Chlorid fosforitý

Chlorid fosforitý je sloučenina fosforu a chloru s chemickým vzorcem PCl3. Je nejvýznamnějším ze tří chloridů fosforu. Důležitý je hlavně pro chemický průmysl, používá se při výrobě organických sloučenin fosforu pro širokou škálu aplikací.

Chlorid fosforitý

Vzorec

Kapalná forma

Obecné
Systematický název chlorid fosforitý
Anglický název Phosphorus trichloride
Německý název Phosphortrichlorid
Sumární vzorec PCl3
Vzhled bezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS 7719-12-2
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 231-749-3
Indexové číslo 015-007-00-4
PubChem 24387
UN kód 1809
Číslo RTECS TH3675000
Vlastnosti
Molární hmotnost 137,33 g/mol
Teplota tání −93,7 °C
Teplota varu 75,3 °C
Hustota 1,85 g/cm³ (−95 °C)
1,576 g/cm³ (18 °C)
1,574 g/cm³ (21 °C)
Index lomu 1,516 (14 °C)
1,512 15 (25 °C)
Kritická teplota Tk 290 °C
Kritická hustota 0,520 g/cm3
Rozpustnost ve vodě hydrolýza
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
alkoholy (reaguje)
ethery
kapalný fluorovodík
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
tetrachlormethan
kapalné uhlovodíky
sirouhlík
Relativní permitivita εr 3,72 (18 °C)
3,47 (22 °C)
3,43 (25 °C)
Tlak páry 29,3 kPa (0 °C)
Měrná magnetická susceptibilita −5,82×10−6 cm3 g−1
Ionizační energie 9,91 eV
Povrchové napětí 29,3 mN/m (0 °C)
21,9 mN/m (75 °C)
Struktura
Tvar molekuly trigonální pyramida
Dipólový moment 2,6×10−30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −306,4 kJ/mol (plyn)
−306,4 kJ/mol (kapalina)
Entalpie varu ΔHv 346,7 J/g
Standardní molární entropie S° 311,7 J K−1 mol−1 (plyn)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −260,5 kJ/mol (plyn)
−286,3 kJ/mol (kapalina)
Izobarické měrné teplo cp 0,540 J K−1 g−1
Bezpečnost

GHS05

GHS06

GHS08
[1]
Nebezpečí[1]
H-věty H330 H300 H373 H314 EUH014 EUH029
R-věty R14 R26/28 R35 R48/20
S-věty (S1/2) S7/8 S26 S36/37/39 S45
NFPA 704
0
4
2
W
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chemické vlastnosti

Oxidační číslo fosforu v PCl3 se obvykle označuje jako +3, chloru jako −1. Reaktivita v zásadě tomuto stavu odpovídá.

Redoxní reakce

PCl3 je prekurzorem jiných sloučenin fosforu, podléhá oxidaci na chlorid fosforečný (PCl5), thiochlorid fosforečný (PSCl3) nebo oxychlorid fosforečný (POCl3).

Při průchodu elektrického výboje směsí par PCl3 a vodíku se tvoří vzácný chlorid fosforu, tetrachlordifosfan (P2Cl4).

Bezpečnost

PCl3 je toxický, v koncentraci 600 ppm usmrcuje už za několik minut.[2] Evropská směrnice 67/548/EEC ho označuje jako vysoce toxický a žíravý.

Hydrolýzou, a to i při kontaktu s kůží a sliznicemi (včetně dýchacího ústrojí a očí), vznikají kyseliny chlorovodíková, fosforečná a fosforitá. Výsledkem je silné podráždění, při vyšších koncentracích poleptání sliznic a kůže. Může se vyvinout plicní edém, někdy s prodlevou až 36 hodin. Při otravě se objevuje také mírná leukocytóza, neutrofilie a zvýšená sedimentace červených krvinek. Systémově se projevuje hyperfosfatáza, hypokalcémie a metabolická acidóza (výsledek vstřebání kyseliny fosforečné z rozkladu chloridu fosforečného).[3]

Reakcí s alkoholy vytváří silné nervové jedy, které by šly zařadit do skupiny látek typu novičok.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Phosphorus trichloride na anglické Wikipedii.

  1. Phosphorus trichloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
  2. A. D. F. Toy, The Chemistry of Phosphorus, Pergamon Press, Oxford, UK, 1973.
  3. Phosphorus trichloride – UK PID Monograph

Literatura

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.