Manešovice

Obec leží v plošinaté krajině severního výběžku Jemnické kotliny, při východním úpatí nižší zalesněné skupiny hřbetu Třebětických kopců. Nejvyšší je Zadní hora 607 m n. m. v severní části. Hřbet je budován pruhem odolnějších kvarcitických rul. Výška plošin v okolí obce dosahuje asi 500 m n. m. (M. Hrádek)

Ves je patrně před kolonizačního původu. První písemná zmínka o Manešovicích je z roku 1378 (uváděn je také rok 1365[5]), kdy Velislav z Manešovic prodal třetinu svého svobodného dvora synovi Vavřin­covi. Zbytek vsi už tehdy patřil k bílkovskému panství, patrně již před r. 1348. Ves pak sdílela osudy bílkovského zboží a od roku 1610 dačického panství až do roku 1849. Vedle vsi byl v Manešovicích také svobodný dvůr. Později se i tento dvůr stal součástí dačického velkostatku. Manešovice pak sdílely od roku 1610 osudy dačického panství až do roku 1849, kdy také zanikla robota.

Podle lánového rejstříku bylo v Manešovicích před třicetiletou válkou 7 usedlostí a všechny zůstaly za války obsazeny. Z těch bylo 6 láníků a 1 domkář s půdou.

Podle Tereziánského katastru moravského byl na katastru vsi vrchnostenský dvůr.

Podle vceňovacího operátu žilo roku 1843 v Manešovicích 87 obyvatel, z toho 39 mužů a 45 žen v 19 domech a 22 domácnostech. Z nich se živilo 14 zemědělstvím, 1 živnos­tí a 7 bylo nádeníků. Ve vsi bylo vrchnostenské hospodářství s 94 jitry. Desátky byly odváděny panství Dačice. Na týdenní sobotní trhy se z Manešovic jezdilo do Dačic. Z uváděných živnosti zde byl 1 kovář.

V letech 1850 až 1855 byla vesnice podřízena politické pravomoci Podkrajského úřadu v Dačicích a v rámci soudní správy Dačickému okresnímu soudu. V roce 1855 byly zřízeny smíšené okresní úřady s politickou a soudní pravomocí, a proto byla v letech 1855 až 1868 vesnice podřízena Okresnímu úřadu v Dačicích. V roce 1868, když byly veřejná správa a soudnictví opět odděleny, vrátila se vesnice pod politickou pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích. Po vzniku Československé republiky patřila od roku 1919 pod nově vzniklou Okresní správu politickou. Od roku 1928, po vzniku Okresního úřadu v Dačicích, náležela pod jeho správu až do roku 1945. Po osvobození Rudou armádou v květnu roku 1945 náležela vesnice pod Okresní národní výbor v Dačicích a v jeho rámci od roku 1949 pod nově vzniklý Jihlavský kraj. V polovině roku 1960 došlo k rozsáhlé územní reorganizaci a po ní byla vesnice spolu s celým moravským Dačickem začleněna pod správní okres Jindřichův Hradec a Jihočeský kraj. Toto začlenění trvalo až do zrušení Okresního úřadu v Jindřichově Hradci koncem roku 2002.V roce 1960 byly Manešovice sloučeny s Třeběticemi, později s Budíškovicemi. Od roku 2003 spadají pod pověřený Městský úřad v Dačicích v samosprávném Jihočeském kraji.

V roce 1880 měla obec 19 domů a 101 obyvatel, roku 1900 16 domů a 100 obyvatel, roku 1921 17 domů a 103 obyvatel, roku 1930 17 domů a 94 obyvatel, roku 1947 19 domů a 95 obyvatel, roku 1950 18 domů a 82 obyvatel, v roce 1970 18 domů a 73 obyvatel, a v roce 1982 17 domů a 59 obyvatel.

Ve 2. polovině 19. a v 1. polovině 20. století se většina obyvatelstva obce živila ze­mědělstvím. V roce 1900 byla výměra hospodářské půdy obce 271 ha. V roce 1911 zde nebyl žádný živnostník.

V roce 1924 zde bylo 11 hospodařících rolníků rolníků.

Obec byla elektrifikována připojením na síť ZME Brno v roce 1930. JZD vzniklo v roce 1952, v roce 1970 bylo sloučeno s JZD Třebětice a v roce 1975 do JZD 1. máj Budíškovice.

Nyní převládající zaměstnání: zemědělství, část soukromě hospodařící zemědělci. 

• Na návsi pseudorenesanční kaple Nejsvětější Trojice z konce 19. století.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Manešovice na Wikimedia Commons
• Manešovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)