Chlodvík III.

Základním zdrojem informací o Chlodvíkovi III. je Passio Leudegarii (popis mučednictví biskupa Leodegara).[3] Po smrti Childericha II. se v Austrasii vytvořila aristokratská skupina, ke které se připojil také bývalý majordomus Ebroin. Tato skupina jmenovala králem Austrasie Chlodvíka III. o kterém prohlašovali, že je synem Chlothara III., syna Chlodvíka II. a požadovali jeho uznání i opoziční stranou. Uznání Chlodvíka požadovali i od biskupa Leodegara z Autunu a tvrdili, že jeho král Theuderich III. je neprávoplatný. Vláda Chlodvíka III. trvala přibližně od září 675 do června 676.[4] S pomocí legitimního merovejského panovníka se chtěl Ebroin zmocnit svého ztraceného úřadu majordoma a tím získat i pravomoc k vydávání právně závazných rozkazů (praecepta) a královských předvolání, jejichž prostřednictvím chtěl naverbovat armádu.[3] O generaci později stejného triku využil Karel Martel, když si v roce 717 úřad zlegalizoval dosazením merovejského krále Chlothara IV.[5] Když Ebroin úřad majordoma získal, s pomocí armády se na podzim roku 675 zmocnil královské pokladnice. Jakmile získal kontrolu nad pokladnicí, stáhl svou podporu Chlodvíka III. a někdy mezi 2. dubnem a 30. červnem 676 Austrasiané na trůn dosadili Dagoberta II.

O dalším osudu Chlodvíka III. se nedochovaly žádné zdroje.[2] Existuje několik mincí, které jsou připisovány krátké vládě Chlodvíka III. Je mezi nimi i zlatý tremissis nesoucí jméno CHLODOVIO RIX a jméno peněžníka Eborina.[6][7] Ačkoli je možné, že mince byly ražené za Chlodvíka IV.

Obvykle se předpokládá, že Chlodvík byl chlapec nedynastického původu, využitý jen v mocenském boji. Podle Margarety Weidemannový, se jednalo o nemanželského syna Chlothara III.[4]