Patrick Kluivert

Trenér Louis van Gaal postavil dne 21. srpna 1994 teprve 18letého Kluiverta do zápasu o nizozemský superpohár. V tomto zápase vstřelil svůj první gól za Ajax na konečných 3:0 proti rivalovi z Feyenoordu.[6] Hned ve své první sezóně si vybojoval místo v základní sestavě a v 25 zápasech vstřelil 18 branek, výrazně tak přispěl k zisku mistrovského titulu.[6] Do finále Ligy mistrů 1994/95 naskočil 18letý Kluivert v 69. minutě za Jariho Litmanena a v 85. minutě jedinou brankou zápasu rozhodl toto finálové klání.[7]

V roce 1995 obdržel od italského magazínu Guerin Sportivo cenu Bravo pro nejlepšího mladého fotbalistu Evropy.[8]

Kluivert strávil ve dresu AC Milán jediný rok, během nepříliš povedeného angažmá zaznamenal šest gólů za 24 zápasů.[9]

Kluivert přestoupil do Barcelony z AC Milán na konci srpna 1998, a to za částku 8,75 milionu liber.[10] Stejně jako v Ajaxu, i zde ho trénoval Louis van Gaal. Kluivert podepsal čtyřletou smlouvu. Katalánský klub získal v jeho premiérové sezóně mistrovský titul.[11]

V ročníku 2001/02 se Barcelona umístila v La Lize až čtvrtá, přestože Kluivert a jeho nový partner v útoku Saviola oba patřili mezi čtveřici nejlepších střelců v soutěži.[12] Kluivert zaznamenal 18 branek, o jednu více než Argentinec Saviola. Dalších šest (sedm s předkolem proti Wisle) přidal v rámci Ligy mistrů.[13] V základní skupině dal po jedné brance ve čtyřech zápasech a Barcelona i díky němu postoupila do druhé skupinové fáze. Barcelona se dostala až do semifinále, kde nestačila na Real Madrid.[13]

V další sezóně se Barcelona přes předkolo kvalifikovala do Ligy mistrů, kde ve skupině narazila na Club Brugge, Galatasaray a moskevský Lokomotiv. Kluivert zaznamenal celkem dva góly proti Galatasaray (výhra 2:0) a Lokomotivu (výhra 3:1).[14][15] Šest výher stačilo na postup do druhé skupinové fáze. Ve druhém utkání proti Newcastlu United přispěl brankou k domácí výhře 3:1.[16] Tato branka završila stovku Kluivertových branek ve dresu Barcelony.[17] Další dvě branky dal proti Interu a v odvetě proti Newcastlu.[18] Barcelona postoupila ze skupiny bez porážky a s jedinou remízou.[19] Čtvrtfinálovým soupeřem se stal Juventus, se kterým „Barça“ uhrála remízu 1:1.[20] Ani v odvetě na Camp Nou nenašel Kluivert recept na obranu turínského soupeře, což byla také zásluha obránce Juventusu Paola Montera.[21] Rozhodčí Graham Poll navíc přehlédl faul Liliana Thurama na Kluiverta, po kterém se měla kopat penalta. Po gólech Nedvěda a Xaviho se prodlužovalo a ani v prodloužení si Kluivert nepřišel na gólmana Buffona, jenž chytil obě jeho střely. Po Zalayetově gólu byla Barcelona vyřazena.[22] Oproti tomu ve španělské La Lize Barcelona nezářila a získala až šesté místo. Kluivert byl s 16 góly nejlepším střelcem mužstva.[23]

V ligovém ročníku 2003/04 zaznamenal první gól až proti Realu Betis 9. listopadu při výhře 2:1.[24] Důvěru dostal i pro prosincové El Clásico proti Realu Madrid, na který však Barcelona doma nestačila a prohrála 1:2. Kluivert několik minut před koncem snížil hlavou na 1:2.[25] V 1. kole Poháru UEFA na půdě Matadoru Púchov ve 49. minutě otevřel skóre, slovenské mužstvo však v závěru vyrovnalo na 1:1.[26] Barcelona doma rozstřílela soupeře osmi góly a dosáhla osmifinále, kde padla se Celticem.

Během letních měsíců roku 2004 přestoupil 28letý Kluivert do anglického Newcastle United, který vedl trenér Bobby Robson. Dalšími útočníky v týmu byli Alan Shearer, Craig Bellamy a Shola Ameobi.[27]

Trenér Guus Hiddink jej nominoval na mistrovství světa konané v roce 1998 ve Francii. Startoval v prvním zápase proti Belgii, které skončilo nerozhodně 0:0. Za loket Lorenzu Staelensovi obdržel v 82. minutě červenou kartu.[28] Byl tak suspendován na následující trojici zápasů. Vrátil se pro čtvrtfinále, Nizozemci čelili Argentině. Partnerství s Dennisem Bergkampem přineslo úspěch,[29] góly obou dvou útočníků vedly k výhře 2:1.[30] Skóre semifinálového zápasu Nizozemska proti Brazílii otevřel Ronaldo, Kluivert ale v 87. minutě hlavou vyrovnal na 1:1 po centru Ronalda de Boera. Prodloužení nerozhodlo a tak došlo na penaltový rozstřel, ve kterém uspěla Brazílie. Rozhodující penaltu neproměnil právě de Boer, Kluivert penaltu kopat nešel.[29][31]

Na Euru 2000 Nizozemsko opět spoléhalo na dvojici útočníků Bergkamp-Kluivert.[29] Ve čtvrtfinále proti Jugoslávii se zapsal do historie, vstřelil totiž rovnou čtyři branky při výhře 6:1 nad balkánským soupeřem. Stal se tak prvním hráčem, který vstřelil čtyři branky v jednom zápase v závěrečném evropském turnaji. Kluivert se ale přiznal, že vstřelil pouze tři.[32] Proti Itálii v semifinále byl dobře hlídán Nestou a neproměnil během základní hrací doby penaltu. Penaltový rozstřel pak zvládli lépe Italové.[33]

Kluivert byl součástí základní sestavy při porážce 0:1 se Skotskem v baráži o Euro 2004. Po eskapádě, kdy po zápase navštívil se spoluhráči skotský noční klub,[34] dostal v odvetě namísto něho od trenéra Advocaata příležitost jeho konkurent a útočník Ruud van Nistelrooy. Nistelrooy hattrickem pomohl porazit Skotsko 6:0.[35]

Ačkoli byl nominován na závěrečný šampionát Euro 2004, přednost v útoku v základní sestavě dostával po celý turnaj Nistelrooy.[36] Nizozemsko získalo bronz.

• 3× vítěz nizozemské ligy (1994/95, 1995/96, 2006/07)
• 1× vítěz španělské ligy (1998/99)
• 2× vítěz nizozemského superpoháru (1994, 1995)
• 1× vítěz Ligy mistrů (1994/95)
• 1× vítěz evropského superpoháru (1995)
• 1× vítěz Interkontinentální pohár (1995)

• 1× na MS (1998)
• 3× na ME (1996, 2000 – bronz 2004 – bronz)

• 1× nejlepší střelec ME (2000)
• 1× talent roku (1995)
• 1× Cena Bravo (1995)
• All Stars Team ME (2000)
• člen FIFA 100 [4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Patrick Kluivert na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarkt.com (německy) (anglicky)
• Profil trenéra na Transfermarkt.com (německy) (anglicky)