Ragenfrid

Ragenfrid také Ragenfred, Raganfrid či Ragamfred (? - 731) byl majordomus paláce Neustrie[1] a Burgundského království od roku 715, kdy majordomát obsadil po smrti Pipina II. Prostředního až do roku 718, kdy se úřadu i vlády nad celým franským královstvím zmocnil Karel Martel.

Ragenfrid
majordomus Neustrie a
Burgundského království
Ve funkci:
715  718
PanovníkDagobert III.
Chilperich II.
JmenovánDagobert III.
PředchůdcePipin II. Prostřední
NástupceKarel Martel
Vojenská služba
Bitvy/válkyBitva u Compiègne (714)
Bitva u Kolína nad Rýnem (716)
Bitva u Vinci (716)
Bitva u Amblève (716)
Bitva u Soissons (718)

Narození7. století
Úmrtí731
NárodnostFrankové
Země Franská říše
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jeho původním centrem moci byl Vexin, historický kraj na severozápadě Francie. Fránský král Dagobert III. ho po smrti Pipina II. jmenoval majordomem proti Theudoaldovi, vnukovi a dědici Pipina II., kterého si do úřadu majordoma prosadila Plektruda, vdova po Pipinovi. O majordomát usiloval i Karel Martel, Pipinův syn z druhého manželství. Tato situace v zemích fránského království vyvolala povstání a boj o nástupnictví.

Boje o moc

V roce 716 Ragenfrid a Dagobertův nástupce, franský král Chilperich II. společně vedli boje v centru Pipinovské moci.[2] V bitvě poblíž Kolína nad Rýnem se spojili s Dagobertovým nepřítelem Radbodem, králem Fríska a porazili svého rivala Karla Martela.[3][4] V obleženém Kolíně, pak přinutili Plektrudu vzdát se královské pokladnice i nároku jejího vnuka Theudoalda na majordomát, zároveň Plektruda uznala Chilpericha II. králem Franků.[5] Po prohrané bitvě se Karel Martel nevzdal a jmenoval merovejským králem Austrasie Chlothara IV. Toto se nelíbilo Ragenfridovi, ani Chilperichovi a tak se spojili s Odonem Akvitánským, vévodou nezávislého Akvitánského vévodství.[6] Tato koalice v roce 716 vyrazila proti Karlovi Martelovi, ale byla poražena v bitvě u Amblève, severně od Sankt Vithu, v březnu 717 v bitvě u Vincy poblíž Cambrai a poté v roce 718 v bitvě u Soissons.[7] Po prohraných bitvách Ragenfrid ztratil svou moc a uprchl do Angers. V roce 719 Karel Martel sice formálně uznal králem Chilpericha II., ale kontrolu i moc nad územím Franské říše si ponechal. Ragenfrid se vzdal a v roce 720 byl zbaven úřadu majordoma, ponechány mu byly jen pozemky v Anjou. V roce 724 se Neustrijci pod vedením Ragenfrida vzbouřili, ale byli snadno poraženi. Ragenfrid zemřel v roce 731.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ragenfrid na anglické Wikipedii.

  1. ŠEMBERA, František. Dějepis všeobecný: Dějiny středověké s.23 [online]. J. Otto, 1879 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online.
  2. MOMBERT, Jacob Isidor. A History of Charles the Great (Charlemagne). :Kalifornská univerzita v Berkeley: D. Appleton, 1888. 564 s. Dostupné online. S. 19. (anglicky)
  3. POWELL, John; MOOSE, Christina J.; WILDIN, Rowena. Magill's guide to military history. Pasadena, Calif.: Salem Press, 2001. 780 s. ISBN 9780893560164. (anglicky)
  4. WRIGHT, Thomas. The History of France: From the Earliest Period Fo the Present Time. Londýn: London Print. and Publishing Company, 1856. 904 s. Dostupné online. Kapitola Exploits of Charles, s. 717. (anglicky)
  5. COOKSEY, Robin Lee. The Eastern Bear. [s.l.]: Lulu.com Dostupné online. ISBN 9780359949045. (anglicky)
  6. ; AUTHORS, Multiple; SHOWALTER, Dennis. Medieval Wars : 500 - 1500. London: Amber Books Ltd, 2012. 128 s. ISBN 9781782741190. (anglicky)
  7. ROBERTSON, James Craigie. History of the Christian Church: A. D. 590-1122 [online]. Harvardova univerzita: J. Murray, 1862 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Předchůdce:
Theudoald
majordomus Neustrie
714717
Nástupce:
Karel Martel
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.