Ciboušov (národní přírodní památka)

Naleziště minerálů na svahu národní přírodní památky Ciboušov

Lokalita Ciboušov je situována na úpatí Krušných hor, nedaleko města Klášterce nad Ohří. Nachází se v nadmořské výšce 425–460 m n. m., 2 km severně až severozápadně od stejnojmenné obce Ciboušov, na jižním svahu hřebenu, který je označován jako Liščí doupě. V blízkosti národní přírodní památky Ciboušov se nachází na temeni Holubího vrchu, v nadmořské výšce 550–577 m n. m., národní přírodní památka Doupňák. Vyhlášena byla rovněž v roce 1983 pro stejný mineralogický význam, tedy pro naleziště jaspisů a ametystů. Národní přírodní památka Doupňák se rozkládá na území o velikosti 12 ha, je tedy více než dvakrát větší, než je rozloha národní přírodní památky Ciboušov. Mezi další významné lokality z hlediska výskytu minerálů, konkrétně bleskového achátu, patří Horní Halže, sousedící s obcí Měděnec.

Název Krušných hor pochází od slova „krušení“ a souvisí s výskytem minerálních rud, především cínu a stříbra, neboť po objevení byly tyto rudy dobývány rozrušováním neboli krušením.[5] Mezi nejvýznamnější naleziště minerálů patří NPP Ciboušov, NPP Doupňák, Horní Halže a jiné.

Křemenné žíly s drahokamovými odrůdami, jaspisy a ametysty, byly v této oblasti nalezeny ve 14. století a jejich těžba probíhala až do 16. století. Těženy byly metr mocné žíly, tvořené fialovými ametysty, jež byly ostře ohraničené, a které na sebe nasedaly v několika vrstvách, a volné dutiny byly vyplněny cihlově a masově zbarvenými jaspisy.

V období středověku, kdy zde probíhala těžba nejintenzivněji, bylo zpracování jaspisů a ametystů velice důmyslné. Nejprve se nechaly hrubé a vylámané balvany rozřezat na tenké destičky o tloušťce 8 až 15 milimetrů. Takto nařezané destičky o různé velikosti byly následně z jedné strany dokonale vybroušeny a vyleštěny. Druhá strana se ponechala neopracovaná. Touto nezbroušenou stranou se vsazovaly drahokamy do připravených lůžek v nahozené omítce a vzniklé spáry se vyplnily štukem.[6]

Těmito minerály nechal Karel IV. vyzdobit kaple hradu Karlštejna (kaple svatého Kříže, kaple svaté Kateřiny) a  svatováclavskou kapli ve svatovítské katedrále na Pražském hradě.[7] Znovu se pokračovalo v těžbě ve století devatenáctém. Dodnes jsou zásahy člověka do krajiny patrné, v podobě odvalů a těžebních rýh.[4] Těžba byla ovšem prokázána až v roce 1982, kdy v této lokalitě provedl archeologický výzkum Petr Machek. Všiml si totiž podoby drahokamových odrůd s kameny, které byly použity k výzdobě katedrály i Karlštejna.[7] Právě z tohoto důvodu bylo území v roce 1982 vyhlášeno za zvláště chráněné. Znovu bylo jako národní přírodní památka zřízeno vyhláškou Ministerstva životního prostředí č. 147/2014 Sb.[8]

Odvaly a těžební rýhy, jež jsou pozůstatkem historické těžby

Nelegální sběr a vykopávání jednotlivých kamenů zejména pro jejich následný prodej je negativním činitelem působícím na území NPP Ciboušova. Sběratelé rozebírají často celé kamenné snosy, provádějí drobné výkopy, mechanicky kameny rozrušují nebo odnášejí celé kamenné bloky pro jejich další zpracování, především v kamenických dílnách.[1]

Cílem ochrany je však zabránit dalšímu vykopávání jednotlivých kamenů a současně i rozbíjení kamenných snosů a tím tedy zachovat zdejší významné mineralogické naleziště. V rámci ochrany tohoto území je zahrnuto i zabezpečení staré těžební rýhy.[1]