Chellah

Féničané zřídili hned několik kolonií v místech, kde se dnes nachází stát Maroko. Usídlení podél břehů řeky Bou Regreg bylo známé jako Shalat. Později bylo pod kontrolou Kartága.

Římané zde později vybudovali vlastní město Sala téměř na stejném místě. Římské město bylo podle Ptolemaia zváno Sala. Podle archeologických nálezů zde stálo město s typickou římskou architekturou; stála zde císařská cesta, Decumanus Maximus, fórum a vítězný oblouk. Sala byla centrem křesťanství již od 2. století

Římský hřbitov byl poté ve městě Latin.

Jedna ze dvou hlavní římských silnic v Mauretania Tingitana spojovala přes Atlantik města Iulia Constantia Zilil (Asilah), Lixus (Larache) a kolonii Sala. Další cesty byly pravděpodobně budovány směrem na jih, ze Saly do dnešní Casablanky, v té době zvané Anfa. Římané měli dvě hlavní přístavní města u Atlantiku na březích provincie; u kolonie Sala a města Lixus. Přístav Sala (dnes již neexistující) byl využíván pro obchodní lodě a byli zastávkou před Anfaou (Casablancou) a Insula Purpuraria (ostrov Mogador)

Sala náležela Římanům i po velkém rozpadu říše ve 4. století. Byla okupována římskými legionáři, stejně jako většina území kolonie Mauretania Tingitana. Římská vojska pobývala na tomto území až do konce 5. století. Archeologické nálezy z dob Vizigótů a Byzance byly také nalezeny v okolí Saly, čímž byl prokázán kontakt mezi Salou a Římskou říší a také byla důležitá při vzniku Byzantské říše během 7. století

Sala nadále existovala jako město, kde ji spravovali křesťanští Berbeři. V 7. století, kdy místo dobyli muslimští Arabové, však byla víceméně zničená. Byzantský guvernér této oblasti, hrabě Julián, kapituloval ve prospěch Uqba ibn Nafi v roce 683. Okolo roku 1030 byla Sala centrem rodiny Banu 'Ašhara. Po zániku Umájovské dynastie v roce 1031, obsadili Maghreb (dnešní Tunisko, Alžírsko a Maroko) Almoravci a vystavěli ve Sale nové budovy. Vybudovali na místě staré mešity Velkou mešitu v roce 1196.

V roce 1147 byli Almoravci sesazeni berberskými Almohady, kteří využili toto místo jako pohřebiště králů. Ve 13. století pak bylo vybudováno velké pohřebiště; muslimské centrum s mešitou, minaretem a královskými hrobkami bylo vybudováno v roce 1284 Abu Yusuf Yaqub ibn Abd al-Haqqem. Vysoký minaret dnes již zničené mešity stále stojí. Nedaleko minaretu je hrobka marínovského vládce Abu al-Hasan Ali ibn Othmana, známého jako Černý sultán.

Většina budov na tomto místě bylo zničeno v roce 1755 během Lisabonského zemětřesení. Místo se poté stalo zahradami a turistickou atrakcí. Dnes je součástí metropole Rabat.