Burgundský stát

Vedle moderních označení historiků jako jsou „Burgundský stát“, „Burgundské státy“ (francouzsky États bourguignons), „Burgundská unie“, „Burgundská říše“ (nizozemsky Bourgondische Rijk), „Burgundské společenství“, „Burgundsko-vlámský“, „Burgundsko-nizozemský“ stát apod. bývá tato monarchie (svazek mnoha státních útvarů) obecněji označována jako „Valoiské Burgundsko“ nebo nadneseně „Třetí Burgundské království“, což vedle vysokých ambicí má konstatovat i tu skutečnost, že co do velikosti se celkové území burgundských vévodů plně vyrovnalo předchozím burgundským královstvím. Kdysi bývalo Burgundsko královstvím a snad právě proto hodlali vévodové na tuto tradici navázat, případně na starou Lotharingii.

Filip II. Smělý od neznámého autora

Po smrti Václava Lucemburského zdědil burgundský vévoda Filip III. Dobrý Brabantsko a Limbursko. V roce 1411 zdědila Lucemburské vévodství Eliška Zhořelecká, jelikož jí ho odkázal její strýc Zikmund Lucemburský, protože nebyl schopný je vyplatit.

Ta roku 1441 uzavřela dohodu s burgundským vévodou Filipem III. Dobrým, která ho zmocňovala ke zdědění Lucemburska po její smrti a okamžitému převzetí administrativy nad vévodstvím. Filip souhlasil, ale nehodlal na dědictví čekat a o dva roky později nařídil proti jejímu území noční útok a převzal jej ihned. Eliška byla ze země vypovězena. Lucembursko se tak stalo součásti držav burgundských Kapetovců z rodu Valois.

Vévoda Karel Smělý syn Filipa III. Dobrého a Isabely Portugalské, dále rozšířil moc a území burgundského vévodství. Jeho snem bylo vytvořit z Burgundska a dalších svých území samostatné království nezávislé na Francii. Za tímto účelem podobně jako jeho otec utvořil koalici s Anglií proti francouzskému králi Ludvíkovi XI.

Francie roku 1477, burgundské državy žlutě

V rámci rozšiřování svého panství a hlavně spojením svých držav, které rozdělovalo Lotrinské vévodství, vedl válku proti spojencům Ludvíka Švýcarům a Ludvíkovi věrným šlechticům sídlícím poblíž švýcarských hranic. Dočasně získal Lotrinské vévodství vévody Reného s hlavním městem Nancy, tak byly dočasně spojeny roztroušené burgundské državy, jenže lotrinský vévoda René zanedlouho uspěl v pokusu získat zpět Lotrinsko a burgundský vévoda o něj přišel. Karel Smělý hodlal získat Lotrinsko zpět, ale zemřel na bitevním poli 5. ledna 1477 v bitvě u Nancy, kdy si lotrinský vévoda René sebou přivedl jeho nepřátele: najal švýcarskou pěchotu a připravil tak Karlovi před hradbami města drtivou porážku, jež vévodu stála život (znovu se nechal překvapit a jeho armáda se opět rozutekla). Po jeho smrti se personální unie začala zvolna rozpadat a spolu s ní i sen po obnově království.

Jeho dcera Marie se po otcové smrti stala burgundskou vévodkyní a podle dohody se provdala za císařova syna Maximiliána Habsburského. Práva na burgundské dědictví museli mladí manželé hájit zejména proti nárokům francouzského krále Ludvíka XI. a jeho nástupců, kteří je považovali za odumřelé léno. Uhájit všechny rozsáhlé Karlovy državy pro potomky se nepodařilo.

Podle mírové smlouvy v Senlis 1493 bylo burgundské vévodství rozděleno:

• Picardie a vévodství burgundské připadly Francii,
• Burgundské hrabství (burgundská část na východ od řeky Saone) a nizozemské státy získali Habsburkové.

Zároveň od té doby probíhá spor mezi francouzskými Kapetovci a Habsburky o to, komu má náležet titul vévody burgundského.

• erb, symbol:
• 
  Filip II. Smělý
• 
  Jan I. přidává znak Flander
• 
  od Filipa III. po Marii, přidáno Brabantsko a Limbursko
• 
  Filip I. Sličný
• 
  Karel V.
• 
  červený ondřejský kříž známý jako burgundský kříž
• 
  ondřejský kříž v dřevěné podobě a se zlatým rounem

• vlajky:
• 
  vévodský prapor s heraldickými znaky Burgundska, Brabantska, Limburska a Flander
• 
  prapor s ondřejským křížem na počest skotských žoldnéřů, později převzat nizozemskými a španělskými vojsky
• 
  varianta s ondřejským křížem a zlatým rounem