Budíškovice

Obec leží na mírně zvlněném dně výběžku Jemnické kotliny, před úpatím jihozápadního svahu Slatinských kopců. Krajinnou dominantou je vrch Bába 665 m n. m., nejvyšší vrch jižní části Brtnické vrchoviny a sedlem oddělená, nižší Zelená hora 619 m n. m. K jihu navazuje ještě Zadní hora 609 m n. m. Zalesněná Bába se vyznačuje širší vrcholovou plochou a strmě spadajícími svahy, přičemž západní svahy k údolí Vápovky jsou strmější. Severně od obce se před úpatím Slatinských kopců zvedá izolovaný vršek Petrovec 585 m n. m., známý jako vyhlídkový bod. (M. Hrádek).[4]

Sousedními obcemi sídla jsou Lomy, Báňovice, Hříšice, Dobrohošť, Dačice, Třebětice, Horní Slatina, Staré Hobzí, Budeč, Jemnice, Pálovice a Chotěbudice.

V historických pramenech se k roku 1353 uvádí Ctibor z Budíškovic, roku 1356 je zde uváděn Bernard z Budíškovic. V 15. století drželi ves páni z Hradce jako zeměpanské léno. Teprve král Vladislav II. osvobodil Budíškovice a Novou Ves z manství roku 1492 Jindřichovi z Hradce, který roku 1496 zapsal obojí statek Janovi ze Zahrádek, který je zde uváděn k roku 1508. Rod Zahrádeckých ze Zahrádek a na Hobzí držel Budíškovice v 16. století. Václav ze Zahrádek nechal také postavit po roce 1570 v Budíškovicích jako nové středisko panství renesanční zámek. Roku 1585 zapsal do desek zemských Arnošt Zahrádecký ze Zahrádek a na Krhově své manželce Alžbětě Višňovské z Petrovce a na Budíškovicích své zboží zámek Červený Hrádek se dvorem, ves Hrádek, ves Jersice, půl vsi Vnorovic, pustou ves Osetkovice, pustou ves Zahrádky a pustou ves Dvořiště se vším příslušenstvím. Václav Zahrádecký ze Zahrádek a Hrádku na Budíškovicích byl nejvyšším hofrychtéřem a významným členem moravské stavovské obce, kdy se účastnil různých jednání zemských stavů, např. s Rudolfem II. Po Václavově smrti v roce 1610 dědila ves dcera Krescencie, provdaná za Kryštofa z Říčan, kterému přinesla věnem nejprve roku 1601 Červený Hrádek a roku 1611 Budíškovice.[4]

V roce 1662 koupil Budíškovice Maxmilián Leopold svobodný pán Cantelrno, jemuž se podařilo zaokrouhlit panství přikoupením statku Horní Slatina. Tento majitel přestavěl koncem 17. století v budíškovický zámek do barokní podoby. Pozdější majitelka statku Marie Ludovice svobodná paní z Cantelma však statek zadlužila. Byla zde nejprve nařízena administrace panství zemským tribunálem a poté prodej v dražbě. Roku 1745 byly Budíškovice ve veřejné dražbě prodány spolu s Červeným Hrádkem a Horní Slatinou hraběti Felixi Sobkovi z Kornic. Sobek roku 1760 prodal Budíškovice polnímu maršálkovi hraběti Františku Václavu Wallisovi, majiteli Moravských Budějovic. Wallisové používali Budíškovice jako své letní sídlo, které bylo rozšířeno roku 1789 přikoupením statků Budeč a Horní Slatina. Koncem 19. století provedli Wallisové v Budíškovicích v zámku některé úpravy, z nichž nejvýznamnějším bylo zřízení osmiúhlého schodišťového přístavku na nádvoří. V rodě Wallisů zůstaly Budíškovice jako panství do roku 1849, potom už jen jako velkostatek do roku 1945, kdy byl majitelce Anně Marii Schaffgotschové zkonfiskován.[4]

Před třicetiletou válkou bylo v Budíškovicích 34 usedlostí, z toho zůstalo za války osazeno 28 a 6 zpustlo. Podle vceňovacího operátu žilo roku 1843 v Budíškovicích 481 obyvatel, z toho 244 mužů a 237 žen v 67 domech a 118 domácnostech. Desátky se odváděly panství Budíškovice. Na týdenní sobotní trhy se z Budíškovic jezdilo do Dačic. V roce 1850 měla 511 obyvatel. Do roku 1849 byly Budíškovice sídlem stejnojmenného panství ve Znojemském kraji.[4]

Po osvobození v květnu 1945 náležely pod Okresní národní výbor v Dačicích a od roku 1949 v jeho rámci pod nově vzniklý Jihlavský kraj.Toto začlenění trvalo až do poloviny roku 1960, kdy byly Budíškovice po územní reorganizaci s moravským Dačickem začleněny pod správní okres Jindřichův Hradec a Jihočeský kraj, což trvalo až do zrušení Okresního úřadu v Jindřichově Hradci koncem roku 2002. V roce 1976 byla v rámci integrace obcí sloučena pod Budíškovice obec Vesce. Od roku 2003 spadají pod pověřený Městský úřad v Dačicích v samosprávném Jihočeském kraji.[4]

Zdejší škola byla zřízena roku 1788 a stávala původně v panské zahradě u č. 57, roku 1813 na místě bývalé kovárny a roku 1893 byla přestavěna. Počátkem 20. století měla 1 třídu. V roce 1979 zde byla škola zrušena a žactvo bylo převedeno do Budče. Roku 1990 byla škola obnovena, v současné době je zde 1. až 5. ročník základní školy.[4]

Obec Budíškovice se skládá ze čtyř částí na čtyřech katastrálních územích.

• Budíškovice (i název k. ú.)
• Manešovice (i název k. ú.)
• Ostojkovice (i název k. ú.)
• Vesce (k. ú. Vesce u Dačic)

Katastrální území Ostojkovice leží na odděleném území a tvoří tak exklávu obce

• Na místě tvrze barokní zámek z konce 17. stol. se starším renesančním jádrem, dostavby z konce 19. století. Jednopatrová čtyřkřídlá budova s arkádami kolem čtvercového dvora, v severním křídle kaple. Uprostřed nádvoří šestiboká kamenná kašna s letopočtem 1697. Kolem zámku zřízen v 18. století park a také obora se vzácnými druhy stromů.  
• Pod zámkem socha sv. Jana Nepomuckého z 1. čtvrtiny 18. století.  
• Při domě čp. 88 výklenková kaple z 1. pol. 19. století.  
• Kamenná boží muka v polích k Horní Slatině. 
• Pamětní kámen z roku 1797 v lese Zavadilka.  
• Pomník padlým v první světové válce. 

• Budíškovice a jejich přilehlé části
• 
  Zámek Budíškovice
• 
  Vesce kaplička
• 
  Vesce stavení
• 
  Vesce štít domu