Chlordifenylfosfin

Chlordifenylfosfin je organická sloučenina se vzorcem (C6H5)2PCl, zkracovaným do podoby Ph2PCl. Jedná se o bezbarvou kapalinu se zápachem podobným česneku, zachytitelným i při koncentracích v řádu 10−7 %. Používá se na zavádění skupin Ph2P do sloučenin, například při tvorbě ligandů.[2] Podobně jako ostatní halogenfosfiny reaguje Ph2PCl s mnoha nukleofily, jako je voda, a také je snadno oxidovatelný, dokonce i na vzduchu.

Chlordifenylfosfin

Strukturní vzorec

Model molekuly

Obecné
Systematický název chlorid difenylfosforitý
Funkční vzorec (C6H5)2PCl
Sumární vzorec C12H10PCl
Vzhled bezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS 1079-66-9
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 214-093-2
PubChem 66180
SMILES ClP(c1ccccc1)c2ccccc2
InChI 1S/C12H10ClP/c13-14(11-7-3-1-4-8-11)12-9-5-2-6-10-12/h1-10H
Vlastnosti
Molární hmotnost 256,09 g/mol
Teplota varu 320 °C (593 K)
Hustota 1,229 g/cm3
Rozpustnost ve vodě reaguje
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
rozpustný v ethanolu a tetrahydrofuranu
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
rozpustný v benzenu a etherech
Bezpečnost

GHS05

GHS07
[1]
H-věty H290 H302 H314 H318 H412[1]
P-věty P234 P260 P264 P270 P273 P280 P301+312 P301+330+331 P303+361+353 P304+340 P305+351+338 P310 P321 P330 P363 P390 P404 P405 P501[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výroba a reakce

Chlordifenylfosfin se vyrábí z benzenu a chloridu fosforitého. Benzen reaguje s chloridem fosforitým za teploty kolem 600 °C, čímž se vytváří dichlorfenylfosfin (PhPCl2) a HCl. Redistribucí plynného PhPCl2 za vysoké teploty vzniká poté chlorodifenylfosfin.[2][3]

2 PhPCl2 → Ph2PCl + PCl3

Lze také použít redistribuční reakci, kde jsou výchozími látkami chlorid fosforitý a trifenylfosfin:

PCl3 + 2 PPh3 → 2 Ph2PCl

Chlordifenylfosfin se hydrolyzuje na difenylfosfinoxid. Redukcí sodíkem vzniká tetrafenyldifosfin:

2 Ph2PCl + 2 Na → [Ph2P]2 + 2 NaCl

Použití

Chlorodifosfin se, podobně jako další chlorfosfiny, používá na přípravu různých fosfinů. Často se přitom nechává reagovat s Grignardovými činidly:[3]

Ph2PCl + MgRX → Ph2PR + MgClX

Fosfiny vytvořené reakcemi s Ph2PCl mohou dále reagovat, výsledné produkty mohou být využity například jako pesticidy (například EPN), stabilizátory plastů (Sandostab P-EPQ), katalyzátory a zpomalovače hoření (sem patří mimo jiné cyklický anhydrid kyseliny fosfinokarboxylové), díky čemuž je Ph2PCl významným průmyslovým meziproduktem.[2][3]

Příprava difenylfosfidových sloučenin

Chlordifenylfosfin se používá k přípravě difenylfosfidu sodného reakcí se sodíkem v 1,4-dioxanu.[4]

Ph2PCl + 2 Na → Ph2PNa + NaCl

Difenylfosfin lze získat reakcí Ph2PCl a hydridu lithno-hlinitého; ten se obvykle používá v přebytku.

[5]

4 Ph2PCl + LiAlH4 → 4 Ph2PH + LiCl + AlCl3

Ph2PNa i Ph2PH se také používají na přípravu fosfinových ligandů.

Charakterizace

Čistota Ph2PCl se často zkoumá pomocí 31P NMR spektroskopie.[6]

Sloučenina31P chemický posuv

(ppm vs 85% H3PO4)

PPh3−6
PPh2Cl81,5
PPhCl2165
PCl3218

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chlorodiphenylphosphine na anglické Wikipedii.

  1. https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/66180
  2. Quin, L. D. A Guide to Organophosphorus Chemistry; Wiley IEEE: New York, 2000; pp 44-69. ISBN 0-471-31824-8
  3. Svara, J.; Weferling, N.; Hofmann, T. "Phosphorus Compounds, Organic," In 'Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 7th ed.; Wiley-VCH: 2008; DOI:10.1002/14356007.a19_545.pub2; Accessed: February 18, 2008.
  4. Jackson W. Roy; R. J. Thomson; M. F. MacKay. The Stereochemistry of Organometallic Compounds. XXV. The Stereochemistry of Displacements of Secondary Methanesulfonate and p-Toluene-sulfonate esters by Diphenylphosphide Ions. X-ray Crystal Structure of (5α-Cholestan-3α-yl)diphenylphosphine Oxide. Australian Journal of Chemistry. 1985, s. 111–118. DOI 10.1071/CH9850111.
  5. Valeria A. Stepanova; Valery V. Dunina; Irina P. Smoliakova. Reactions of Cyclopalladated Complexes with Lithium Diphenylphosphide. Organometallics. 2009, s. 6546–6558. DOI 10.1021/om9005615.
  6. O. Kühl "Phosphorus-31 NMR Spectroscopy" Springer, Berlin, 2008. ISBN 978-3-540-79118-8
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.