Dobrohošť

Obec Dobrohošť (německy Dobrohost, Doberholtz) se nachází 4 km východně od Dačic v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji, dříve osada obce Bílkov. Nejbližší železniční stanice Dačice. Nadmořská výška 515 m. Pošta Dačice, zdravotní a matriční obvod tamtéž, římskokatolická farnost Dačice. Žije zde 48[1] obyvatel.

Dobrohošť
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0313 562416
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíDačice
Okres (LAU 1)Jindřichův Hradec (CZ0313)
Kraj (NUTS 3)Jihočeský (CZ031)
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice49°4′42″ s. š., 15°29′19″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel48 (2022)[1]
Rozloha3,38 km²
Katastrální územíDobrohošť
Nadmořská výška515 m n. m.
PSČ380 01
Počet domů17 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduDobrohošť 18, 38001
[email protected]
StarostkaPetra Javůrková
Oficiální web: www.radnice-dobrohost.cz
Dobrohošť
Další údaje
Kód obce562416
Kód části obce4383
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sousedními obcemi sídla jsou Budíškovice a Dačice.

Ves je schovaná v údolí Dobrohošťského potoka, který se v sousedním Bílkově vlévá do Vápovky. Ve 14. století ležela ves v těsné blízkosti mezi hrady Bílkov a Krumvald. Západně od vsi je z kopce Stařeček, 542 m n. m., rozsáhlý výhled na Dačickou kotlinu s městem Dačice. Na severu Na Čihadle je nejvyšší místo katastrálního území Dobrohošť, 587 m n. m. a na jihovýchod největší rybník zvaný Zádušák. Z celkové výměry 338 ha tvoří polovinu les. Obec má 16 čísel popisných (1-18, mimo 2 a 6).[3]

Historie

Ves Dobrohošť je poprvé zmiňována v pramenech k roku 1399, kdy ji Heřman z Hradce prodal s bílkovským zbožím Janovi z Kravař. Od počátků své historické existence tak Dobrohošť těsné souvisela s vedlejším Bílkovem, jako součást bílkovského statku. S tím se také měnili majitelé, kterými byli od roku 1404 páni z Hradce až do zničení bílkovského hradu v roce 1444, v roce 1459 se ves dostala spolu s celým bílkovským zbožím do vlastnictví Krajířů z Krajku, kde setrvala celé 16. století. Od roku 1610 pak již sdílela osudy dačického panství až do zrušení patrimoniální správy v roce 1849. Východně 2 km od Dobrohoště stával v lese hrad Krumvald.

Podle vceňovacího operátu žilo v roce 1843 v Dobrohošti 82 obyvatel, z toho 39 mužů a 43 žen ve 14 domech a 15 domácnostech. Z nich se živilo 7 obyvatel zemědělstvím a 8 bylo nádeníků. Desátky byly od­váděny panství Dačice. Z Dobrohošté se jezdilo na týdenní sobotní trhy do Dačic.[3]

Správní začlenění obce od roku 1850

Do roku 1849 byla Dobrohošť součástí panství Dačice v Jihlavském kraji. V letech 1850 až 1855 byla podřízena pravomoci Podkrajského úřadu v Dačicích. Po zřízení smíšených okresních úřadů s politickou a soudní pravomocí byla v letech 1855 až 1868 podřízena Okresnímu úřadu v Dačicích. Když byly roku 1868 veřejná správa a soudnictví opět odděleny, vrátila se pod politickou pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích, od roku 1919 okresní správy politické a od roku 1928 okresního úřadu tamtéž až do roku 1945.

Po osvobození v květnu 1945 náležela pod Okresní národní výbor v Dačicích a v jeho rámci od roku 1949 pod nově vzniklý jihlavský kraj. Toto začlenění trvalo až do poloviny roku 1960, kdy byla Dobrohošť po územní reorganizaci s moravským Dačickem začleněna pod správní okres Jindřichův Hradec a Jihočeský kraj, což trvalo až do zrušení Okresního úřadu v Jindřichově Hradci koncem roku 2002. V roce 1960 byla Dobrohošť v rámci integrace obcí sloučena s obcí Bíl­kovem a v roce 1980 byla s Bílkovem sloučena s Dačicemi. V roce 1990 se opět osamostatnila. Od roku 2003 spadá pod pověřený městský úřad v Dačicích v samosprávném Jihočeském kraji.[3]

Statistika počtu domů a obyvatel

V roce 1850 měla 67 obyvatel. V roce 1880 měla obec 14 domů a 79 obyvatel, roku 1900 14 domů a 81 obyvatel, roku 1921 14 domů a 83 obyvatel, v roce. 1930 14 domů a 88 obyvatel, roku 1947 15 domů a 50 obyvatel, roku 1950 15 domů a 44 obyvatel, roku 1970 12 domů a 53 obyvatel, v roce 1982 13 domů a 40 obyvatel.[3] Katastr obce měl v roce 1900 výměru 336 ha.

Kaplička sv. Prokopa

Vývoj obce do konce 20. století

Ve 2. polovině 19. a v 1. polovině 20. století se většina obyvatelstva obce živila zemědělstvím. V roce 1900 byla výměra hospodářské půdy 327 ha. Dobrohošť byla od roku 1911 osadou obce Bílkov. K roku 1924 se uvádí 8 hospodařících rolníků, správa revíru velkostatku Dalbergů. Obec byla elektrifikována připojením na síť ZME Brno roku 1932.

JZD vzniklo roku 1956, v roce 1960 bylo sloučeno s JZD Bílkov a v roce 1974 do JZD Československo sovětského přátelství Hříšice. Po roce 1945 postavena budova radnice (2004).[3]

Pamětihodnosti

  • V roce 1767 si obec nechala vybudovat kapli sv. Anny, dříve zasvěcenou sv. Prokopu, jehož malá kaplička stojí na silnici za obcí směrem k Budíškovicím. V roce 2004 byla při rekonstrukci vnitřní části kaple objevena pod omítkou nástěnná malba. 
  • U kaple se nachází kamenný kříž z roku 1861.
  • Východně od obce na kopci hrad Krumvald, připomínaný ve 14. století, zřícenina a archeologické naleziště (spadá dnes do k. ú. Budíškovice)
  • Pod Krumvaldem se dochovala nádherná kamenná studánka.
  • Boží muka na vrchu Stařeček

Osobnosti

Václav Svatkovský z Dobrohoště, šlechtic. Pro svoji evangelickou víru byl v dobách rekatolizace vykázán ze země. S manželkou Alžbětou, (rozenou z Jelčan na Petrovicích) zažádal dne 31.1.1629 městskou radu o povolení usadit se za předměstím Drážďan. Dne 27.3.1650 byl zvolen prvním starším nového českého exulantského sboru v Drážďanech. V květnu 1644, kdy si vyřizoval v Praze majetkové pohledávky, byl v Čechách uvězněn. Propuštěn byl po energickém zásahu saského kurfiřta. Dcera Ludmila se provdala za Viléma Haugvice z Biskupic, ten byl v letech 1670 a 1694 starším českého sboru v Drážďanech.[4]

Další fotografie

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko, Slavonicko, Telčsko. 2005. vyd. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005. 1070 s. ISBN 80-7275-059-3. S. 611–613.
  4. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich, 2004. 549 s. ISBN 80-7017-008-5. S. 191, 257, 232.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.