Gennaro Gattuso

Ve dvanácti letech začal hrát fotbal za klub AC Perugia. První utkání v sezoně 1995/96 10. března proti US Città di Palermo (1:0)[6]. V sezoně 1996/97 s klubem hrál nejvyšší ligu a v ní debutoval 22. prosince proti Boloni (0:0) [7]. Za dvě sezony celkem odehrál 10 utkání a pak odešel zadarmo do Skotského klubu Rangers FC. Odchod nebyl tak snadný, vzhledem k odporu vedoucích klubů AC Perugia. Fotbalista nakonec utekl ze sportovního centra.[8]

Do hlavního města Skotska přichází v dubnu 1997, nemohl hrát dva měsíce, kvůli převodu hráče [9].

Ve Skotské lize se Rino ukázal jako velký bojovník v tvrdé lize který vyhovoval jeho charakteristikám. Debut si odbyl 4. srpna 1997 v ligovém zápase proti Hearts (3-1) a v evropských pohárech 15. září 1997 v utkání Poháru UEFA proti Štrasburku (2:1) [10]. V odvetě vstřelil první branku v dresu Rangers FC, bylo to 30. září, ale zápas skončil (1:2) [11] a tak byli vyřazeni. Stal se idolem skotských fanoušků, dali mu přezdívku Braveheart. Sezóna končí druhým místem v lize a porážkou ve finále v domácím poháru.

Když se rozjíždí nová sezona 1998/99 s novým trenérem Advocaatem na lavičce, je Rino staven do sestavy jako obránce, to se mu nelíbilo a zažádal o přestup [12]. Za klub odehrál celkem 51 zápasů a vstřelil 5 branek.

V říjnu 1998 se Rino vrací do Itálie. Do klubu který sídlí v městě Salerno. V klubu Salernitana Sport byl hvězdou a nejlépe placeným fotbalistou. První zápas odehrál 25. října proti Fiorentině (0:4) [13]. Branku vstřelit nedokázal a také nedokázal klub zachránit od sestupu z ligy (o 1 bod). Za klub odehrál 25 zápasů.

Do klubu Rossoneri je doporučován bývalým hráčem Rossoneri Burianim, který pracuje pro Salernitana Sport. Klub mu přiděluje číslo 8 a na dlouhých 13 sezon jej nosil na dresu AC Milán. I tady se stává velkým oblíbencem u fanoušků. Debutoval 15. září v LM proti Chelsea FC (0:0) [14]. V lize odehrál první zápas 18. září proti AS Bari (1:1) [15]. V polovině sezony nepatří do základní sestavy klubu, Jenže po novém roce 2000 je již stálím členem mužstva. První branku vstřelil 12. února do sítě Boloně (3:2) [16]. Klubu pomohl k třetímu místu v lize. V LM neprošel klub ze skupiny.

Sezonu 2000/01 Rino pomůže klubu jen na šestou příčku v lize a v LM klub končí v osmi finálové skupině. Následující sezoně se klub umístí na čtvrté příčce v lize a v Poháru UEFA dokráčí s klubem do semifinále kde nestačí na německý klub Borussia Dortmund.

V sezóně 2002/03 je pro Rina vítězná. Patří do základní sestavy klubu který vyhrál LM. Ve finále klub zvítězil na penalty nad klubem Juventus FC [17][18]. Vyhrál také domácí pohár proti AS Řím (4:1, 2:2).

Následující sezoně 2003/04 odehraje 33 utkání ze 34 možných v lize a pomáhá klubu vyhrát titul. V sezoně vstřelí i první branku za Rossoneri, stalo se to proti AC Perugia 21. září 2003 [19]. Vítězí i v Evropském superpoháru nad Portem (1:0). Prohrává v domácím superpoháru i v Interkontinentální pohár. V LM je zastaven ve čtvrtfinále španělským klubem Deportivo La Coruňa (4:1, 0:4).

Než se sezona 2004/05 rozběhne, klub vyhrál utkání o domácí superpohár nad Laziem (3:0) [20]. V lize pomáhá klubu k druhému místu. V LM klub podlehl ve finále nad Liverpoolem až na penalty [21][22].

V sezóně 2005/06 skóroval v lize ze 35 utkání 3krát, to byl jeho nejlepší ročník co se týče počtu branek. Rossoneri skončili v tabulce na 3. místě s odečtem 30 bodů za korupci. V LM postoupil s klubem do semifinále, kde jej vyřadil španělský klub FC Barcelona (0:1, 0:0) [23][24]. V prosinci 2006 skončil na 14. místě v kategorii Zlatý míč 2006.

Sezona 2006/07 začala odečtením osmi bodů v lize za korupci. Rino pomohl klubu dosáhnout čtvrtého místa v lize. V LM nastoupil 17. října s kapitánskou páskou proti RSC Anderlecht (1:0) [25]. Za celí ročník vynechal dva zápasy. Klubu pomohl 23. května porazit ve finále Liverpool FC (2:1) [26][27].

Kapitán v roce 2007

Pro Rina i pro Rossoneri byla sezona 2007/08 špatná. Všechno ale začínalo dobře. V létě zvítězili nad Sevillou (3:1) v Evropském superpoháru [28]. A v zimě s klubem ovládl MS klubů [29]. Jenže v lize klub obsadil až pátou příčku, chyběli dva body zaručující LM. V LM vyhrál svou skupinu, ale v osmifinále je vyřadil Arsenal FC (0:0, 0:2).

V roce 2008

Sezona 2008/09 byla pro Rina špatná, protože 7. prosince se při utkání s Catanii zranil (zkřížený vaz v koleni). Další zápas odehraje až 31. května proti Fiorentině (2:0) [30]. Klub končí v lize na třetím místě a v poháru UEFA klub končí již v prvním vyřazovacím kole.

Dne 22. srpna 2009 v lize sehrál proti Sieně (2:1) 400. zápas za Rossoneri [31][32]. Nový trenér Leonardo jej moc během sezony nevyužíval. I když byl zdraví zahrál si jen ve 22 zápasech. I tak pomohl klubu obsadit třetí místo v tabulce. V LM si zahrál jen jednou a to v prvním utkání. Pak sledoval zápasy jen z lavičky a sledoval jak Rossoneri vypadli v osmifinále nad Manchesterem (2:3, 0:4).

Příchod nového trenéra Allegriho v sezóně 2010/11 se Rino dokázal vrátit zpět do základní sestavy. V lize s klubem vyhrál 18. titul pro AC Milán. V ročníku vstřelil svůj poslední branku za Rossoneri. Bylo to dne 14. května 2011 proti Cagliari (4:1) [33]. V LM s klubem vypadl v osmifinále, když nad její síly byl Tottenham (0:1, 0:0). Po prvním zápase byl diskvalifikován UEFA za napadení druhého trenéra Jordana (mimochodem hrál za Milán 1981-1983) [34][35].

Dne 6. srpna 2011 vyhrál s klubem poslední trofej. Bylo v domácím superpoháru nad městským rivalem Interem (2:1) [36]. Dne 9. srpna při utkání v lize proti Laziu, musel opustit hřiště kvůli problémům vidění [37][38]. Následně byla nalezena porucha odtahovacího nervu [39], kvůli čemuž musel pozastavit hráčskou kariéru. Nastoupil až 17. března proti Parmě (2:0) na poslední minutu utkání [40]. Dne 11. května 2012 se Rino po schůzce s Gallianim rozhodl opustit klub AC Milán [41]. Poslední utkání za Rossoneri nastoupil s kapitánskou páskou 13. května proti Novaře (2:1) [42]. Klubu pomohl k druhému místu v tabulce v lize.

Za 13 sezon za klub AC Milán nastoupil celkem k 468 utkání a vstřelil v nich 11 branek.

Novým působištěm se mu stal švýcarský klub FC Sion [43]. Debutoval s kapitánskou páskou 15. července 2012 proti Grasshopperu (2:0) [44]. První branku vstřelil 26. září proti Basileji (1:4) [45]. Dne 25. února 2013 byl Rino jmenován hlavním trenérem klubu [46].

Rino zůstal jako hlavní trenér klubu po dobu jednoho měsíce (jedno vítězství, jedna remíza a dvě porážky). Musel se k němu přidat trenér který má licenci UEFA. Stal se jím Arno Rossini. Dne 13. května byli po porážce 0:5 oba zbaveni trénování [47]. Do konce sezony odehrál celkem 32 utkání a vstřelil jednu branku. Klubu pomohl k šestému místu v lize.

• 2× vítěz italské ligy (2003/04, 2010/11)
• 1× vítěz italského poháru (2002/03)
• 2× vítěz italského superpoháru (2004, 2011)
• 2× vítěz Ligy mistrů (2002/03, 2006/07)
• 2× vítěz evropského superpoháru (2003, 2007)
• 1× vítěz mistrovství světa klubů (2007)

• 3× na MS (2002, 2006 - zlato, 2010)
• 2× na ME (2004, 2008)
• 1× na ME 21 (2000 - zlato)
• 1× na OH (2000)
• 1× na Konfederačním poháru (2009)

• All Stars Team MS (2006)

Zlatý límec pro sportovní zásluhy (23.10. 2006)

Řád zásluh o Italskou republiku (12.12. 2006) z podnětu Prezidenta Itálie [76]