Chlodvík IV.

Chlodvík byl při svém nástupu na trůn nezletilý, takže jeho matka se ujala regentství, ale skutečnou moc ve franské říši držel Pipin II.[2][7] Jeho nezletilost byla na úkor snah jeho otce, který chtěl posílit královskou moc a byla důležitým faktorem při úpadku merovejské dynastie.[8] Své sídlo měl Chlodvík v Compiègne.[9]

Z Chlodvíkových listin bylo devět upraveno a zveřejněno. Čtyři z nich jsou záznamy o placitě (veřejné soudní shromáždění) konaných za přítomnosti krále. Hlavním tématem kroniky Annales Mettenses priores je vzestup Pipina II. a jeho dynastie, přesto si Chlodvíkova vláda udržela důležitost královského dvůra. Jeho placitu ve Valenciennes v roce 693 se zúčastnilo dvanáct biskupů, dvanáct vir illustris (senátoru či slavných mužů), včetně Nordeberta, majordoma neustrijského paláce, devět hrabat a mnoho dalších úředníků. Budoucí majordomus neustrijského paláce Ragenfrid u Chlodvíka sloužil jako domesticus. Také Warno, neustrijský falckrabě za krále Chilpericha II., svou kariéru zahájil u Chlodvíkova královského dvora.[10]

Chlodvík v roce 692 klášteru Saint-Denis potvrdil právo vybírat mýtné v Marseille, což byla vymoženost, kterou mu poskytl Dagobert I.[11][12] Rovněž klášteru Saint-Médard v Soissons poskytl palác, který se stal hlavním sídlem bývalého majordoma Ebroina.[13]

Anonymní pokračovatel Fredegarovy kroniky Chlodvíkovi IV. věnoval pouhé dvě věty: Král Theuderich zemřel ... a jeho malý syn Chlodvík byl vybrán, aby jej následoval jako krále. Netrvalo však dlouho a král Chlodvík onemocněl a zemřel poté, co vládl čtyři roky.[14] Zemřel v roce 694[1] nebo 695.[4] Jeho nástupcem se stal jeho bratr Childebert III., který ve vládě dosáhl většího uznání než Clodvík IV..

Krátká vláda Chlodvíka III. bývala vnímána jako uzurpace a proto byla ignorovaná, proto je Chlodvík IV. někdy označován jako Chlodvík III.[15]