Choltice (zámek)

Choltice byly poprvé písemně zmíněny v roce 1285, kdy listinu stvrzující dar Václava II. jeho otčímovi Záviši z Falkenštejna jako svědek podepsal také Beneš z Choltic, pravděpodobně příslušník rodu Sedlnických z Choltic, jemuž tehdy patřila zdejší vodní tvrz. Další majitelé se střídali (patřili mezi ně např. Boubínští z Újezda), tvrz v roce 1469 přečkala vpád uherských vojsk Matyáše Korvína, ale byla poškozena a pak přestavěna na čtvercový zámek s věží. V roce 1541 panství získal Jiří Gerštorf z Gerštorfu, ale kvůli účasti na českém stavovském povstání v letech 1618–1620 bylo jeho potomkům zkonfiskováno. V roce 1623 ho koupil Kryštof Šimon Thun (1582–1635), první z linie Thun-Hohensteinů, která se po bitvě na Bílé hoře usadila v Čechách (za zásluhy ve službách císaře byl také povýšen do hraběcího stavu a získal přídomek Hohenstein).[2] Choltice pak s krátkou přestávkou v letech 1719–1731 patřily tomuto rodu až do roku 1945.[3]

Dědicem Kryštofa Šimona Thuna byl jeho synovec Jan Zikmund Thun (1594–1646), místodržící Českého království, a po něm zdědil Choltice jeho nejmladší syn Romedius Konstantin Thun (1641–1700). Ten rozhodl, aby byl místo již neobyvatelného choltického zámku, přestavěného z někdejší středověké tvrze, vybudován nový zámek. Jako autor návrhu je uváděn Luca di Rossi z Pisy (jinak neznámý, někdy psán jako Rossi de Luca);[1] zámek měl mít podobu čtverce, jehož tři strany měly tvořit budovy a volnou severozápadní stranu nádvoří měla uzavřít mohutná mříž. Dominantou stavby měla být kaple uprostřed jihovýchodního křídla. Stavba byla zahájena v roce 1683, a nejprve byla zbourána větší část starého zámku; zůstala jen část s věží určená jako obydlí purkrabího. Z finančních důvodů byla nakonec stavba ukončena v roce 1695, když byla vystavěna pouze polovina původně projektované budovy.

V roce 1785 převzal Choltice v rámci dělení rodového majetku Jan Nepomuk Thun-Hohenstein (1742–1811), který se stal zakladatelem choltické větve rodu. Po požáru v roce 1795 byl zámek opravován, další úpravy proběhly v letech 1880 a 1904. Zámecká kaple sv. Romedia se stala od roku 1855 choltickým farním kostelem.

Posledním majitelem Choltic z rodu Thun-Hohensteinů byl Leopold Maria (1888–1944). Po roce 1945 byl choltický majetek zkonfiskován podle Benešových dekretů; v roce 1946 bylo na zámek umístěno vlastivědné muzeum, v roce 1947 přibyla ozdravovna mateřských škol, působily tu i tělovýchovné organizace. Od roku 1991 je zámek ve vlastnictví městysu Choltice a zdejší expozice jsou veřejnosti přístupné (2 prohlídkové okruhy: první – kaple a zámek, druhý – muzeum vodníků a černého divadla).[4]

V rámci restitučních řízení po roce 1989 sice syn Leopolda Thuna Berchtold (* 1939) usiloval i o vydání choltického zámku, soud mu ale přiřkl jen část mobiliáře.[5]

K zámeckému areálu patří především hlavní zámecká budova s kaplí sv. Romedia, tzv. starý zámek (Choltice čp. 5) a řada čtyř soch mezi ním a kaplí. Dále od tohoto ústředního prostoru je několik drobnějších objektů: barokní gloriet (v bývalé panské kuchyňské zahradě východně od zámku), studna zvaná Nová Barbora (věžovitá stavba z roku 1888 západně od zámku) a kaplička (z 2. poloviny 19. století) s barokní sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1756 (u silnice severně od zámku). Jihozápadně od budovy zámku přechází nádvoří v přírodně krajinářský park, na který navazuje choltická obora s rybníky; ta je od roku 2013 přírodní rezervací.

Hlavní budova je dvoukřídlá, jednopatrová stavba. Mohutnější západní křídlo má v průčelí do nádvoří arkádovou chodbu (přízemím se dalo projíždět kočárem; na počátku 20. století byla chodba zasklena). Na konci chodby byla v roce 1672 zřízena lékárna pro chudé. Na severním konci východního křídla, v ose původně zamýšlené trojkřídlé dispozice, je umístěna kaple, která od nádvoří poněkud ustupuje dozadu k parku. Vchod do kaple je z nádvoří, zdobí jej toskánské sloupy s balustrádou. Po straně kaple je sala terrena, která byla upravena jako zimní zahrada.[6]

Kaple sv. Romedia, zasvěcená patronu stavitele, byla od začátku pojata do konceptu zámku. Osmiboká stavba s kopulí a lucernou byla původně zastřešena osmibokým jehlanem, který v 18. století nahradila cibulová báň a po požáru v roce 1795 vznikla nynější jednodušší střecha. Kaple má pozoruhodný interiér. Bohatá štuková výzdoba z roku 1695 je od Antonia Nuvoloneho. Na nástěnných malbách se podíleli Johan Steger a Martin Antonín Lublinský. Oltářní obraz je od Johanna Michaela Rottmayra. Neobvyklou součástí výzdoby kaple jsou v patře nad každým druhým oknem sedící postavy osmi „hlavních“ kacířů heretiků s pouty na rukou i nohou: Areios, Šimon Mág, Manes (Mání), Nestorios, dva čeští kacíři Jan Hus a Jeroným Pražský a reformátoři Luther a Kalvín.

Starý zámek je nevelká dvoukřídlá přízemní budova v severovýchodní části zámeckého nádvoří s válcovou nárožní věžičkou, barokně upravený zbytek bývalého renesančního zámku (v letech 2011–2013 proběhla rekonstrukce).[7] Na budově je pamětní deska básníka Bohdana Jelínka (1851–1874), který tu žil.

Před zámkem jsou na podstavcích umístěny čtyři vrcholně barokní pískovcové sochy z počátku 18. století v životní velikosti: sv. Agáta, sv. Cecilie, sv. Florián, sv. Václav.

Na místě bývalé barokní zahrady západně od prostoru nádvoří je přírodně krajinářský park, který pak směrem na jih a západ od zámku za potokem Struha (je nazýván také Zlatý potok) přechází v rozsáhlou oboru se třemi rybníky, zmiňovanou již v 16. století.

V parku východně od nádvoří zámku jsou dva památné platany javorolisté.[8] Na náměstíčku, od něhož se přichází k zámku, je sloup Nejsvětější Trojice z konce 18. století. Na choltickém hřbitově je novorománská kaple – rodinná hrobka Thun-Hohensteinů z roku 1873 od architekta Františka Schmoranze.

• 
  Zámek na kresbě z roku 1811
• 
  Pohled z nádvoří na západní křídlo
• 
  Socha sv. Agáty
• 
  Barokní lékárna
• 
  Sala terrena
• 
  Detail výzdoby kaple sv. Romedia
• 
  Cesta od zámku k oboře
• 
  Gloriet