských pohárech si odbyl 3. listopadu 1992 proti Vitória SC (2:1) [6]. S klubem došel do čtvrtfinále kde vypadl AJ Auxerre (2:4, 1:0). Stal se vítězem domácího poháru.

V následující sezoně 1993/94 již v lize pomohl klubu k titulu a domácím superpoháru. Obhájil anketu talent roku. Hrál v poháru PVP. Došel do čtvrtfinále, kde jej vyřadila Parma (0:0, 0:2).

Sezona 1994/95 byla úspěšná. V lize se podařil obhájit titul, též obhájil domácí superpohár. Velké vítězství přišlo v LM když 24. května porazil ve finále AC Milán (1:0) [7] a slavil tak první prvenství v LM. Za celý ročník LM klub neprohrál a navíc v každého zápasu se zúčastnil. Po sezoně se rozhodl přestoupit do italského klubu UC Sampdoria [8]. Za tři sezony nastoupil celkem do 90 zápasů a vstřelil v nich 11 branek.

Dne 11. července 1995 přichází do Janovského klubu UC Sampdoria za necelé 4 mil. Euro. První zápas za nový klub hraje 27. srpna proti AS Řím (1:1) [9] a první branku vstřelil 19. listopadu proti Atalantě (2:3) [10]. V lize s klubem obsadí 8. příčku v tabulce. Za klub odehraje 32 utkání a vstřelí 3 branky. Po sezoně je prodán do Španělská.

Do Realu Madrid přichází za 8 mil. Euro. První zápas za klub hraje 8. září 1996 proti Hércules CF (3:0) [11]. A první branku vstřelí v městském derby proti Atléticu (4:1) 18. ledna [12]. V lize pomáhá klubu k titulu 38 zápasech ve kterých vstřelí 6 branek.

V sezoně 1997/98 se s klubem umístí na 4. místě tabulky. Pomáhá získat domácí superpohár když poráží Barcelonu (1:2, 4:1). V LM nastupuje do všech utkání a ve finále 20. května poráží Juventus FC (1:0) [13] a získává tak druhé vítězství v LM.

V následující sezoně 1998/99 se s klubem utká o evropský superpohár s Chelsea FC. Utkání prohrávají 0:1 [14]. Na konci roku 1998 se utká s brazilským klubem CR Vasco da Gama o Interkontinentální pohár. Poráží jej 2:0 [15]. V lize s klubem končí na 2. místě a v LM ve čtvrtfinále když jej vyřadí ukrajinský klub FK Dynamo Kyjev (1:1, 0:2). V tomhle ročníku poprvé vstřelil branku v evropských pohárech. Bylo to 16. září 1998 proti Interu (2:0) [16].

Sezonu 1999/00 v Realu Madrid nedohrál. Po neshodách s trenérem Toschackem se rozhodl klub opustit [17]. Ještě sehrál 10 utkání v lize a 6 v LM. Celkem tak za Bílý balet nastoupil do 159 utkání a vstřelil v nich 20 branek.

První utkání a také první branku vstřelil za nový klub 6. ledna 2000 v lize proti Perugii (5:0) [18]. Klubu pomohl k 4. místu v lize. V domácím poháru nestačili ve finále na SS Lazio (1:2, 0:0).

V následující sezoně 2000/01 se s klubem utkal o domácí superpohár s Laziem. Prohráli 3:4 [19]. V lize nastoupil do 24 zápasech a vstřelil 2 branky. Stačilo to na 5. místo. V LM ostudně vypadli v předkole se švédským klubem Helsingborgs IF (0:1, 0:0). A v poháru UEFA nepřešli přes Deportivo Alavés (3:3, 2:0) přes osmifinále.

V sezoně 2001/02 pomohl klubu obsadit 3. místo v lize a dojít do semifinále poháru UEFA kde jej vyřadil nizozemský klub Feyenoord (0:1, 2:2). Hned po sezoně byl prodán k městskému rivalovi AC Milán [20][21].

Pod vedením trenéra Ancelottiho, se okamžitě stal jádrem středové záložní řady a společně s Pirlem a Gattusem vytvořili výbornou trojku v sezoně 2002/03. První zápas za Rossoneri odehrál 14. září 2002 proti Modeně (3:0) [22] a první branku vstřelil 21. září proti Perugii (3:0) [23]. V lize pomohl klubu k 3. místu v tabulce. V LM dal první branku při druhém zápase proti La Coruně (4:0) [24] 24. září. V LM nastoupil do 16 zápasů a nastoupil i do finálového zápasu 28. května kde pomohl porazit Juventus FC na penalty kterou on neproměnil [25][26]. A získal tak třetí vítězství LM se třemi různými kluby. Byl vybrán do týmu roku UEFA. Vyhrává i domácí pohár.

V následující sezoně 2003/04 začal sezonu prohrou nad Juventusem v souboji o domácí superpohár (1:1, 4:6 na penalty) [27]. Poté vyhrál souboj o evropský superpohár s FC Porto (1:0) [28] a v zimě prohrál zápas o Interkontinentální pohár s Bocou [29]. V lize slavil již svůj čtvrtý titul v kariéře a v LM se dostal do čtvrtfinále kde jej vyřadil klub Deportivo La Coruňa (4:1, 0:4) [30].

Sezonu 2004/05 začal i když nehrál vítězstvím o domácí superpohár nad Laziem (3:0). V lize skončil jeho klub na 2. místě. LM byla úspěšná až do finále kde podlehl klubu Liverpool FC až na penalty [31]. V tomto ročníku odehrál všechny zápasy LM.

Kvůli Korupčním skandálu bylo po ukončení sezony 2005/06 odečteno klubu 30 bodů a spadlo tak na 3. místo v tabulce. V LM se s klubem dostává do semifinále když jej vyřadí budoucí vítěz FC Barcelona (0:1, 0:0).

V následující sezoně 2006/07 začíná ligu odečtem 8 bodů. I tak končí na 4. místě. V lize vstřelil sedm branek, což bylo pro něj nejvíc v kariéře. V LM také vstřelil nejvíc branek v kariéře (3). Ve čtvrtfinále pomohl brankou vyřadit FC Bayern Mnichov (2:2, 2:0) [32] a v semifinále zase pomohl vyřadit Manchester United FC (2:3, 3:0) [33]. Ve finále porazil klub Liverpool FC (2:1) a slavil poslední vítězství v LM [34]. Poté byl zvolen nejlepším záložníkem a byl vybrán do týmu roku UEFA.

Sezona 2007/08 začala vítězstvím nad Sevillou (3:1) v souboji o evropský superpohár [35]. V zimě roku 2007 pomohl klubu vyhrál trofej na MS klubů [36]. V lize opět vstřelil 7 branek, ale ani to nepomohlo na lepší než 5. místo. V LM se nedostal přes osmifinále kde jej vyřadil Arsenal FC (0:0, 0:2).

Sezony 2008/09 a 2009/10 se v lize umístil vždy na 3. místě. Dne 20. září 2009 v zápase proti Boloni (1:0) [37] vstřelil svůj 50 branku v dresu Rossoneri.

Během sezóny 2010/11 překonal Liedholma (394 zápasů) co se týče počtu odehraných zápasů jako neitalský fotbalista [38]. Sezona je odměněna titulem, což je pro Clarence již pátý titul v kariéře.

Poslední trofej za Rossoneri vyhrává 6. srpna 2011 při vítězství o domácí superpohár proti Interu (2:1) [39]. V lize končí na 2. místě a po skončení sezony oznamuje 21. června prostřednictvím tiskové konference, že po 10 letech končí v AC Milán [40]. Celkem za Rossoneri nastoupil do 432 zápasech a vstřelil 62 branek.

Dne 30. června 2012 podepisuje s brazilským klubem smlouvu na dva roky [41]. Debut si odbyl 22. července proti Grêmiu (0:1) [42]. První branku vstřelil 4. srpna proti Atléticu (2:1) [43].

V následující sezóně 2013 byl jmenován nejlepším hráčem na v lize provincie Carioca a pomohl klubu tuhle soutěž vyhrát. V celostátní lize pak obsadil 4. místo. Nakonec 14. ledna 2014 ukončil fotbalovou kariéru a rozhodl se trénovat klub AC Milán [44]. Za dvě sezony v brazilském klubu odehrál celkem 81 zápasů a vstřelil 24 branek.

• 2× vítěz nizozemské ligy (1993/94, 1994/95)
• 1× vítěz španělské ligy (1996/97)
• 2× vítěz italské ligy (2003/04, 2010/11)
• 1× vítěz nizozemského poháru (1992/93)
• 1× vítěz italského poháru (2002/03)
• 2× vítěz nizozemského superpoháru (1993, 1994)
• 1× vítěz španělského superpoháru (1997)
• 2× vítěz italského superpoháru (2004,2011)
• 4× vítěz Ligy mistrů (1994/95, 1997/98, 2002/03, 2006/07 )
• 2× vítěz evropského superpoháru (2003, 2007)
• 1× vítěz MS klubů (2007)
• 1× vítěz Interkontinentální poháru (1998)

• 1× na MS (1998)
• 3× na ME (1996, 2000 - bronz, 2004 - bronz)

• 2× talent roku (1993, 1994)
• 2× Nejlepší záložník UEFA (1997/98, 2006/07)
• All Stars Team UEFA (2002, 2007)
• All Stars Team ESM (1997)
• člen FIFA 100 [3]

• 1× na APN (2019)

Čestné pořadí žluté hvězdy Paramaribo [69]

Řád Orange Nassau Za sportovní zásluhy a mimořádný společenský závazek (28.4. 2011) [70]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Clarence Seedorf na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Clarence Seedorf na Wikimedia Commons
• (anglicky) Oficiální stránka
• (německy) Fussballdaten.de (statistiky)
• (německy) Transfermarkt.de